Réžia:
Pavel HášaScenár:
František PavlíčekKamera:
Petr PolákHudba:
Petr MandelHrajú:
Viktor Preiss, Jana Preissová, Blažena Holišová, Josef Abrhám, Petr Čepek, Radovan Lukavský, Lenka Skopalová, Jaroslav Kepka, Martin Růžek, Marek Eben, Martin Zounar, František Němec (viac)Obsahy(1)
Tragický osud člověka posedlého vášní umělecky tvořit. Nedostává se mu talentu ani vzdělání, dopouští se krádeže hudebních motivů, jen aby splnil to, co si jako sedmnáctiletý předsevzal - složit operu. To je příběh nedokončeného posledního díla Karla Čapka. Sedm postav podává subjektivní svědectví o tom, kdo byl hudební skladatel Bedřich Foltýn. Od citově sympatických svědectví pokračuje tato škála až k naprostému odhalení jeho podvodnosti, šarlatánství a nečestnosti. Čapkův mistrovský portrét však zároveň zahrnuje i hluboce lidské pochopení hrdiny a jeho touhu stvořit něco krásného. To činí z Foltýna jednu z nejzajímavějších a v dobrém smyslu nejvíce rozporuplných postav moderní literatury... Čapkův Foltýn je z rodu věčných znovu se vracejících dramatických námětů o konfliktu talentu s netalentem, profesionality s diletantismem, povolanosti s parazitismem všeho druhu. Není divu, že se takové téma vrací, že je stále aktuální, třebaže se s objevením Amadea stalo dokonce tématem patřičně módním. Čapkova nedokončená próza jako by příznačně vyjadřovala i věčnou nedokončenost tohoto sváru a také mnohoznačnost jeho pohledů a chápání, což ostatně naplno využívá i televizní scénář Františka Pavlíčka. Viktor Preiss, představitel titulního hrdiny, před televizní premiérou na počátku roku 1993 řekl: "Herec mívá tendenci svou figuru obhájit, dělat jí alibi, zázemí k plnému pochopení. Snažíme se s režisérem Pavlem Hášou, aby Foltýna divák třeba i politoval, přestože Foltýn podniká snad až sisyfovskou práci - od úplatků až po skutečné kumštýřské snažení." (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (16)
„Kde končí božské vnuknutí a začíná lidská posedlost…“ Karel Čapek tenhle svůj román, pokud vím, nedokončil a trošku nedokončeně tak působí i samotný závěr tohoto jinak dost pěkného Hášova televizního filmu (s krásnou hudbou Petra Mendela). Ono celkové pojetí filmu (a předpokládám i samotného románu), kdy se o skladateli Foltýnovi dozvídáme postupně víc a víc díky různým útržkům vzpomínek některých lidí z blízkého skladatelova okolí, které dohromady vytváří jakousi mozaiku, určitě není nezajímavé. Postupně se tak před námi odkrývá obraz člověka posedlého touhou složit operu, ač je sám ve skutečnosti hudební neumětel a plagiátor na kvadrát…. Co tomu jediné asi chybí (ale to už je spíš o samotném Čapkově románu) je, že divák nějak úplně nechápe vnitřní motivaci oné Foltýnovi „posedlosti“. Herecky určitě zaujme výborný Viktor Preiss, který si manželskou dvojici ve filmu zahrál s vlastní ženou Janou. A v maličké roli si nelze nevšimnout tehdy ještě mladičkého Marka Ebena... ()
Velmi solidní a důstojná adaptace Čapkova posledního a nedokončemého románu, jehož tématem je jednak relativita a limity poznání lidského jedince (rámec a forma románu) a jednak otázka poctivosti a autentičnosti umělecké tvorby (ideově-tématická složka románu). Hášova inscenace se zaměřuje na druhou rovinu a vykresluje Foltýna (Foltena) jako politováníhodného a trapného hochštaplera, nýmanda, vykradače a člověka, pro nějž je umělecká tvorba pouhou pózou a umanutou manýrou a jemuž se nedostává poctivosti, trpělivosti a pohříchu ani talentu. ()
Průměrná televizní hra, která ovšem hrubě zplošťuje smysl Čapkova posledního, nedokončeného románu. Svou relativistickou metodu v něm totiž Čapek dovedl až k zobrazení naprosté vnitřní prázdnoty, bezsubstančnosti, hlavního hrdiny, netalentovaného hudebního pseudo-skladatele Foltýna, jenž jako by byl složen z klamů, sebeklamů a konvencí. Hášova inscenace tento náročný filozofický motiv zjednodušuje na mravoličný příběh tradičního typu, díky solidním hercům neklesající pod sledovatelnou úroveň. ()
Nesnadná literární předloha největšího českého spisovatele Karla Čapka zůstala pro jeho předčasnou smrt torzem. To spolu s čapkovskou metodou "nasvěcování" pomocí svědectví postav blízkých Foltýnovi postavilo adaptátory před vděčný i nesnadný úkol zároveň. Zhostili se ho se ctí, dramatický tvar přesně odkryl složitý půdorys uměleckého i lidského mrzáctví hlavní postavy, zachován zůstal i fašizující odér, do nějž ho Čapek před sedmdesáti lety umístil, "zabalil". Herecké výkony jsou dalším podpůrným prvkem tohoto výkladu; v první řadě to platí pro skvělou kreaci Viktora Preisse. V jistém slova smyslu se tu podařilo prognózovat atmosféru druhé republiky v případě jejího dalšího možného pobřeznového pokračování. Toto nadprůměrné literární dílo by určitě zasloužilo svou digitální verzi. Umění srovnatelných kvalit totiž dnes určitě není nazbyt. ()
Skoro by se dalo říci, že je to vynikající zpracování. Přesně jak to Čapek napsal. Želbohu těmi nýmandy, kterým měl být Beda Folten, jsou tvůrci sami. Místo toho, aby bylo vidět, jaký je Foltýn, ukazují jej téměř jako umělce, kterého doba nepochopila. Pokud by člověk román nečetl, měl by z incenace zcela jiný pocit, protože autoři doplňují věci, které nejen, že v románu nejsou, ale ba přímo jsou proti jeho smyslu (dívka-žena Jitka, která má být múzou k Juditě). Preiss neustále řve, ale po vyobrazení podstaty Foltýna není ani vidu, ani slechu. Takže umění srovnatelných kvalit opravdu není nazbyt :-). ()
Galéria (1)
Zaujímavosti (1)
- Snímek je natočen na motivy knihy "Život a dílo skladatele Foltýna", posledního nedokončeného románu Karla Čapka, vydaného až po jeho smrti v roce 1939. (Terva)
Reklama