Hoří v Paříži?

Přehršel výborných herců v jednom dlouhém filmu, který uteče jako voda, v němž vlastně nikdo nemá hlavní roli. A možná právě to je onen prvek, jenž mi schází. Nemožnost ztotožnit se s hrdinou filmu mi činí problém. Připouštím, že snímku se vlastně nedá nic vytknout, jen nevím, zda budu mít ještě někdy chuť se na něj podívat. (06.11.2011)

Clément si tentoraz zobral veľké sústo. Vojnový veľkofilm so všetkým, čo k tomu patrí, hlavne so skvelým hereckým obsadením, aj keď máloktorá z hviezd tu dostane viac ako 5 minút. Takže tu nemáme žiadnu hlavnú postavu (ak, tak by ňou mohol byť nemecký generál Gerta Frobeho), množstvo malých postáv, celé je to také nesúrodé, ani vojnové scény nie sú nič extra, navyše prekladané dobovými zábermi. Coppola neskôr dokázal písať lepšie scenáre. (06.01.2023)

Mám dojem, že o něco podobného usiloval Otakar Vávra o let později v Osvobození Prahy - ovšem zatímco jeho snímek je nepřehledný, přepatetizovaný a mizerně napsaný, HOŘÍ PAŘÍŽ? Reného Clémenta je i přes širokou škálu postav a dějových linií naprosto nematoucí, patetický je jen zdravě a navíc působí poměrně autenticky. Scénář Gora Vidala a Francise Forda Coppoly není žádné literární veledílo, ale napsaný je rafinovaně. Řada osobností francouzského a amerického filmu se objevuje převážně v malých rolích, kde buď mají, nebo také nemají co hrát - největší pozornost tak strhává stabilně skvělý Gert Fröbe v roli německého generála. To je další velký klad filmu - co do postav není vůbec černobílý a stereotypní; ne každý Němec je zlý, ne každý Francouz dokonalý. Dále tu máme skvělou hudbu Maurice Jarra, rafinovaně využívající motivy z Marseillaisy, aby ji na konci nechal naplno vypuknout a capella v podání běžných lidí z ulice. Závěrečné symbolické rozeznívání zaprášeného zvonu je velkým filmovým okamžikem, ovšem daleko více na mě o chvíli dříve zapůsobila drobná scénka, ve které spojenečtí vojáci jdou z oken bytu přívětivé staré dámy (dokonalá Germaine de France) ostřelovat německou jednotku a ona se na ně s šálkem kávy v ruce a nadšením v očích dívá. Nebo ještě předtím kouzelná rolička Simone Signoretové coby majitelky kavárny. Podařený historický opus, který v našich podmínkách stále chybí. (20.03.2009)

3 hodinová rekonstrukce o dramatickém osvobození Paříže. Jeden z největších historických pokladů Evropy měl být kompletně zničen, ale naštěstí se spojenci rozhodli město na poslední chvíli osvobodit. Hra o čas a o životy ve jménu symbolu Francie. První polovina je roztahaná a teprve si režisér rovná nohy pro výskok do výšin dramatičnosti. Pak už se to jen zlepšuje a napětí se mísí s hrdostí a těly padlých hrdinů, kteří se snažily za každou cenu porazit německé zlo. Filmu velmi pomáhají doplňující historické záběry z opravdového dění. Finále je smutné i plné pocitu štěstí, že bylo konečně zlo vymíceno a hrdost z filmu tepe jako zplašené srdce francouzského národa. Ta radost z vítězství mě nakazila i když nejsem Francouz, ale vždy mě nadchne odplata vůči trýzniteli. Příběh je sice sice někdy romantizovaný, ale finále to smaže. Je zde mnoho slavných hereckých legend, jen ten anglický dabing byl otřesný, protože vůbec nepadnul na výslovnost herců (bohužel jinou verzi jsem neměl možnost sehnat). (28.05.2013)

Byl jsem na tenhle film hodně zvědavý. Uživatel Enšpígl mi totiž doporučil francouzský válečný velkofilm, o kterém jsem neměl tucha, a na kterém spolupracovali i největší americké filmové postavy tehdejší doby. K dobrému velkofilmu ale v případě tohoto filmu chybělo docela dost. Chápu třeba, že producenti Amíci chtěli film v angličtině. V tu chvíli ale celý pařížský odboj mluví anglicky a mně to prostě přijde hrozně divný. Kór, když vím, jak nacionalistický francouzský lid je. Takže aby toho nebylo málo, vynahrazují si to v jednotlivých scénách, kde představují nekonečnou chrabrost. Zrovna škoda, že na začátku války během Mnichovské dohody jim tahle chrabrost chyběla. Na druhou stranu je hezké sledovat největší herecké persóny tehdejší doby. Nicméně co naplat, i přes to, že některé scény navozují solidní epičnost, to nejlepší ve filmu si připravil generál von Choltitz, který hodně rychle pochopil, co to znamená ve válce prohrát. A proto Paříž Němci nikdy nezbombardovali. (14.03.2016)