Janžurka
Actress
Réžia:
Theodora RemundováScenár:
Theodora RemundováKamera:
Jan ŠípekHudba:
Tadeáš VěrčákHrajú:
Iva Janžurová, Theodora Remundová, Sabina Remundová, Marta Kubišová, Stanislav Remunda, Igor Orozovič, Alice Nellis, Dušan Hanák, Valeria RecmanObsahy(1)
V dokumentárnom portréte je Iva Janžurová – ikona českého filmu, televízie a divadla – nazeraná citlivým pohľadom svojej dcéry, dokumentaristky Theodory Remundovej. Tento najbližší možný vzťah umožňuje režisérke pohybovať sa v jej bezprostrednej blízkosti. Týmto pohľadom odkrývame nielen obdivuhodnú profesijnú aktivitu Ivy Janžurovej v súčasnosti, ale aj jej minulú kariéru a osobný život v dobových súvislostiach. Observačný štýl sa prirodzene prelína s inscenovanými scénami, v ktorých hravo ožívajú fotografie z Ivinho detstva aj podstatné momenty jej života. Prechádzame popri dôležitých miestach a ľuďoch, vnárame sa do súkromnej korešpondencie, ale aj do diel, v ktorých hrala. Osobná linka lásky mileneckej, partnerskej i materskej sa odhaľuje ako živná pôda pre vášeň k hereckej profesii, pretína sa s premyslenou dôslednosťou v uvažovaní o hereckých postupoch. Podstatným prvkom je „obyčajnosť“, ktorú si Iva Janžurová napriek výsostnému postaveniu zachovala, jej prirodzená ľudovosť a blízkosť divákovi, ambícia vydať zo seba maximum aj v najzapadnutejšom regióne Českej a Slovenskej republiky, rovnako ako na doskách Národného divadla. Sledujeme ženu, ku ktorej má vzťah veľká časť česko-slovenskej verejnosti, a to cez filmové, televízne a divadelné príbehy a postavy, ktoré v nich stelesňovala a stelesňuje. (ASFK)
(viac)Videá (1)
Recenzie (18)
Tohle byl portrét, který tu dlouho nebyl. Nekonvenční, neblahořečnící, prostě tak skutečný a vtipný zároveň. Film je oslavou, ale samozřejmě i niterní sondou, jedné z mých nejoblíbenějších hereček a obrazově a stylisticky krásně funguje.Za mě povedené a děkuji paní režisérce, která měla před sebou velmi těžký úkol, a to natočit tento dokument tak, aby to nevypadalo, že jej točila dcera "zkoumaného subjektu", jenž se jí však povedl na jedničku. Krásná oslava naší Janžurky! Viděno na KVIFF 2024 ()
V první půli karlovarského festivalu mě trošišišičku překvapilo množství nedoporučení typu "na to nechoď, je to nuda". Nakonec jsem je neposlechl a dobře jsem udělal. Ne, není to biografický skvost, ale citlivý - a viceméně tradiční - portrét jedné osobnosti ano. A jelikož jde o osobnost mimořádnou, chvílemi to táhne prostě jen síla toho, nakolik ji máme rádi. Řekl bych, že zakopaný pes prvotní divácké nelásky spočívá v tom, že tohle není film ideální pro kina, ale pro sledování domácí, hezky v klídečku, s velikým hrnkem kvalitního thé. Rum volitelný. ()
Pro mě trochou překvapivě poskládaný dokument. Teodora Remundová jako by se svém portrétu maminky ,, Ivušky" v podstatě nechtěla uchýlit k nějakému chronologickému převyprávění její filmové a divadelní kariéry. Což je trošku škoda, u osobnosti, která spojuje naší poválečnou kinematografii a divadelní scénu až po tu současnou a pamatuje už minimálně šestou dekádu. Zároveň jsem četl rozhovor s tvůrkyněmi v Reflexi a zaujala mě otevřenost, se kterou třeba Teodora Remundová hodnotila dobu 80.let, jako období, kdy bylo od filmu odstavena spousta kvalitních lidí a v 80.letech bylo opravdu třeba těžké najít ve filmografii maminky nějaký výraznější film a v 90.letech zase nepřicházely pro herečky jejího věku dobré role. Je pravda, že když pohlednéme na filmografii paní Janžurové, zaujme, jak svou rozsáhlosti, tak výkyvy kvality. A taková nebývale otevřená uvědomělost tvůrcu mohla vést k opravdu zajímavé otevřené reflexi a přesvědčivému medailonku. Ale Teodora Remundová chtěla hlavně vypovědět o neobyčejné skromnosti a obyčejnosti aktérky. A záměr postavit film z velké části ryze na její osobnosti a charismatu částečně vyšel. Paní Janžurová je opravdu perfektně autentickou protagonistou, otázkou jenom je, jak moc velký pohled do soukromých detailu u ,, národního pokladu" snesete nebo potřebujete. Ty předěly scén z Becketa jsem moc nepobral, spontánnímu dokumentu by přeci jen občas slušela pevnější ruka v nadhazovaných tématech. Ale jako takové pohlazení po duši a pohled na milou osobnost, proč ne. Jak už tady zaznělo, hodí se to spíše na televizní gaučovou pohodičku s kakaem než do kina. Já ale paní Janžurové větší propagaci, ovace ve Varech a distribuci Cinemartu jednoznačně přeji. Sestříhaný materiál šel ale možná zkrátit ještě víc. ()
Na snímek Janžurka jsem neměl žádná očekávání - a to je dobře. Film jde hodně do hloubky života Janžurky, ale bohoužel je hodně nezáživný a nudný. Přesto jsem rád, že jsem mohl nahlédnout do života této důležité filmové osobnosti, a poznat ji ze stran, které nejsou veřejně prezentované. Pro její skalní fanoušky bude určitě film zajimavý, ale pro prostého diváka ne, jelikož působí jako další obyčený televizní dokument. Palec nahoru dávám za to, že je režisérkou filmu Theodora Remundová, která je dcerou Janžurky, a tak film působí autenticky a mile. [KVIFF 2024] ()
Ve vší úctě k osobnosti, o které vypráví tento medailonek, protože paní Janžurovou mám opravdu ráda (nejen proto, že i v pokročilém věku ráda nosí výrazné brýle) – tohle není dobrý film. Dlouho jsem zvažovala, jestli nehodnotit více hvězdičkami a být vzorná fanynka, ale kritické myšlení tentokrát zvítězilo. Režisérka a zároveň dcera hlavní protagonistky sice na navazující besedě mluvila o velkém množství vystříhaného materiálu, ale upřímně toho mohli „vyhodit“ ještě mnohem víc. Téměř dvouhodinová stopáž je naprosto neospravedlnitelná. Sekvence kombinující současné natáčení s archivními rodinnými nebo filmovými či divadelními záběry nemají pořádnou logiku a jsou podivným způsobem rámovány úryvky z jisté hry absurdního dramatika Samuela Becketta. V karlovarském městském divadle jsem při závěrečném potlesku jako jedna z mála nestála, nebyl důvod. A jestli se chcete podívat na informačně hodnotný a přitom dobře dramaturgicky vystavěný dokument o nějaké československé herecké legendě, sáhněte po tomhle loňském televizním o panu Kostkovi. ()
Galéria (14)
Fotka © Cinepoint
Reklama