Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Film Hra o jablko režisérky Věry Chytilové se pokouší komediální formou zachytit podstatu neustálého sporu mezi mužem a ženou a zároveň najít odpovědi na otázku, do jaké míry je možná hra s lidskými city a kdy a jak přestává být hrou. Hrdiny příběhu jsou porodník dr. John, svobodný muž po třicítce, v soukromém životě značně sobecký, a mladá zdravotní sestra Anna Šímová, která vzdor svému na pohled ztřeštěnému chování má k životu mnohem odpovědnější přístup. John k dívce naváže, jako před tím k tolika jiným, povrchní vztah. Jeho hra na lásku se však tentokrát obrátí proti němu. Když se pokusí napravit svou chybu, je už pozdě. Lze si totiž hrát v životě, ale nelze si hrát na život. Proto na Johnovo: "Ale já už si nechci hrát" Anna odpoví: "To je škoda, my právě hledáme někoho, kdo to umí". Motiv jablka, provázející příběh, je symbolem poznání charakteru lidí, symbolem ovoce lidského konání i symbolem plodu lidské lásky - dítěte... (oficiálny text distribútora)

(viac)

Recenzie (124)

Tosim 

všetky recenzie používateľa

Je úžasné sledovat, jak Věra Chytilová předběhla (českou) dobu a ve filmu pokládá otázky, na které mnoho lidí tehdy neumělo ani pomyslet. Trochu nervní snímek, paní režisérka ráda a často diváka zneklidňuje a k tomu všemu předkládá řadu nesympatických mužských postav. Není to objektivní, to ale ani nemusí. 70%. ()

Enšpígl 

všetky recenzie používateľa

Režisérský rukopis Věry Chytilové mě nepřestane fascinovat, takovej ostrej střih se v naší kinemtografii snad nevidí. Na rok 1976 naprosto nadpozemské dílo i dneska to má v sobě neuvěřitelnou energii a výpovědní potenciál. Jiří Menzel asi v životní herecké role a Dagmar Bláhová sexy fatalka jak víno. ()

xxmartinxx 

všetky recenzie používateľa

Celou dobu jsem neměl pochyb o tom, že svou práci Chytilová odvedla dobře, jen mi to bylo tak nějak jedno, což je samozřejmě zásadní problém. Film pěkně zobrazuje chaos, ale nic jiného. Nějak mi to nestačilo a pořád jsem čekal posun. Ten nenastal. ()

igi B. 

všetky recenzie používateľa

Moralistně-satirická hříčka (tehdejší) mistryně filmu V.CH. na téma vztahů, odpovědnosti a vůbec těch obecných věcí lidských. Na svou dobu (normalizační šestasedumdesátý) myslím velmi odvážný >společensko-kritický< film, naznačující mj., že nemusí to být s tou tehdy (po uvolnění z konce šedesátých let) značně proklamovanou pokryteckou tzv. >socialistickou morálkou< zase až tak žhavé. Po vizuální stránce znamenitě rozehranou sondu do života mužů i žen s >krizemi svého věku< podtrhují opravdu výborné >chytilovsky< stylizované herecké výkony (Dagmar Bláhové obzvláště :-). Dnes se již dá říci, že film patří k vrcholům režisérčiny tvorby a tvůrčí invence. I když - nakonec je to stejně všechno jen hra, že... ;-) ()

dobytek 

všetky recenzie používateľa

Kromě Dědictví, který celý stojí na výkonu Bolka Polívky, jaksi nemůžu přijít filmům od Chytilový vůbec na chuť. Tohle je takový podivně sestříhaný, chaotický dílo s příšernou hudbou a hromadou záběrů přímo z porodního sálu, což jsem fakt vidět nepotřeboval. Pochvala snad akorát za herecký obsazení a několik málo vtipnejch momentů. Nejlepší ze všeho na celym filmu byl prodavač novin. ()

Morien 

všetky recenzie používateľa

"Chytilovou mám rád a feminismus mi nevadí" nebo je snad libo názor typu "Toto je film, na kterém je Chytilové feminismus nejméně znát."? Panebože, a říká se snad o chlapských filmech, že jsou šovénský nebo co? No asi řiká. A jestli ne, tak teď okamžitě začínám tu tradici. Jak je hlavní hrdinkou žena (což je ještě u tohohle filmu dost diskutabilní), tak je téma feministické a muži se tudíž musí strašně přemáhat, aby u něj vůbec vydrželi? A kdyby měla velký prsa a střílela kolem sebe, tak už by to nebylo tak namáhavý? --- Uf, jak mě strašně baví psát takovýhle komentáře. S filmem to nemá nic společnýho, s objektivním názorem už tuplem ne. Miluju svobodu projevu. Paní Chytilová ji má určitě taky ráda. ()

Sarkastic 

všetky recenzie používateľa

Nejde o komedii, divák se za celou dobu skoro nezasměje, nýbrž satiru. Tento film je primárně o vztazích-přišly mi poněkud mdlé (myslím tím na někoho, jako je paní režisérka) a vykreslení charakterů obou pohlaví- ty mužské (hlavně John) jsou na rozdíl od těch ženských docela nezvládnuté. Menzelova postava sice celkem baví, ale je to jen figurka, ne živý lidský hrdina. Se Šímovou je to už podstatně lepší (a ne, nepíšu to kvůli scéně u ohýnku). Celkově mi přijde, že film zůstal někde na půl cesty, nebo jako zástupce pánské části publika tam nejsem schopen najít to co dámy (nepopírám), takže to vidím na průměr. ()

sud 

všetky recenzie používateľa

Na dobu vzniku velmi odvážný film o nejniternějších studiích lidských vztahů a vášní. Nevšední tvář českého filmu Dagmar Bláhová podala kvalitní herectví, stejně tak civilní Jiří Menzel. Něco to do sebe má, ale není to můj šálek kávy. 60%. ()

paascha 

všetky recenzie používateľa

Chytilová mě svým těkavým projevem už nějak nebaví, ale v začátcích, když to ještě bylo nové, hmm. Tehdy půvabná Dáša Bláhová, která také skončila ve výlevce vkusu, zvané telenovely na Prímě, ještě hraje a jen nemektá a nešpulí se, celá plejáda výborných herců, hmm, pěkný film. Tématicky se madam ještě mírnila, ono v 70. letech svou nenávist k jednomu a lásku k druhému nemohla jen tak vřískat do světa.-)) ()

forsberg 

všetky recenzie používateľa

Navštívila jsem Hru o Jablko v devátém měsíci těhotenství a evidentně to ve mně zanechalo hluboký dojem....po porodu nebyla má otázka k doktorovi: "Je to kluk nebo holka?" ale : " Šmarjáá, jak se na to můžete celý dny koukat?!". Všem netěhotným tohle vynikající dílko vřele dopuručuji. ()

Disk 

všetky recenzie používateľa

Je to takové hodně jízlivé, hlavní hrdina v podání Jiřího Menzela je tam vykreslený jako sobec a zbabělec a hlavní hrdinka v podání Dáši Bláhové jako poměrně vyděračská osoba. Jinak jsem skoro nevěřil, že ten film vznikl v normalizační době, protože tam jsou vidět dost uvolněné poměry a docela na tu dobu slušné množství (ženské) nahoty. Divím se, že Věře Chytilové něco takového u schvalovatelů vůbec prošlo. ()

Vančura 

všetky recenzie používateľa

Výborný film, který rozhodně i po těch letech stojí za vidění. Uvážím-li, jaké sračky se v té době točily - ano, jsou to ty samé, které televize do omrzení stále dokola reprízují - můj obdiv k tomuto svéráznému filmu jenom roste. Tak jako u většiny filmů Věry Chytilové asi i zde platí, že to nebude podívaná pro každého - osobně mě například dost vyděsily všechny ty záběry z porodů apod. - ale celkově se mi film velmi líbil. Herečtí představitelé hlavních rolí jsou výborní a celý film se nese ve velmi originální atmosféře, která nemá daleko k frašce či symbolickému podobenství. Celkově mi tento film opravdu velice sednul a považuji ho za velice promyšlený a dovedně natočený - paní režisérce nelze než vysmeknout hlubokou poklonu. Chovám k té staré dámě opravdu čím dál větší náklonnost a jsem jí vděčný za každý její film, který mám možnost zhlédnout. ()

Adam Bernau 

všetky recenzie používateľa

Pokud se na Hru o jablko dívám jako na etudu Dáši Bláhové, je to krásný zážitek. Pokud se dokážu vcítit do diváka při premiéře tohoto snímku, je to bomba. Ale jako skalní fanoušek Věry Chytilové, který už viděl asi všechny její důležité filmy, jsem byl lehce zklamán. Po nucené přestávce, přervavší její skvostný nástup v 60. letech, načíná Chytilová svou diverzní tvorbu v lůně normalizace poněkud rozpačitě, ač už zde je zřetelně svou, i zde baví a provokuje zároveň. Pro náležité docenění a uchopení díla v jeho celistvosti jsem potřeboval dvojí zhlédnutí (ale stálo to za to). Nuceně komickou scénkou s Nárožným násilně zakončený skvělý úvod filmu dobře ilustruje jeho kvalitativní nevyváženost. Ve své svrchní vrstvě působí film až přihlouple: protivná afektovanost postav, stálé vnucování týchž přeexponovaných satirických motivů („Ježišmarjá, vejce!“), těžko uvěřitelné reakce (nemyslím ty stěžejní, ale třeba Bláhová – Lábus nebo Menzel – maminka), místy instruktážní, místy úplně pitomé dialogy. Kdežto v následujících Kalamitě a Panelstory jsou postavy tak rozkošně „reálněsocialistické“, ve Faunovi naopak rozkošně manýristické, tady je to ani ryba ani rak. A ten Menzel! Jako vždy sice zcela automaticky vyvolává mé sympatie k postavě, kterou hraje, ale copak ho někdo může brát vážně coby moralizované zosobnění „nezodpovědného sobeckého děvkaře“? Nicméně máme co do činění s královnou českého filmu, podívejme se tedy pod povrch. Ostatně není třeba spouštět se velmi hluboko, pracujeť Chytilová i zde s prvoplánovou symbolikou a snadno čitelnými narážkami. Jablko. Jablko sváru, jablko jako ztráta nevinnosti, jablko mezi mužem a ženou. A především: jablko jako plod. Rození. Menzel a Bláhová jako profesionální porodníci ve fabrikovém provozu. Rodičky jsou zde nesvéprávnými pacienty. Tedy profesionální porodníci. Odborníci. Inženýři. Poručníci. A sami? Hrají o jablko. Nepatřičná komičnost Menzela coby proutníka je možná právě tím paradoxním prvkem, který celou tuto hru nakonec objasňuje. Vidíme přece, že on sám je tak trochu obětí (dobrovolnou ovšem) své milenky, jejího rozparcelování života. (SPOILER Překvapení pro diváka, kdo že je oním podváděným manželem, je zcela v logice věci: i on přece svou ženu podvádí a s Menzelem to konzultuje; kruh je uzavřen v každém případě, neboť jestliže A s B, B s C atd., nakonec také Z s A; Chytilová tento kruh jen efektně zkrátila, aby ukázala, že nevěrník podvádí sám sebe a šoustaje cizí ženy, sám je eo ipso šoustán svým kamarádem. KONEC SPOILERU) Menzel evidentně dávno ještě nedospěl. Během kyvadlového pohybu mezi maminčinnou dotěrnou péčí a milenčinou panovačnou náručí si rád odskočí k nějaké té hře na lásku. Je „autoritou“ na klinice (právě zde a nikoli v rodině se vyskytuje otcovská postava – profesor!), kašpárkem v soukromí. Není viníkem, je politováníhodným komickým zajatcem. Viníkem se stává teprve ve chvíli, kdy do hry vstoupí Bláhová. Protože teprve s ní se dostavuje nárok odpovídání. Felix culpa! S Bláhovou se ze společenské hry o jablka stává vysoká hra o jablko. Nemá smysl ptát se, kdo si s kým zahrává, stejně jako nemá smysl stěžovat si, že ve filmu nelze postřehnout, proč by Bláhová měla Menzela mít ráda (a naopak). Bláhová působí dojmem ztřeštěného nemehla, v podstatných věcech (a to i těch pracovních) však soudruha kandidáta věd převyšuje; Bláhová je žena, která přijímá jeho hru a ukazuje se být hráčkou mnohem zdatnější, posléze upravuje pravidla. Bláhová je žena, která tohoto kandidáta miluje (proč? proto!), staví ho před nutnost odpovídat, ale nevěší se na něj. Pokud neobstál, jde sama. SPOILER Závěr, při němž Menzel, nikoli bez zadního pocitu úlevy, přijde o vše, je optimistický: vše nasvědčuje tomu, že dospěl a bude vzat na milost. KONEC SPOILERU Tento film není odsuzující, nýbrž naopak popisuje vězení a osvobození. Také se vyplatí sledovat film spíše jako logický sled obrazů a motivů, probourávajících se do znormalizované hry na realitu. Tak třeba scéna v polích: Ona rozdělává oheň, on na klacku přináší „ulovené“ jablko, které ona přebírá a opéká. To se mísí s cudnou bezprostředností, s níž se svlékla do půl těla, na což on naopak hledí jako na zjevení. Nebo dvojznačnost scény, v níž Menzel „svádí“ ženu, aby se účastnila jeho výzkumu (pro jinou symbolickou linku je zde zase významné, že za narození dítěte oroduje právě jen kvůli tomu výzkumu). Nebo vynoření se malého prince. Chytilová si hraje i s nepostřehnutelnými detaily: Kniha Malý princ je ve výloze obklopena tituly Po stopách života, Fairy Tales, Trees a ČSSR. Při prvním vystoupení kabaretní zpěvačky tuto sleduje žena u stolku vpravo. Před sebou má pohár červeného, kdežto protější židle, před níž pohár bílého, je prázdná. Při druhém vystoupení pozoruje zpěvačku muž od stolku na opačné straně s obdobnou konstelací pohárů vína, jenže on pije bílé; poháry u prvního stolu jsou stále na místě, ačkoli u něj nyní nikdo nesedí. Ta kabaretní zpěvačka ala die alte goldene Prag, stále vnucovaná i s významně pomrkávajícím klavíristou, mě svou protivnou směšností, svým šmíráckým pokusem o laškovnou eleganci velmi obtěžovala. No ovšem, na tomto pozadí se odehrávají všechny konspirační schůzky her o jablko. Líbí? Nelíbí? Vadí, nevadí? Mimochodem, jestli vám to stojí za to, všímejte si těch komparsistů, kteří zpěvačku v jednotlivých scénách tak zaujatě sledují. Při „hudebním“ titulkovém nástupu jsem si vzpomněl na Passerovo Intimní osvětlení, ale co s tím pro celý další film (ať s Passerem či bez něj), to mi tedy nedochází. Snad – v souvisti s kabaretem – aranžovanost báze, na níž jest hrám o jablko probíhat? Každopádně nejprve jsme pod jabloní a hned na to v porodnici „a znova“; ženské sténání, které do toho zní, může stejně dobře patřit k aktu plození jako k mukám porodu. Pokud jde o „feminismus“, tento film je mi jen dalším důkazem, že ona nálepka, jež na Chytilové ulpívá, je jen prázdným klišé. Všechny postavy jsou „v tom“ nevinně, všichni zároveň spoluviníky. Hraje se o jablko. Chytilová skvěle spojuje motiv (z)rození s reálnou problematikou toho, co je k němu třeba, totiž pohlavního spojení. Jedinou postavou, která se tomu vymyká, je bratr (Lábus), představitel klasického mužského šovinismu (přičemž to chudák myslí tak dobře a má svou sestru rád; všimněme si, že jde o postavu, která do her o jablko není zatažena; jak jinak než jeho samozřejmé "Uvař čaj" zní skvostná Kodetova hláška "Jak ji můžu milovat, když mi nedá ani najíst!"). /// Doporučuji komentář Psice (4hv.). /// Nemohu si odpustit srovnání se Švankmajerem. Jestliže jsem si již dříve tu a tam všímal některých styčných bodů mezi těmito výraznými tvůrci, Hra o jablko si srovnání vnucuje. Co do formy, pozorujeme společnou zálibu v detailech obličejů a zvláště mluvících úst (byť pro Chytilovou to není zdaleka tak markantní jako pro Švankmajera). Lze zmínit i povrchově primitivní, avšak hluboce symbolické a mnohoodkazné dialogy. Samozřejmě také práce s obrazovými symboly, jakož i symbolické ladění celých scén. Chytilová se však narozdíl od Švankmajera drží civilního života, jehož stojaté vody čeří těkavou kamerou. Co do obsahu, u obou je jako snad u žádného jiného českého tvůrce důležitá tématika dítěte jako lidské bytosti, u každého však odlišně exponovaná: Kdežto Švankmajer činí dítě ústředním aktérem několika svých filmů, Chytilová ve svých filmech si dětí všíma jen jakoby na okraji. V poměru k dospělým je Švankmajerovi dítě (typicky dívka v latentní fázi) opozičním, autonomním subjektem, vnímavým pozorovatelem a svrchovaným aktérem, Chytilová jednak solidarizuje s dítětem coby obětí rodičovské tuposti, jednak v něm vidí nositele naděje skutečného lidství (ovšem marné naděje, neboť každé dítě se nakonec stává „dospělým“). Dítě u ní také bývá v koalici se stářím, v koalici proti teroru vlády „aktivního věku“. Ve Hře o jablko se sem tam mihnou bezútěšní starci, zatímco bezbrannost dětí vůči kvočnovskému teroru je vyjádřena způsobem, jakým o nich ženy mluví (nejprve vysmátá matka do telefonu: „Když se narodil, byl celej fialovej. No asi jak se dusil.“). Z toho se děti už neoprostí, v dospělosti pak jen užívají své převahy k pomstě (Menzelův povýšenecký postoj k matce, jejíž dotěrnost stále snáší a jejíž péče stále využívá). Nositelkou jiného přístupu je právě Bláhová, koupivší si po setkání s chlapcem Malého prince (na nějž ji ovšem upozorní Menzel!). Zdá se mi, že Švankmajer i Chytilová považují za prvotní hřích (jablko!) člověka zabití dítěte v sobě. Zde viz Menzel: sice stále nedospělý poživatel maminčiny péče, ale už dávno „dospělý“ sebe-vrah. (Bláhová potom vyznívá přesně naopak: stále živé dítě, ovšem patřičně dospělé.) Po tématice „dítě-člověk“ zmiňme ještě tématiku „plození-rození“. Upozorňovat na význam tohoto motivu u Švankmajera bylo by nošením dříví do lesa. Chytilová i v tomto je poněkud civilnější, nejde jí jako onomu především o stálý koloběh a puzení k němu, ale spéše o těhotnost jedné generace generací násedující. Na rozehrání tohoto motivu právě ve Hře o jablko rovněž není třeba zvlášť upozorňovat. () (menej) (viac)

Omnibus 

všetky recenzie používateľa

Snímek filmařské porodní báby Chytilové. „Já už to nevydržím!“  --   „Já taky ne!!!“ Na jedné straně nemocničního závěsu slastně vzdychá sestřička Šímová (zde velmi tajnosnubná Dáša Bláhová) a na druhé straně závěsu zoufale heká nějaká mamina pod náporem porodních kontrakcí. A zpoza závěsu vykukuje režisérka Chytilová a spokojeně se šklebí, jaký až bolestně orgasmický film ze života se jí zase jednou povedl. Hra o jablko, hra o vztah, hraní na city diváků a v posledku i zahrávání si s osudem. S osudem dítěte, počatého jen jako nečekaný vedlejší produkt hry na lásku. Dáša Bláhová jako bláhová a rozjívená Eva z ráje a Jiří Menzel jako lehkomyslný poživačný Adam (ti muži...), se spolu zakousli do typicky kyselého jablka Věry Chytilové. ()

Vodnářka 

všetky recenzie používateľa

Vztahy mezi lidmi, muži a ženami, kamarády, rodiči, dětmi, emoce, životní příběhy, psychologie různých typů postav..., to všechno se dá nejlépe zobrazit právě v nemocničním prostředí. Vzniká ovšem tolik filmů a seriálů právě z nemocnice, ale v žádném nejsou tyhle věci ukázány tak dokonale, jako právě ve Hře o jablko. Tolik režisérů se pokouší ozvláštnit své filmy i po střihové stránce, přitáhnout divákovu pozornost co nejzajímavější obrazovou i zvukovou střihovou skladbou, tak dobře jako Chytilové (zejména úvodní scéna na porodním scéně je vážně dokonalá) už v sedmdesátých letech se to podaří málokomu. Každý režisér se snaží o zajímavé nápady, chytlavé vyprávění, přirozené vedení herců - prostě o co nejlepší film, tahle režisérka má tohle všechno v sobě jaksi přirozeně. Takový cit pro režii, jako má ona, se jen tak nevidí. ()

Anderton 

všetky recenzie používateľa

Hodinu a pol sa riešia interpohlavné problémy, kto s kým spáva, kto s kým skončí, kto s kým bude mať dieťa. Do toho občas vidno nejaké kozy, odvážne zobrazené pôrody a všade sa zakotúľa symbolické jablko. Kto by to nepochopil, tak pre toho je spomenuté aj v názve. Pomerne neznáma Chytilovej ambiciózna sonda do moderných duší, ktorá by si zaslúžila častejšie opakovanie v televízii, aby sme sa mohli utešovať tým, že nie všetky nešváry modernej doby sú iba záležitosťou súčasnej vzťahovej povrchnosti, ale skôr ľudskej prirodzenosti. Len ten jej štýl mi nie vždy sadne... ()

Frajer42 

všetky recenzie používateľa

Úvodem bych rád konstatoval své zjištění, že Věra Chytilová je odporná emancipovaná feministická bestie a tento snímek ani o ničem jiném není. Shodou okolností jsem snímek viděl v den, kdy si pro Menzela přišla zubatá s kosou. Mám k němu obrovský respekt jako k režisérovi, ale musím naprosto nezaujatě napsat, že jako herec je příšerný a šíleně prkenný. Dále mě neskutečně iritovala Dagmar Bláhová v roli nekonečně otravně napsané postavy. Taky dost dobře nechápu, proč jsem se úvodních 15 minut musel dívat, kterak lezou děti z vagíny odporných a upocených soudružek. Po celou dobu jsem nemohl přijít na chuť formátu, který režisérka zvolila. Strašně mi vadilo chaotické tempo a zbrklý střih. Že se mělo jednat o komedii jsem zjistil až podle údajného žánrového zařazení. Zkrátka, na tenhle typ her nejsem a Dagmar Bláhová byla ztělesněním ženy, se kterou bych si nikdy v životě nic nezačal. Horko těžko zde hledat pozitiva. Vyzdvihnout se dá snad jen originalitu a na svoji dobu dost neotřelý a inovativní způsob zpracování, což však nutně neznamená dobrý. Svoji cílovku si to však určitě najde. [40 %] ()

Súvisiace novinky

Zemřela herečka Nina Divíšková

Zemřela herečka Nina Divíšková

21.06.2021

Ve věku 84 let dnes odešla česká filmová, televizní a divadelní herečka Nina Divíšková, již si velké množství diváků vybaví například jako babičku Bětu z populárního rodinného seriálu České televize… (viac)

Zemřel Jiří Menzel

Zemřel Jiří Menzel

07.09.2020

Ve věku 82 let zemřel v sobotu večer český oscarový režisér Jiří Menzel, informaci v neděli prostřednictvím sociální sítě zveřejnila jeho manželka Olga. Světoznámý tvůrce, jenž se v posledních letech… (viac)

Věra Chytilová 1929 - 2014

Věra Chytilová 1929 - 2014

12.03.2014

Ve věku 85 let dnes zemřela Věra Chytilová, svérázná režisérka a scénáristka. Studovala architekturu, později FAMU. Pracovala jako manekýnka, kreslička, poté na Barrandově jako klapka a pomocná… (viac)

Reklama

Reklama