Réžia:
Lilja IngolfsdottirScenár:
Lilja IngolfsdottirKamera:
Øystein MamenHrajú:
Helga Guren, Oddgeir Thune, Heidi Gjermundsen Broch, Marte Magnusdotter Solem, Elisabeth Sand, Kyrre Haugen Sydness, Esrom Kidane, Victor Roll Nordstoga (viac)Obsahy(1)
Marie se snaží skloubit kariéru s péčí o děti a domácnost, zatímco Sigmund je neustále na cestách. Stejně jako mnoho jiných vztahů, i ten jejich začal bezstarostnou zamilovaností. Po letech manželství však přichází vážná krize a Marie musí čelit svým největším obavám. Vztah ale nemůže zachránit, aniž by sama prošla upřímnou sebereflexí. Norská režisérka Lilja Ingolfsdottir natočila autentické vztahové drama, které si na festivalu v Karlových Varech získalo srdce diváků a obdrželo pět ocenění, včetně Ceny za ženský herecký výkon pro Helgu Guren. (Aerofilms)
(viac)Videá (2)
Recenzie (20)
Hravé severské vztahové drama, postupně rozkrývající příčiny chování hlavní představitelky skrze profesionální práci párové terapeutky. V porovnání s oscarovou a tematicky obdobnou Manželskou historií se Až na věky soustředí více na samotnou psychoanalýzu osobnosti a na interakci páru v době vztahu, kdy jej lze zdánlivě ještě zachránit. Režisérka snímku, Lilja Ingolfsdottir, pracuje velmi sofistikovaně s poskytováním informací o páru směrem k divákovi. Zatímco pohnutky ženy rozkrývá velmi detailně, pohnutky muže nechává zahaleny tajemstvím, tak aby nechala výklad na libovůli diváka. A právě to činí film tak svěží, atraktivní a jedinečný. Čtyři hvězdy. 👍 (23.07.2024) ()
První půlhodina taková horší verze Manželských etud. Je fakt otravná! (Hlavně ta kamarádka.) V zájmu celku se ale nedala ze scénáře vynechat. Zbytek je fakt hebké, byť volatilní (i doslova, skrze kameru) instruktážní video, jak si přiznat vlastní slabosti, čelit svým démonům a přijmout to dobré, co jsme (si) v životě našli. Samozřejmě idealizované, trochu ignorující dyadičnost vztahů a přeceňující dobrovolnost rozhodnutí (asi dáno norským prostředím, kde je větší). Ale zatraceně silné a dojímavé.. ()
Lilja Ingolfsdottir dokázala vytvořit film, který rozpláče téměr každého. Marie je nešťastná z fungování svého vztahu se Sigmundem a obviňuje z toho právě svého manžela, který věčně pracuje mimo domovské město. Po tom, co společně navštíví terapii, sled událostí nabere na nečekaných obrátkách. Až na věky je filmem, který ukazuje cestu k sebepoznání a najití pravdy vnitřního hlasu, který ne vždy objektivně vyhodnotí situaci. Excelující Helga Guren bude divákům ještě dlouho ležet v srdíčku. A kdyby vás nepřesvědčily recenze, možná by pomohl dlouhý potlesk ve stoje na MFF Karlovy Vary. [KVIFF 2024] ()
Znáte ten pocit, kdy vám ve vztahu skřípe něco tak moc, že uvnitř těla dusíte mohutný výkřik? Hlavní postava Marie ten pocit určitě zná. A já ho teď bohužel znám i z pozice diváka, který se nedokázal na tenhle snímek ani za nic naladit a chtěl křičet, aby to už skončilo. Rozpad vztahu, emocionální vypjatost, vnitřní rozervanost. Všechno tam je. Herecky je to přesné, procítěné, odžité. Ale já jako divák cítil jen velmi málo z toho všeho. Technikou vyprávění a mizanscénou nudnější snímek jsem letos ve Varech neviděl a nadšení mnoha diváků příliš nechápu. [KVIFF 2024] ()
Další norský počin oslavovaný ve Varech (po Nejhorším člověku na světě), který mě emocionálně bohužel dost minul. Předpokládám ale, že sonda do duše ženy, které se rozpadá (už druhé) manželství, více zasáhne diváky mající za sebou negativní zkušenosti jak v partnerském, tak v rodinném životě. V závěru vzlykal doslova celý Pupp, pán sedící za mnou prosil svoji ženu o kapesník, to jsem za deset let na karlovarském festivalu ještě nezažila. ()
Reklama