Diktátor

Chaplinovky mne prostě baví (ano, po Kid teprve druhá). Uvidíme, jestli podobný úspěch bude mít i Moderní doba, která mne zanedlouho čeká... Jak mne třeba podobně prehistorické filmy s Burianem nesmírně nudí a nepřipadají mi vůbec vtipné, tak u Diktátora jsem se opět často přistihl, jak se prostě a jednoduše přiblble usmívám. Strašně vtipný a dobře napsaný parodický příběh, skvělé parodování italštiny a hlavně samozřejmě němčiny, perfektní Chaplin... 100% (26.06.2016)

Zatímco u Světel velkoměst jsem si grotesku nedokázal vychutnat kvůli prvkům přesládlého melodramatu, Diktátor, drama o těch nejvážnějších věcech, mne bavil díky mistrně zakomponovaným prvkům grotesky. Velká poselství, v čele s tím závěrečným, kdy mizí hranice mezi Chaplinem a jeho postavou, nejsou zazděné fyzickými gagy. Ty zároveň – minimálně v případě Hynkela, zakomplexovaného adepta na psychoanalytické ležení – slouží charakteristice postav. Chaplinův smysl pro slovní humor, v mezititulcích němých filmů přítomný mnohem méně než u Keatona nebo Lloyda, prozrazuje proměnění i ostatních jmen pohlavárů ve slovní hříčky (Herring, Garbitsch, znějící stejně jako „garbage“). Diktátor je velký a důležitý film, nikoliv jen v rámci Chaplinovy kinematografie a jeho význam neskončil s válkou. Určitě se k němu vrátím. Podle aktuálního rozpoložení buď proto, aby mne dojal, anebo pobavil. Apendix: Při vší úctě k Chaplinovi, nejvtipnější byl Jack Oakie jako Napaloni, typ vrcholného politika, na jaké (ne)jsme zvyklí také v Česku. 90% Zajímavé komentáře: Radek99, berg.12, Pacco, Jordan, sportovec (01.02.2010)

Na Diktátorovi môžem demonštrovať, aké je zradné hodnotiť dávno videný film podľa spomienok. Neviem presne kedy a za akých podmienok som tento film videl po prvý krát a teda ani nemôžem vedieť, čo bolo dôvodom mojej absolútnej spokojnosti a piatich hviezdičiek. Dnes som mal intenzívny pocit, že pozerám na úplne iný film. Vtipu menej, trápnosti viac, ako v starších filmoch, celkový dojem - politická agitka. Ale nedám mu dve hviezdičky vyjadrujúce môj názor, že film nemal byť nakrútený. Naopak, niektoré Chaplinove výstupy sú skvelé. Bohužiaľ je ich málo a stratia sa v záplave nezaujímavej vaty. Už chcem opätovne vidieť iba Svetlá rámp. Na Grófku z Hongkongu ani Kráľa v New Yorku nemám najmenší dôvod byť zvedavý. (04.09.2015)

O genialitě Charlese Chaplina jsem v podstatě nikdy ani nezapochyboval... Chaplin nebyl vyjimečný jen svou komikou nebo jako tvůrce nového typu postavy - Tuláka, ale též jako dost silný kritik poměrů ve společnosti (které často přesahují až do současnosti). Stačí jen zmínit snímky jako Moderní doba , Kid nebo Světla velkoměsta. Diktátor je v první řadě protiválečný a protifašistický film, svou geniální komikou paroduje nejen Hitlera a Mussoliniho, ale vlastně všechny vůdce s despotickými a diktátorskými choutky. Pozoruhodný je fakt, že Chaplin začal tento snímek natáčet už v roce 1937, tzn. v době, kdy většina lidí na západě o nebezpečnosti nacismu nevěděla takřka nic. Některé skeče aspoň pro mě samotného představují to nejlepší, co kdy bylo v komediálním žánru natočeno. Stačí zmínit scénu holení za doprovodu Brahmsova Uherského tance nebo parodii na ambice všech diktátorů ve scéně s globem... Podivuhodný je ovšem také fakt, že si Chaplin svůj hlas šetřil tak dlouhou dobu. Zatímco zvukový film existoval už více než deset let, Chaplin promluvil až tady. Ale promluvil a navíc v tu nejdůležitější chvíli! Závěrečný projev židovského holiče je tím nejsilnějším protiválečným manifestem, jaký jsem kdy snad ve filmu slyšel. Z úst někoho jiného by to možná vyznělo pateticky, ale Chaplin je přesvědčivý a jeho slova působivá. Diktátor je velice vtipná komedie o velmi smutných věcech. Ovšem proti tuposti násilnických režimů asi jiný recept než parodie neexistuje. I když, jak se jednou sám Chaplin zmínil, kdyby věděl, jaká zvěrstva nacisti páchali, nebyl by schopný si z toho dělat legraci. Jít pod pět hvězdiček by byla svatokrádež. (21.05.2006)

Jedna z nejdokonalejších satir vůbec. Dokážu si představit vztek karikovaného psychopata z Germánie i taliánského skinheada, měli-li  některý někdy příležitost Chaplinův humanistický opus magnum zhlédnout. Osobně věřím tomu, že si to nenechali ujít a je jen velká škoda, že ani jednoho z nich netrefil šlak. Karikatura děsivé moci, jenž byla bohužel pevně ukotvena v realitě. Film, jehož závěrečné poselství sdělené samotným Chaplinem v emotivním projevu, by mělo být vytesáno do kamene v sídlech všech vlád na celém světě. Film, jenž dává i dnes naději, že ideály nejsou přežitkem. Ano, naivita nemusí být vždycky k smíchu, zkuste se nad tím někdy zamyslet a nejlépe s úsměvem. Pět mincí v pudingu.. (05.07.2021)