Maria

Maria Callas, la Diva či la Divina – možná nejslavnější operní pěvkyně všech dob, je Angelinou Jolie vyobrazena ve svém pozdním období, po ztrátě svého zázračného hlasu a osamocená. Její odstup od zbytku světa je zde vyjádřen jejím vztahem ke svému služebnictvu – formální distance je zachovaná, jak komorná i komorník se snaží ji poslouchat na slovo, ale zároveň ji rodičovsky vést. Ona si snaží udržet autoritu, ale podvědomě chápe jejich obavy. A z tohoto vzniká jejich láskyplný vztah, asi nejlepší linie, která se tímto filmem nese. Je to protiváha tragické linii, ve které se Maria marně snaží najít svůj dokonalý, ztracený hlas ve vyčerpávajícím boji, v němž si vydatně dopomáhá prášky. Vše pak spojuje nostalgie, která určuje i celkový pocit z filmu. Ke skvělému výkonu Angeliny možná přispělo i to, že si prý i ona sama někdy připadá osamoceně, a tak se zdá, že chápe samotu lidí, které zná každý. Viděno při premiéře na festivalu v Benátkách. (03.09.2024)