怪談雪女郎
Ghost Story of the Snow Witch
Snow Ghost
Obsahy(3)
Majster sochár a jeho učeník hľadajú v zasneženom lese kmeň stromu vhodný na prípravu sochy. Na ich veľké potešenie sa im podarí natrafiť na dokonalý kus. Počas nadchádzajúcej búrlivej noci sa ukryjú v chalupe, kde ich prekvapí nádherná, no nemilosrdná Zimná pani. Majstra sochára zmrazí na smrť a jeho učeníka prepustí, no s podmienkou, že nikdy nikomu nemôže prezradiť, čo videl a počul. Po uplynutí zimy sa v mestečku objaví neznáme dievča, ktoré zakrátko padne do oka bývalému učeníkovi, dnes už mladému majstrovi sochárovi. Avšak na novú obyvateľku si brúsi zuby aj miestny šľachtic s nepomerne väčšou mocou a bohatstvom, než má chudobný sochár... (Incantator)
(viac)Recenzie (12)
Skoro padesát let starý a pořád skvělý. Ta atmosféra, oscilující někde mezi baladou a hororem, je prostě úžasná. O to víc potěší fakt, že spolehlivě funguje i po takový době. No, odolejte chajdě uprostřed zasněženýho lesa, slepě zamilovanýmu tesaři a ne tak ledové čarodějnici, která dokáže usmrtit stejně lehce, jako uzdravit. To nejde, a to přesto, že tuhle starou legendu znáte už z Kwaidanu. Poměrně zajímavá je i část se sochou, v níž hrdina musí vytesat bohyni dřív a lépe, než jeho nová konkurence. Pro fandy klasické hororové Asie tudíž povinnost, já jdu mezitím pátrat po dalších adeptech. ()
Skvostný japonský bubufilm, který je více baladou, než čistokrevným horrorem. Ovšem zjevení Sněžné ženy - démona v úvodu si nic nezadá s příchodem knížete Draculy. Výtvarně působivý snímek má atmosferickou japonskou hudbu, která se v jistých chvílích mění v děsivou kakofonii zvuků. Vina a trest. Trestů je ve filmu více, jelikož sviňáci se vždycky najdou, přesto nakonec dojde i k onomu osudovému. Příběh asi příliš nepřekvapí znalce báchorek, pohádek a balad, což ale nijak nevadí. Nové japonské duchařiny moc nemusím, ovšem tyhle staré, co mají blízko k evropskému gotickému horroru, jsou jiná káva. Bílá tvář, zlaté oči v temných důlcích a éterický pohyb...tak se blíží smrt! ()
Velmi pěkný duchařský příběh, inspirovaný Japonskou legendou o Sněžné ženě... Děj jsem lehce popsal v obsahu, tak k samotnému filmu... Přiznám se, že starší japonské duchařiny moc nakoukané nemám, proto jsem byl tímto kouskem velmi příjemně překvapen... Slušný příběh, skvěle zahraný, nádherně zpracovaný, atmosféra chvílemi vyvolávající lehké mrazení v zádech, krásně smutný závěr... Do absolutního hodnocení tomuhle kousku chybí ta pověstná špetka, ale i tak jsem byl více než spokojen... Nedá se nic dělat, v nejbližší době se budu muset na tyto starší japonské duchařiny více zaměřit, protože pokud se jedná o stejně vydařené kusy a já pevně věřím, že ano, tak jsem se až doposud zbytečně ochuzoval o velmi kvalitní horory... A to je z mého pohledu velká škoda... ()
Další levný ale dosti atmosférický Kaidan, tato povídka byla ale už několikrát natočena takže jsem se nemohl zbavit dojmu neoriginality a poměrně dlouhého rozjezdu. Co naopak potěšilo je atmosféra která se dala krájet a naprosto nádherné prostředí. Nicméně i tak jsem se často celkem nudil. Takže za mě průměr. ()
Baladický príbeh lásky okorenený slušnou ducharinou. Jednoduchý pomalý príbeh má dobrú atmosféru, peknú kameru a hudbu. Tretí momentár. ()
Atmosferická filmová adaptácia z dávneho japonského folklóru pochádzajúcej legendy o Snežnej žene, v tomto prípade sa pridržiavajúca jej podoby z knihy Kwaidan: Stories and Studies of Strange Things od spisovateľa Lafcadia Hearna. Japonská mytológia Snežnú ženu Yuki-onna často vykresľuje ako hrôzostrašnú, neľudskú bytosť, bažiacu po krvi a dušiach najmä malých detí, takto epicky však príbeh o nej Hearnovi kedysi vyrozprával istý roľník z provincie Musashi a ten ho samozrejme následne použil v spomínanej zbierke strašidelných japonských mýtov, tkzv. kaidanov. Tematikou Yuki-onna sa na striebornom plátne štyri roky predtým zaoberal už Masaki Kobayaši v poviedkovom horore Kwaidan, Tanakova celovečerná verzia však tomuto, asi najznámejšiemu kaidanu ešte viac pridala na pôsobivosti a intenzite. Démonickú snežnú ženu je možné považovať za akéhosi predchodcu bledých krásavíc ako sú Sadako či Kayako a keď zoberieme do úvahy rok natočenia snímky, tak je zrejmé, že na vtedajšie publikum musel jej zjav pôsobiť minimálne rovnako hrozivo ako vzhľad spomínaných dvoch dám na súčasníka. ()
Majster sochár so svojím učeníkom našli v zasneženom lese strom vhodný na prípravu sochy. Počas búrlivej noci sa ukryjú v chalupke, kde ich navštívi nádherná Zimná pani. Majstra sochára zabije, no mladého učeníka pustí s podmienkou mlčanlivosti. Učeník, dnes už mladý majster sochár na strašnú udalosť nemôže zabudnúť. Jedného dňa pred svojim domom objaví neznáme dievča, Yuuki, do ktorej sa na prvý pohľad zamiluje. Ako čas plynie, dvojica sa zasnúbi a narodí sa im krásny, milovaný synček. Yuuki má ale za sebou nemilú minulosť, na ktorú sa snaží zabudnúť a vytvoriť si nový, krásny život. Chválim výborný, prepracovaný príbeh, herecké výkony ústrednej trojice a mrazivú, tajomnú atmosféru, z ktorej budete mať husiu kožu. Scény so Zimnou pani sú veľmi nepríjemné (v dobrom slova zmysle) a napínavé, avšak plné krásy a lásky k rodine a svojim blízkym. Osobne, keby som nevidel veľa depresivných snímkov, záverečná scéna ma zamrazí, tak že ma aj rozplače. Mínusy som nenašiel takmer žiadne, čo sa mi ale veľmi nepáči je herecké obsadenie. Ústredná, hl. trojica je fajn, no ostatní za zmienku nestoja. Čo mi ešte trochu vadilo bolo aj to, ako sa film zo začiatku veľmi pomaly vlečie a miestami až nudí, no inak to je kvalitná, mierne depresívna ducharina. Celkovo to vidím na slušné 4 hviezdy. 80% ()
Nádherně baladickej a zasněženej kaidan, kde by se dala atmosféra krájet. ()
Romantický kaidan podle klasické legendy s nepříliš hororovou atmosférou. Slibný námět není prezentován zrovna nejzáživněji a film i přes střídmou délku film obsahuje dost hluchých míst. 50% ()
Sněžná žena (Shiho Fujimura) se zamiluje do mladého sochaře (Akira Ishihama - např. mladý Motome ve výborném Kobayashiho Harakiri) aby zjistila, že mimo lásku dokáží lidé rozdávat chamtivost, zlobu a nenávist. Nelze vidět v tomto kaidanu, kterým mě Tanaka přesvědčil, že zvládá i další žánry mimo jidaigeki (Zatoichi, Nemuri Kyoshiro, či Shinobi no mono) hrůzostrašný horor, ale klasickou pohádku byť plnou nezbytného napětí. Mladý Yosaku po smrti svého mistra musí vytvořit pro chrám sochu bohyně soucitu Kannon, avšak nemůže najít správný výraz tváře. Yuki, jeho manželka a původně sněžná žena, snáší mimo jiné i ústrky od panovačného a bezohledného správce, kterého nakonec zabije. Tak se ale musí vrátit zpět do svého světa démonů, přičemž v momentě loučení Yosaku, který má hlavní vinuy na tomto nešťastném konci, objeví ten dlouho hledaný emoční výraz, chybějící jeho soše. Film upoutá nejen svojí výbornou atmosférou, ale i skvělou hudbou Akiry Ifukubeho. ()
Yuki jako sněžná žena dokázala, vybudovat hodně mrazivou atmosféru ze, které mi vždy naskakovala hůsí kůže. Jako manželka zvýrazňovala svojí krásu a ukázala, jak miluje svojí rodinu. Dávám 75% ()
Baladický duchársky snímok so slušnou dávkou romantiky. Zrovna takto ladený horor nemusím, ale dávam 4* lebo na rok výroby 1968 je to skvost a veľa moderných snímkov sa nechytá. ()