Dům dlouhých stínů

Mé počáteční obavy, že po letech se mi tenhle film nebude líbit tak jako kdysi, se zvolna rozpustily jako mlha okolo tajemného sídla v opuštěné krajině. Ikony britského horroru rozehrají svůj part v momentě, kdy spisovatel nechá za zády civilizaci se svojí technikou a ocitne se v době gotických románů. Bouře, blesky křižují noční oblohu, stíny, třepotavé plameny bílých svící a rozprávějící postavy... Čas zvolna plyne, přichází jeden nezvaný návštěvník za druhým a vy čekáte, kdy se film konečně rozjede. Bestie. Hrůzné tajemství. Bouře zuří a osazenstvo, lapené v pasti, se začíná bát. První vražda pak již na sebe nenechá dlouho čekat. Konec si zaslouží hvězdu navíc. (22.09.2014)

Pokus o sofistikovaný meta film se propadá do televarietní promenádu kdysi hvězdných tváří a úmornou deklamační žvanírnu. Celé to při tom je jen magnuskovský projekt šéfa společnosti Cannon Films, Menahema Golana, kterým si chtěl do deníčku zařadit společnou fotečku s legendami britského hororu, které kdysi obdivoval coby nadšený filmový fanda v kině. Stejně jako velká část Golanem produkovaných projektů z ranku pozdních šancí pro vysloužilé herecké hvězdy či variace na starší hity i tento projekt na jedné straně láká svým konceptem (slavné tváře klasických britských hororů poprvé společně v jednom filmu, navíc režírovaném brakovou legendou Walkerem, kterého Golan vytáhnul z důchodu), ale v typické cannonovské horlivosti doplácí na rychle spíchnutý scénář či nulovou dramaturgii. Tak zatímco předloha může dobře fungovat na jevišti, obzvláště pokud herci dobře vzájemně interagují mezi sebou a s publikem, filmová adaptace jen skáče mezi zasloužilými velikány, kteří ve své pompézní teatrálnosti nikdy nefungují jako ansámbl, ale jen konkurující si solitéři. Domněle sofistikovaná pointra vyprávění se jeví spíše jako krutá reflexe celého projektu aneb vskutku je možné za jeden den spíchnout vyprávění, ale navzdory fanfarónské samochvále se z toho těžko velkohube příběh, který by dokázal své publikum jakkoli pohnout. (16.08.2015)

Taková příjemná oddechovka okořeněná navíc společnou účastí tří výrazných hororových herců. Má to i docela slušné zvraty, sídlo je dostatečně tajuplné, ta sešlost na dýchánku hodně podivná, a rozuzlení se mi moc líbilo. Vážně celkově sympatický filmeček a vlastně škoda, že podobné hrátky už se netočí. (Btw, palec nahoru za velštinu. :-)) (24.05.2020)

Spolecne s o tri roky starsim Monster Clubem jeden z poslednich zachvevu klasicke britsko-americke horrorove skoly, reprezentovane produkcnimi spolecnostmi Hammer, Amicus, AIP a dalsimi mensimi. Naposledy se zde take spolu objevuji vsichni slavni herci te skvele ery (Cushing, Price, Lee, Carradine) a nutno objektivne rict, ze vypadaji opravdu sesle. Stejne jako zminovany Monster Club i House of Long Shadows je spise nes horrorem komedii a pocatecni pochmurna atmosfera je pomalu rozmelnena a s "vtipnou" pointou uplne zanika. I presto je to ale super pocit, koukat na ty stariky, jak se jeste naposledy prohaneji v bourlive noci starym sidlem a snazi se, navzdory casu, nahnat divakovi strach jen pohledem oci a hloubkou svych hlasu. (06.01.2006)

See you in Blyddpaetwr Manor. 1) Kdyby mi nějaký alespoň elementárně schopný narátor děj filmu převyprávěl, asi bych byl nadšen. Směs britského humoru, vděčné prostředí opuštěného prokletého sídla a příjemná dvojí pointa na konci by mě uvedly když ne do nadšení, tedy alespoň do stavu příjemného očekávání věcí příštích. 2) Bohužel však po většinu filmu jsem se pouze a jenom nudil. O "mysteriózní hororové komedii" lze jen těžko říci něco horšího. (30.10.2012)