Un filo di speranza
Réžia:
François VilliersKamera:
Paul SoulignacHrajú:
Pierre Mondy, Didi Perego, Marie Dubois, Tino Rossi, Jack Ary, Edmond Ardisson, Jean-Pierre Moulin, MariettoObsahy(1)
Na Korsiku připlouvá lodí Pierre Desmoulins (Pierre Mondy) a ptá se po Belindě Vassarti. Stará žena v černém ve dveřích domu mu ale odpoví jen: „Ano, bydlela tady, chudinka,“ a pokřižuje se. U kostela právě probíhá pohřeb a jeden z mužů Pierrovi řekne, že on mu poslal telegram. Po Belindě, kterou náhodně přejelo auto, zůstal devítiletý syn Pietro (Marietto Angeletti) a je jasné, čí je. Pierre je normální dělník a kdysi se na ostrově zapletl s místní dívkou. Teď složitě hledá cestu k dítěti, které ho nikdy nepoznalo. Nemá moc chuť vzít ho sebou na kontinent, a tak se vydávají na vestu po horách Korsiky k jakýmsi vzdáleným příbuzným, kteří by se chlapce možná mohli ujmout. Peníze brzy dojdou a dva poutníci se stopem i pěšky prodírají krásnou, ale divokou přírodou Korsiky a pozvolna k sobě přes několik konfliktů nacházejí vztah. Černobílý silný příběh dostal v roce 1962 cenu za nejlepší francouzský film. (Peabody)
(viac)Recenzie (1)
Až na konec světa. Pozvolna měnící se vztah otce na cestách k nikdy nepoznanému osiřelému synkovi nese v tomto filmu nejen krásný kus člověčiny, ale je i podmanivě zpracován formou road movie náklaďákem horskými stezkami francouzského venkova. Musím říct, že v této roli se mi z doposud viděných filmu líbil Pierre Mondy jako herec asi nejvíc, sehrál tu proměnu působivě. Jediné, co mi v tomto poetickém černobílém snímku občas trochu vadilo, byla ta "babochlapská" společnice, na můj vkus až příliš svérázná a otravná... Celkově jde o takový příjemný obyčejný film... řekl bych, kouzelně obyčejný. :-) [80%] ()