Madame Tallien
Madame Guillotine
Obsahy(1)
Třebaže lze historické drama Madame Tallien, bohyně rozmaru a krásy považovat za méně známé než jiné italské velkofilmy desátých let, představuje významný příspěvek k dějinám tohoto vlivného žánru. Proč? Právě skrze jeho interpretaci coby filmu o divě. (Letní filmová škola)
Recenzie (3)
Třebaže lze historické drama Madame Tallien, bohyně rozmaru a krásy považovat za méně známé než jiné italské velkofilmy desátých let, představuje významný příspěvek k dějinám tohoto vlivného žánru. Proč? Právě skrze jeho interpretaci coby filmu o divě. ___ Než se v roce 1918 v duchu svých (šťastnějších) postav vdala za hraběte Vittoria Ciniho a ukončila svou vpravdě mimořádnou divadelní a filmovou kariéru, natočila Lyda Borelliová řadu rozmanitých symbolistních melodramat o osudových ženách… divách. Ve snímcích jako Satanská rapsodie (Rapsodia satanica, 1915) nebo Malombra (1917) modelovala tvůrčí možnosti své herecké koncepce. Koncepce natolik osobité, že se jí podařilo stát italským slovesem: „borelleggiare“, tj. napodobovat jednání postav Lydy Borelliové v reálném životě. Snímek Madame Tallien, bohyně rozmaru a krásy má však přesto v této bohaté kariéře výjimečnou pozici. ___ Jde o velkolepé drama se silným vyprávěním, v němž Borelliová herecky uchopila skutečnou historickou osobnost, a to na pozadí překotných událostí Velké francouzské revoluce. V Americe byl film uváděn dokonce rovnou jako Robespierre, jehož představitel Renzo Fabiani se dočkal podobně pozitivních ohlasů jako celková výprava a přesvědčivost ztvárnění revolučních let. A to navzdory faktu, že filmy o divách se jinak od amerických vzorů vyprávění příběhů významně odlišovaly, zejména pak ty s Lydou Borelliovou. Jistě, v centru stále stojí milostný příběh, nicméně hrdinka Borelliové je více než dříve i později spjatá s během velkých dějin. I tentokrát je umělkyní, leč její malířství není únikem a Teresia se nebojí být hlasem rozumu v šílenství probíhající revoluce. ___ V Madame Tallien se šťastně setkaly přinejmenším tři významné vlivy. Zaprvé šlo o vypravěčskou sevřenost předlohy zkušeného dramatika Sardoua (ostatně i Pucciniho Tosca je založena na jeho hře). Zadruhé film těžil ze suverénnosti obou zkušených režisérů, melodramatického Maria Caseriniho a výpravnými spektákly jako Quo Vadis? (1913) proslaveného Enrica Guazzoniho. A zatřetí to pochopitelně bylo herecké charisma, s nímž Lyda Borelliová buduje a vede silnou ženskou postavu, jež se neztratí ani v zalidněném vyprávění zmítaném agresivními mužskými emocemi. Vzniklo tak dílo, které čerpá z nejlepších tradic své doby, a přece zůstává nezaměnitelné. ()
(LFŠ 2022) Madame Tallien coby milostné intriky na pozadí (ale možná i popředí) nechvalně proslulé Velké francouzské revoluce má šanci zaujmout i dnešního diváka, a to hlavně díky velkolepým davovým scénám a vcelku uvěřitelnému zobrazení historických událostí. V samotném příběhu se třískají červená knihovna s historií, na což se ve výsledku ale nedívá úplně zle. Dost mě překvapilo umírněné herectví Lydy Borelli a vcelku věcné mezititulky, které bývají u němých filmů často zdrojem humoru (vedle onoho afektovaného herectví hlavních postav). ()
Je to zvláštní pocit dívat se na tak starý film (1910s), který zobrazuje ještě starší dobu (1790s), opakovaně jsem si musela připomínat, že scény ze shromáždění lidu opravdu nejsou autentické záběry. ()
Zaujímavosti (2)
- Důležitým momentem příběhu je sešlost u malířky Vigée Le Brun, která několikrát portrétovala i francouzskou královnu Marii Antoinettu, včetně slavného portrétu, na němž Marie Antoinetta v ruce drží růži a má na sobě kontroverzní bílé šaty Chemise à la Reine inspirované tehdejším příklonem k přírodě, díky tehdy populárním myšlenkám filosofa Jean-Jacques Rousseaua. (bittersweet)
- Ve filmu se opakovaně objevuje označení „sans-culottes“. Takto se nazývali lidé z nižších vrstev revoltující proti aristokracii během Velké francouzské revoluce. Název vychází ze součásti oděvu mužů z vyšších vrstev aristokracie a buržoazie, kteří si mohli dovolit, a proto nosili, obvykle hedvábné kalhoty pod kolena („culottes“) doplněné punčochami. Pracující třída a chudina si takový oděv nemohla dovolit, a tak nosila normální dlouhé kalhoty („pantaloons“). Označení „sans-culottes“ původně vzniklo jako opovrhující název pro chudinu, „póvl“. (bittersweet)
Reklama