Reklama

Reklama

Klasik americké bláznivé komedie Mel Brooks se v roce 1970 rozhodl nakouknout pod pokličku bolševické revoluce, a to skrze poměrně svojskou adaptaci ruského satirického, respektive propagandistického románu Dvanáct židlí, který v roce 1928 napsali Ilja Ilf a Jevgenij Petrov. V hlavní roli zde vystupuje potřeštěný aristokrat Ippolit Matvejevič Vorobjaninov, po převratu nyní pracující jako recepční, který se od své umírající matky dozví, že na jejich sídle je možné nalézt velmi drahocenný poklad v podobě vzácných šperků. Věc má ale dva háčky. Za prvé je jejich zámek v obležení rudými znárodniteli a za druhé se ony klenoty nacházejí v jedné z dvanácti židlí, které jsou rozesety všude možně, možná dokonce i mimo sídlo. Přesto ale Ippolit ani na vteřinu neváhá a s pomocí poměrně podivného partnera Ostapa Bendera se okamžitě vydává na cestu. Jak se ale brzy ukáže, zjevně o drahocenný obsah štokrlat nestojí sám. Čeká ho velký závod přes celé Rusko a cíl rozhodně není na dohled. V hlavní roli vystupují Ron Moody a Frank Langella. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Recenzie (4)

Javert 

všetky recenzie používateľa

Dvanáct křesel je v prvé řadě hlavně solidní parodie na porevoluční Rusko prošpikovaná typicky "brooksovským" bláznivým humorem. Langella je po většinu času silně nesympatický, ale na druhou stranu to vyvažuje Moodyho ex-šlechtic a poblázněný pop Fjodor. Celkově to není sice tak dobré jako Producenti nebo Mladý Frankenstein, ale i tak jedna z těch lepších Brooksových komedií/parodií. Slabší 4*. "Epilepsie! Epilepsie! Nemoc, která zabila našeho milovaného Dostojevského!" ()

Galadriel 

všetky recenzie používateľa

Film, který tak trochu tápe mezi žánry, ale ukazuje, že Mel Brooks umí mnohem víc, než "jen" ztřeštěné komedie. Jejich náznaky najdeme i tady (zejména v postavě šíleného otce Fjodora a několika potrhlých honičkách), ale jinak se při sledování "Dvanácti křesel" zrovna moc nenasmějeme. Rozhodně ale jde o zajímavý počin, sondu do porevolučního Ruska (geniální budovatelská píseň na úvod), který stojí za to shlédnout, pokud máte Mela Brookse rádi i pokud nemáte. ()

woody 

všetky recenzie používateľa

Brooks je rozporuplná postava, kterou jedni vnímají div ne jako estrádního komika z Einkesselbuntes, druzí jako génia komedie (řadím se k té druhé skupině, samozřejmě). Dvanáct křesel je jeho nejserióznější dílo a jako takové překvapuje svou dokonalou znalostí reálií a použitými postupy. Nejen, co se týče výpravy (Krymštější Krym nenajdete ani na Krymu, Sibiřštější Sibiř ani na Sibiři), způsobu snímání (detaily obličejů, podhledy, zrychlení obrazu), tak přehrávajícími herci, kteří mají širší ruskou duši jak Nikita Michalkov. Jediný důvod, proč dávám relativně střídmé hodnocení je překvapivě Frank Langella, který je zde vážně nesnesitelný a působí jako by vypadl z buržouské noirovky. Nevyvažuje, naopak ostře kontrastuje s ostatními, což přidává na roztříštěnosti. Brooks jakoby se nemohl rozhodnout, zda bude točit sžíravou satiru na porevoluční Rusko nebo naopak sžíravé drama o nuzném životě v porevolučním Rusku. Přesto, co se týče dokonalého režijního umu, řadím Dvanáct křesel vedle Mladého Frankensteina, kde se Brooks dokázal převtělit do Jamese Whalea. ()

Galéria (32)

Reklama

Reklama