Toute une nuit
Toute une nuit
A Whole Night
Réžia:
Chantal AkermanScenár:
Chantal AkermanKamera:
Caroline ChampetierHrajú:
Tchéky Karyo, Jan Decleir, Aurore Clément, Pierre Forget, Véronique Silver, Véronique Alain, Nicole Colchat, Carmela Locantore, Natalia Akerman (viac)Obsahy(2)
Fragmenty ze života několika osamělých lidí, kteří v horké letní noci v Bruselu okoušejí nepolapitelnost lásky a vyrovnávají se s tím, že okamžiky samoty v sobě skrývají pocit nejhlubšího zoufalství, ale také nečekané něhy. Pohledy na bláznivě uhánějícího motocyklistu, na opilé výtržníky zakončující svůj noční tah. (NFA)
Recenzie (8)
Série krátkých setkání upředených magickou nocí a protkaných genialitou Chantal Akerman. ()
Akerman k tomuto filmu řekla: "Chci aby divák pocítil fyzický zážitek skrze čas použitý v každém záběru. Takový fyzický zážitek, v němž se čas odvíjí ve vás, ve kterém čas filmu vstupuje do vás." A není to jen čas, prostor a nepatrná gesta neznámých a nepoznaných hrdinů, k čemu je divák - díky absenci jakéhokoliv pozornost odvádějícího narativu - zvýšeně citlivý. I vlastní představivost či zkušenost či vcítění musí přistoupit - a ne každý divák je toho díky konvenčním filmům, jež "myslí" za nás, "cítí" za nás, "žijí" za nás, schopen. Takřka dokonalá syntéza obecného a konkrétního - a nemusíme být hegeliáni, abychom v tom mohli viděli vyvrcholení dějin (filmu). Na(ne)štěstí dějiny ani dějiny filmu nikdy nekončí, takže Akerman někdo možná již překonal či překoná, ale do té doby je (alespoň pro mne) film geniální v tom, že je v něm vše i nic - každý konkrétní příběh je zároveň střípkem zvláštního vztahu neznámé dvojice i zároveň naplněním obecné lidské zkušenosti. Je v něm vše co se dá říct o zkušenosti jménem "láska", a přitom se v něm nedá vůbec nic říct o konkrétní lásce jakékoliv z milenecké dvojice. Ale přitom cítíme, že každá obecná výpověď, abstraktní popis lásky by se roztříštil právě o konkrétnost a nevyhnutelnost jakékoliv konkrétního střípku z této filmové mozaiky. ()
Fragmentarizovaná narace fajn - jen takovou koláž dokoukat... Citát, který tu Dionysos přepsal je překrásný, plné étosu, soucitu, ba láskyplné jsou leckteré obrazy filmu (je složen z malých obrazů), potíž je ve výrazu. Tvaru, který zůstává pod osou tektonického minima, chybí oblouk. Koncept výraz hravě převálcuje. "Melodie na třikrát" - zakazovali nám ti suchopárnější na škole. Sklenout melodii. Bohužel bez ní je 90% hudby vysušené zrovna tak: jak nasolená treska. Totéž spatřuji coby riziko redukcionistického filmu - ze všech záchvěvů řas mi po chvíli padaly mé vlastní. Estetika Akermanové záběrů připomíná kvůli noci tu Edwarda Hoppera, tu je kvůli všem těm postelím velmi podobná Ingresově Madame Récamier - ale vybavuje se mi i Magrittova parafráze toho obrazu - fakt je v tom všem kus staroby a zatuchlosti. Osmdesátky jsou prostě dálekoo i se svou Novou vlnou - a to myslím, že dovedu ocenit prvky, kterými tu starou Akerman překračuje. Nejsilnější jsou momenty s hudbou. Akerman je tu kolegyně Wenderse a spol. A ještě chci vypíchnout Aurore Clément - evropsky decentní filmová hvězda, vejde a vidíte Herečku; kam se všechny Aňi hrabou (to, že je tu většina hrajících lidská a občas i neherecky obyčejná mi zůstalo jako jeden z dalších kladů filmu). Shlédl jsem Toute une nuit ve vlaku a vedle mě běžela šílenost Hunger Games. Mám pocit, že jsem tyhle filmy viděl oba... Silné tři hvězdy. Nehledě na ně podle mě Toute une nuit vedle Rendes-vous... nejsilnější Akermanové film vůbec. ()
Čistá kinematografie, čistá radost! Za jedné (letní) noci se v jednom domě (ale i jinde), odehraje snad stovka mileneckých příběhů, které jsou sice poskládány synchronně za sebou, diachronně však tvoří polaritu milenecké touhy: setkávat se a rozcházet se. A mezitím: tančit. ()
Na jednu stranu je to úplně o ničem a důvod, proč tenhle film vůbec vznikl a co vlastně chce říct, mi zůstává utajen, jenže na druhou stranu to vlastně je experiment, jehož cílem je vytvořit ryze romantický film. Ale fakt čistě romantický film, že ta romantika bude v každé vteřině filmu. A jako experiment to, musím uznat, celkem funguje. Některé scény jsou příjemně intimní, jiné o ničem, nudné a zbytečně dlouhé, ale všechny v sobě mají to, co má asi každý romantický film - něhu, zradu, odpuštění, lásku, sex... Romantické je to prostě víc než dost, ale úplně jinak, než 99% romantických filmů, včetně těch artových. Tohle je takový osobitý poetický pohled, který se vůbec nedá doporučit - člověk se na něj musí podívat sám a buď ho to naprosto uhrane, skončí někde uprostřed, nebo to celé prospí. Já skončil někde uprostřed, protože něco do sebe to má, ale odkoukat tu hodinu a půl pro mě nebylo zrovna lehké a stylu Chantal Akermanové jsem podléhal jen občasně. Jeanne Dielmanovou chci někdy vidět stoprocentně, ale vzhledem k její tříhodinové délce se na to asi kdovíjak brzo zrovna neodvážím... Slabé 3* ()
Mám rád art-filmy. Mohou být náročné. Můžete o nich dlouho přemýšlet. Pak vám někdo řekne, že jste třeba nějakou pasáž vůbec nepochopili a vy zjistíte, že má pravdu. A neříkám, že tenhle experiment je blbost. Jen nemyslí na diváka. A já si myslím, že s tou bezdějovostí je těch 90 minut těžko snesitelných. Možná bych ocenil, kdyby to byl krátký film, protože tu není žádný děj, tak by vlastně vystřihnutí několika postav vůbec nevadilo. Ale jestli to někoho baví, nechť si to užije. Já se teda pěkně nudil. ()
Experiment ve fragmentarizované naraci natočený pro úzké publikum filmových teoretiků. Pro ostatní bezobsažná nuda. ()
Láska je sice krásná věc, ale v tomto zobrazení je to strašná nuda. Druhou hvězdičku dám sám sobě za to, že jsem to vydržel dokoukat až do konce. Opravdu to není film pro široké publikum. ()