Trio z Belleville

Za osobitú animáciu, retro atmosféru, odzbrojujúce hudobné čísla, bezbrehú nápaditosť, nevídané karikatúry, vodopád ohromných gagov, drsňáčku babičku a neprekonateľného čašníka.....:) už len kvôli nim dvom túto hravú, ironickú odviazanosť a bizarnosť s príchuťou európskej melanchólie MUSÍTE ochutnať. Vážne! Koho nerozosmeje Trio z Belleville, ééé ten je v keli, bohužiaľ... 4,5* (14.12.2008)

Opět mám tu nemilou povinnost obléci se do kostýmu rebela. Pro někoho možná skvost animované tvorby, pro mě ale záležitost s dvěma zásadními chybami. ___ Tou první je neosobní a na ploše pětasedmdesáti minut rozvleklý děj, který by dle mě uspěl tak akorát jako krátký předfilm, nehledě na to, že na tak vysoce honorované dílo bych čekal rozhodně propracovanější příběh než stokrát přežvýkanou záchranářskou misi. Je to prostě jen jakýsi obal, který si pohladíte, strhnete a následně zahodíte do koše. Pokud si pan režisér zkoušel své schopnosti na poli celovečerního filmu, měl by možná moje částečné pochopení, nicméně na základě této zkušenosti bych zůstal radši u solidních miniatur typu "Stará dáma a holubi". Souhlasím s golfistou v tom, že jednou z pých animovaného filmu by měl být příběh. ___ Další chyba - nevyváženost karikatury. Ano, jsou zde drobné reflexe jiných minorit (byť ten domácí mazlíček mi zde přijde trochu zbytečný), nicméně to hlavní by se dalo shrnout do jedné věty, a to, že Američané jsou "obézní militantní hamouni" (přitom minimálně dvě ze tří věcí nejsou v podstatě hodné jakékoholi sarkasmu). Nejsem suchar a ve svých starších komentářích jsem si své k tématu řekl, nicméně tenhle zvolený způsob je de facto mlácením prázdné slámy - toho, co očekávám, se například v oblasti hraného filmu dočkáte v Allenových "Banánech", komedii "Myš, která řvala" nebo v tvorbě Jacquese Tatiho (například "Jour de fete", které shodou okolností hudební trio sleduje před spaním), kde zesměšněné stereotypy či manýry se trefují co nejblíže středu pomyslného terče (pokud bych se měl vrátit třeba k poslednímu jmenovanému filmu, tak snaha být co nejmodernější nebo co nejakčnější je emperický fakt). I díky tomu se zabraňuje vzniku nadčasovosti a divákova opětovného vracení se k dílu, jelikož se zde nedá mluvit o jakési aktuálnosti jako třeba u zmíněných padesát let starých (!) Tatiho filmů. ___ Co se zde často zmiňované nápaditosti týče, líbí se mi experimentování s francouzským národním pozlátkem surrealismem, přece jen musím ocenit, že se Chomet pokusil v 21.století o takto laděný film, nicméně podobně jako u té výše zmíněné humorné stránky je to věc, která by se měla nechat zasklená ve vitríně a nerecyklovat. Positivem je také kvalitní výtvarná stránka a hudební doprovod, které vytahují tento film na slabší dvě hvězdy, ačkoli musím přiznat, že se po nějakém čase zase jednalo o kousek, který pohnul svým způsobem s mými emocemi. I přesto dám šanci i Chometově dalšímu počinu "Iluzionistovi", ale to jen proto, že je podle scénáře zde několikrát zmíněného J.Tatiho... (Shlédnuto v rámci školní výuky.) (02.06.2010)

Po delší době animovaný filmík s ruční animací (pokud nepočítám klasiku Simpsonových). Po vizuální stránce opravdu dokonalý film, takže jsem ochoten odpustit, že mu v zadu pokulhává trošku rovina příběhová. Ovšem celý filmeček byl tak úžasným pohlazením pro duši, který se obešel bez přehršle mluveného projevu, že se na něj někdy pro uklidnění nervů po záplavě nových nekvalitních 3D animáčů kouknu znovu rád... (05.10.2008)

Netradícna "rozpravka", aj ked myslim, ze nie vsetko, co je kreslene musi byt rozpravkove, s originalnou animaciou, vybornou hudbou a celkovo vynimocnym prevedenim...v podstate neme obrazky, ktore prechadzaju obrazovkou...(mozno skoda, ze nie uplne neme, aj ked to uz by bolo vo vodach melancholie...), ktore su vsak tak neuveritelne putavo nasnimane, ze je tazko odtrhnut oci od (platna, telev.obrazovky, monitora, atd.:)) Skoda vsak, mal to byt nemy film....a Bruno a vsetko okolo neho je myslim uz teraz nezabudutelne...(najblizsie ked uvidim vlak, tak...:)) (07.08.2004)

TRIO Z BELLEVILLE je myšlenkově hluboké, zábavné, humorné a groteskní... a navíc je zcela oprávněně vychvalované a opěvované. Troufnu si tvrdit, že v případě tohoto Chometova opusu jde (více/méně) o záležitost ryze dospěláckou. Nechci teda nijak odrazovat od shlédnutí děti, ale myslím, že tento příběh je stavěn především pro dospělejší část populace. Dějové/obsahové souvislosti jsou mnohdy vysvětleny nezřetelně - tak, že by tento snímek imho většinu nedospěláků neoslovil (ba v horším případě odradil). Snímek oplývá kopou geniálních vtípků, náznaků, narážek, hříček a vychytávek, které z něho dělají dílo svěží a na několik shlédnutí. Shrnuto a podtrženo: Viděl jsem, kochal jsem se... a rád si jednou za čas tento filmový zážitek zopakuji. (02.02.2004)