Zlatá princezna

Nevím, zda se taková pohádka může líbit dětem, ale u mě dopadla slušně. Děj byl sice z počátku trochu natahovaný a pak se v posledních čtyřech minutách událo až moc zvratů. Navíc ji zvládlo v podstatě jen šest herců v pouhých dvou prostředích, ale zato herců výborných a prostředí byla zajímavá. Motivace jednání jezerního vládce mi trochu unikala a děti ji asi nepochopí vůbec. (30.10.2016)

Scénář, který příjemně překvapí, má totiž začátek, prostředek i konec. Celkový dojem ovšem pokazí jistá pošmurnost a statičnost, kdy všechno je jenom v dialozích. Co si pamatuju, jako dítě mě takovéhle pohádky moc nebavily, chyběl mi tam děj, vtip a dobrodružství. Dneska, kdy by mi dialogy v podstatě ke štěstí úplně stačily, už ale pohádky nevyhledávám, takže si nejsem jistá, jestli se pohádka jenom neminula s cílovou skupinou. (14.09.2014)

S minimem prostředků a maximem invence dokázal Moris Issa takřka nemožné - natočit pozoruhodnou, vtipem i hloubkou vynikající pohádkovou televizní iscenaci, která neztrácí nic z literární předlohy Němcové. Základní vlastnosti i základmí myšlenka, pýcha překonávaná prozřením a umocňovaná sebeobětováním zásluhou nadpřirozené moci, která není ani dobrá, ani zlá, pouze jaksi "lidsky" zranitelná, jsou zvládnuty s bravurou, která je v polistopadovém období spíše výraznou výjimkou než všeobecně očekávatelným pravidlem. Jedno její zhlédnutí nestačí, jeho opakování obohatí ještě více než dojem z prvního příjemného překvapení. Podobných pozitivních "zklamání" bych si přál více. A určitě nejen já. (17.11.2007)

Princezna je na začátku povrchní, což se v osmnácti od člověka bez životních zkušeností a nějakého hlubšího vzdělání (je líčena jako sebestředná, v zábavách žijící, ničím jiným než sebou se nezaobírající) dá snad i vcelku očekávat. Trest, proč ne. Za blbost se platí. Princeznu i urychlené čekání ponaučí, s mladým, jak na školní besídce přehrávajícím, hošou pozná při hře na schovku opravdovou lásku, co by ti dva poznávali, kdyby vytáhli člověče nezlob se!, se divák, ke svému zklamání, nedozví. Láska je, jak je v pohádkách typické, podrobena zkoušce, ve které zkoušený typicky bezcharakterně neobstojí. Zastydí se ovšem, což ho pravděpodobně učiní ušlechtilým. Nejsem si jistá, jestli "chci napravit svou chybu, protože jsem trapně selhal a narušilo to iluzi, co jsem o sobě měl", je to, co je základní oporou partnerského vztahu. Osobně bych ten základ viděla v "nezklamu". (13.09.2014)

Jezerní vládce promění arogantní, bezcitnou avšak krásnou princeznu za to, že ho nazvala hnusákem v živou zlatou sochu bloudící v jeskyních hlubinách. Měla by si s proměnou uvědomit, že vnější krása není vše. Aby zlomila kletbu musel by se do ní zamilovat někdo, kdo ji bude brát takovou jaká je. A to bude trvat dlouhých 18 let. V říší jezerního vládce však čas běží o poznání rychleji a láska si k princezně i přes její protivnost najde cestu. Naštěstí je to jen pohádka a takovou je ji nutno brát. Realita je totiž zcela odlišná v kontextu tvrzení, že jiný neznamená být horší. Ponaučení o tom, že vnitřní krása je důležitější než ta vnější není v pohádkách nijak nové. V dnešní době, kdy lidé touží být stále vzhledově dokonalejší tahle pohádka toho moc neřeší. Jenže nedá se jí upřít působivost, kdy i přes svůj televizní původ má adekvátní exteriéry, zajímavé herecké obsazení a poněkud temnější a depresivnější ráz. Princezna i po proměně zůstane pořád protivná s postupnou touhou získat svoji dřívější podobu, což bylo neotřelé a Linda Rybová byla opravdu skvělá volba. Zůstala i přes snahu ostatních (Matásek, Vetchý) nejvýraznější. Pohádka to zrovna není ohraná, což je její nesporná výhoda. Podle mě zajímavé zpracování námětu Boženy Němcové ve kvalitní realizaci v rámci televizní tvorby. 80% (21.07.2012)