Růžový telefón

Smutná komedie, v níž všechno přesně sedí.(70%) (30.04.2022)

Tenhle film je unikátní tím, že scénář k němu vypracoval Francis Veber na základě rozhovorů se skutečnou call girl. Některé věty, které vložil Veber Mireille Darcové do úst, jsou dokonce totožné s větami, jež mu sama prostitutka řekla. Původně tvůrci uvažovali o obsazení Lina Ventury do role Benoita, musím však přiznat, že ten by určitě postrádal jistou míru grotesknosti, kterou naopak Pierre Mondy disponuje. Nutno říci, že je to dost smutná komedie, humor se tu objevuje ve velmi omezené míře. Nečekejte ani žádné strhující tempo, film se zabývá postupnou degradací hlavního hrdiny, který se vzdává všeho, co mu bylo dosud blízké, aby se poddal lásce ke kur...prostituce. A z této lásky se pomalu stává závislost... Kromě hlavní dvojice mě potěšil i Michael Lonsdale, který si tak jako v bondovce zahrál tu nejzápornější roli (zde Američana Morrisona). Francis Veber ve své autobiografii tvrdí, že je to kur...ky dobrý film. Tento názor sice úplně nesdílím, poněvadž jiné jeho scénáře jsou podstatně lepší a nápaditější, přesto to stojí za to se na něj podívat. A je pro mě naprostou záhadou, že se u nás dosud v televizi ani na DVD neobjevil. 70% (30.11.2014)

Vždycky když zahlédnu jméno režiséra Édouarda Molinara nebo vidím jeho film (i když tohle byl vlastně první Molinarův film, který jsem si po mém rozčarování z Hibernáta po čase pustil..), okamžitě mi v mysli naskočí: áá, to je ten režisér, jak o něm de Funés říkal, že se dívá během natáčení svého filmu každých 5 minut na hodinky, jo! :o) Ať už to byla pravda či ne, Růžový telefon mi jako film z dílny vyhaslého rutinéra bez zápalu vůbec nepřipadá. Někdo by mohl namítat, že obyčejné drama ze života zase, aby na diváka fungovalo, nemusí mít oproti ryzí komedii nebo sci-fi takovou režijní nápaditost, ale tento film má ve scénách z podniků naprosto vyladěné snad i světelné efekty, jimiž se mnohé záběry blyští, a rovněž výbornou kameru, která často snímá dění z pohledu hlavní postavy, až tím při rychlém pohybu dodává na pocitu neklidu. A některé záběry jsou fascinující i samy o sobě, třeba dlouhý průchod podél výškové budovy od chodníku směrem nahoru, až se bez rozeznání střihu dostaneme přes odraz stejně vypadající budovy ve skle do kanceláře pana šéfa. Ale abych se nerozplýval jen nad vizuálem, ten film má v první řadě skvěle napsaný příběh muže v krizi středního věku, jehož rodina i práce v továrně sklouzla do únavné rutiny a začíná vyhlížet na nový život... prodává živnost, vidí naději v novém vztahu. Jenže nic není tak snadné, jak se zdá, zvláště když se nepřímo dozví pravdu o své nové vytoužené partnerce. Výborný scénář v komorním příběhu krásně balansuje na hraně psychologického dramatu a nenuceně vtipné komedie a ač jsem ho po velkou část vnímal ve vážné náladě, nejednou mě dokázal i nahlas rozesmát. Pierre Mondy sehrává roli s patřičnou uvěřitelností a zároveň při tom dokáže své postavě dodat v nejednu chvíli kousek grotesknosti. Mireille Darcová mě vedle Mondyho asi zaujala víc až v jejich pozdějším společném filmu Láska prolhaná, ale ani zde nezůstala nic dlužná své pověsti a skvělí jsou i ostatní herci v čele s nezapomenutelným elegantním slizounem Lonsdalem./EDIT: Po pár dnech jsem si film pustil znovu a s překvapením nacházel vtip i v momentech, které jsem napoprvé vstřebával s ryze vážnou tváří. Vážně povedené i jako komedie. [90%] (09.10.2021)