Pohotovost: NYC

Samotná dokumentární minisérie z Lenox Hill byla lepší, intimnější, srdečnější. Pokud jste si oblíbili ústřední dvojku Davida Langera a Johna Boockvara, tak se objeví i v tomto dokumentárním seriálu. Přece jenom se neubráním porovnání těchto dvou pohledů na medicínu. Pohotovost spíše sleduje proces od přijetí prvotních informací, přes převoz až po pohotovosti a následné operaci. Výplní je "hlubší" sonda do života lidí, kteří tuto práci díky bohu dělají. Pozorné zkušené oko nemocničního turisty si také všimne rozdílů mezi českými lékaři a těmi americkými. Jsou rozdílní v komunikaci a v motivaci s lidmi být. Výjimečně napíši osobní vsuvku, kde porovnávám pocity z dokumentu vůči reálné zkušenosti z Česka. Měl jsem bohužel hned několik zkušeností. Jako dítě jsem byl na několika velikých operacích (konec 90. let), a asi jsem si odnesl trauma projevující se ve všem co dělám. Když vám jako pětiletému řeknou, že máte špatnou rakovinu a přitom se spletli, a to je jeden případ z dalších... A mám stále čerstvou zkušenost s již druhým úmrtím svého dítěte. Sice ve stresu málo lidí se mnou komunikovalo tak, abych se cítil lépe, ale po tom všem... mě nechali s dítětem, značná část personálu plakala, a doktoři se mnou slušně, chápavě a upřímně komunikovali. A ta upřímnost, to je to hlavní, co chcete v takovou chvíli. Lékaři se mnou prošli minutu po minutě, doporučili co dál a ať jim klidně zavoláme a sjednáme si schůzku někde na kávě. Má doktorka je také chápavý člověk, který mě ihned pošle na specializované testy, protože umí poznat, kdy je to potřeba. Já to z toho dokumentu moc necítím a spíše mi to potvrzuje povrchnost mnohých Američanů. I když ona dvojice Langer a ten s tím nezapamatovatelným příjmením jsou úžasní odborníci, tak jim odpustíte, že ve vás vidí jen zábavu a lačnost po vyřešení problému. Řemeslně je dokument zvládnutý, byť zdlouhavé scény létajícího vrtulníku bez pacienta, pohledů na parkující sanitky nebo prázdnými řečmi o Covidu (když, tak se měli o tomto tématu rozmluvit a nenaříkat, jak je unavil), možná bychom dostali ucelený pohled na celou problematiku zajištění pacienta a jeho léčby. Nechci být jen negativní, stejně se vám dostane pohled na první telefonát, na přijetí pacienta, na operaci... ale traumatologie není téma pro každého a mnozí diváci by spíše uvítali pohled do předem plánovaných zákroků a následný vývoj pacientů až po jejich uzdravení či smiřování s hroznou porážkou. Pomalejší tempo by také dovolilo nahlédnout do života těch stejných lékařů a důležitého personálu... tak třeba jindy. Jinak, překvapuje mě, jak jsou americké nemocnice v něčem podobné se seriálem Dr. House, ale ve zbytku úplně mimo. Prosklené pokoje jsou zajímavé, vytváří to jinou atmosféru... rozhodně lepší oproti českým nemocnicím, kde jsou pokoje malé, namalované nazeleno, obkládačky, některé mají vysoké stropy a jsou málo prosvětlené. Díky modernizaci se možná za padesát let dožiji lepšího prostředí. Tou druhou věcí je, jak jsou reálné nemocnice plné věcí, jak jsou malé. House disponoval krásnými prostorami s vysokým stropem, vše bylo schováno a pacienti byli na pár hadičkách. Tento dokument vám ukáže, jak seriálová nemocnice je daleko od skutečnosti. (12.04.2023) (menej) (viac)