Dead Mount Death Play

Jsem velký fanoušek Rjógo Narity a ani tentokrát mě tenhle autor, který je znám sériemi Durarara!! a Baccano! nezklamal. Když jsem vám řekl, kdo tohle z velké části vymyslel a co ještě má na svém kontě, tak určitě není třeba vysvětlovat, co je na Dead Mount Death Play tak úžasné, protože je to u většiny jeho děl pokaždé stejné, zkrátka se tu nemusím složitě rozepisovat, proč je to pro mě zážitek hodný minimálně 8,5/10 – můžeme si jít radši třeba povídat o žralocích… Dobře, pokud jste s dílem Rjógo Narity neměly zatím zkušenost, tak vám to zkusím vysvětlit. Zaprvé, pan Narita dokáže vymyslet opravdu velké množství unikátních, sympatických a dobře zapamatovatelných postav. V každém jeho díle pracuje s opravdu hodně charaktery, ale vždycky jsou tak dobře napsané, že každou postavu hned poznáte a dokážete o ní z fleku říct hned několik věcí. Zadruhé, pan Narita s nimi v rámci příběhu umí skvěle pracovat, nikdy nemáte pocit, že by byla nějaká postava zbytečná, každá má v ději nějaké své důležité místo. Zatřetí, pan Narita vždy dokáže linky jednotlivých postav kouzelně proplétat a dostat do okamžiku, kde se vše krásně protne. Ta lehkost a zároveň promyšlenost, jak pan Narita své příběhy vede a překvapivá a zajímavá odhalení, ke kterým diváka nasměruje, jsou zkrátka úžasné. Takže dílo pana Narity má vždy vynikající postavy a promyšlený příběh, který dokáže dobře vést. Dead Mount Death Play však dělá ještě další věci skvěle. Třeba jen to, jak dokáže diváka zaháčkovat už během první epizody. Parádní, nečekaný plot twist, díky kterému hned chcete vědět, co bude dál, seriál vás chytí a nepustí. Zkrátka další věc, co mám rád u děl pana Narity, je také práce s atmosférou, tajemnem příběhu, jeho postupné odhalování. To, jak zrovna zde pracuje s propojením dvou různých světů, kdy na jednu stranu říká a ukazuje hodně, ale zároveň ponechává ještě víc skryté, někdy doslova na domýšlení diváka, mě opravdu baví. No a v neposlední řadě musím ještě pochválit tempo, pořád se něco děje, stále je se na co dívat, díla pana Narity rozhodně ani na chvíli nenudí. A asi posledním kouskem tohohle chvalozpěvu, který nechci vynechat, je poměrně slušný humor. Některé vtípky jsou sice občas trochu pitomé, někdy se i stane, že se objeví v opravdu nečekané situaci, ale většinou fungují, takže jsem se během sledování dokázal párkrát i dobře zasmát. Když si k tomu přidám sympatickou motivaci hlavního hrdiny, ucházející animaci i hudbu, tak mám opět jako celek úžasný zážitek, u kterého se těším na jakékoli případné pokračování. Tak a teď ti žraloci… (25.12.2023)

Vzhledem k tomu, že jsem předchozí počiny autora neviděl, nemohl jsem s ničím srovnávat, ale možná o to víc svěží a pohlcující tento zamotaný, mysteriózní případ návštěvy z jiného světa byl. Na rozdíl od přesyceného isekai žánru má stále jeho převrácená verze prozatím stále mnohem větší prostor pro různorodost a kreativitu a v tomto si Narita se svým podivně pojmenovaným dílem rozhodně vyhrál. Jistě, někdo (a já částečně taky) by mohl vytýkat možná až zbytečně velkou míru zamotanosti a spletitosti děje, přidávání postav, které by v příběhu vlastně ani nemusely být (resp. by mohly být představeny až později) a občasné trochu nepříjemné výkyvy v tempu (hlavně v polovině série, ta přestávka mezi první a druhou polovinou zrovna u tohohle fakt nepomohla), ale myslím si, že DMDP dělá tolik věcí dobře, že se těch pár chyb/problémů dá přehlédnout relativně snadno. Už hned první epizoda ukáže, jak diváka automaticky zaujmout převrácením konceptu a následně se rozjede velmi zajímavé, komplexní a přesně dávkované budování světa, které vlastně nepřestane víceméně až do úplného závěru (a stále nemám pocit, že bych se dozvěděl zdaleka vše)! Jak se vrství jedno odhalení za druhým, jsou zároveň představovány další a další postavy a téměř každá z nich, ať už jde o mysteriózní padouchy a antihrdiny nebo o členy policie, gangů, mafie, rodiny hlavní postavy, je něčím opravdu unikátní, zábavná, sympatická či často vše dohromady. A všichni se střetávají při řešení této příběhové skládačky nejen v skvělých, stylových fyzických (a kouzelnických) soubojích, ale i soubojích mentálních a dialogových. Ono celkově je DMDP v dialozích (i některých monolozích) velmi silné a byla radost sledovat třeba právě skrze tyto interakce hlavního hrdiny s ostatními jeho postupný charakterový vývoj. Doufám, že druhá série bude pokračovat v podobné kvalitě. Myslím, že by to pro autora neměl být problém. 8/10 PS: Misaki je definitivně jedna z nejlepších anime dívek roku 2023. Střapatá, věčně unavená Sayo se svým žraločím fetišem nicméně tomuto roztomile oddanému psycho děvčeti nebezpečně ohrožovala celou dobu krk (heh). (12.01.2024)

Reverzných iseakai (reinkarnovaný, premiestnený do iného sveta) anime zas tak veľa zatiaľ nie je. V tomto prípade Dead Mount Death Play je reverzným isekai, keď hlavný hrdina vo svojej podstate nekromancer z magického sveta "príde" do nášho "klasického" sveta. Je veľmi zaujímavé, ako sa tu postupne buduje príbeh a odkrývajú sa jednotlivé naozaj zaujímavé postavy, kde každá aj záporná postava má nejaké svoje záujmy a čo je dôležité veľa z postáv vlastne po niečom hlavne pátra, alebo sa chce dozvedieť. Hlavný hrdina Corpse God (Boh mŕtvol) je sympatický hrdina, ktorý je z generácie hrdinov som síce OP (moc silný), ale nechcem to aký v skutočnosti silný som moc ukazovať. Anime sa v prvom rade zameriava na záhady, na vytvorenie atmosféry a buduje vlastne dva svety zároveň, jeden nový, v ktorom sa dejú nové súboje a jeden starý, z ktorého pochádza náš hlavný hrdina. Vlastne ten starý svet je väčšinou zaujímavejší a ja som teda stále očakával hlavne čo sa dozvieme čo sa stalo v tom svete odkiaľ náš Boh mŕtvol pochádza. Zapracovanie humoru a humorných situácii je naozaj vynikajúce, žraloci a postavy, ktoré vytvárajú vtipné situácie nijak nenarušujú dej a sú príjemným spestrením. Čo sa týka deja a rozprávania príbehu je v konkurencii podobných anime jednoznačne toto dielo pomalšie a zároveň pribúdajú stále nové a nové postavy a tak sa to ešte viac zamotáva. Každá nová postava je zaujímavá, ale ku koncu je ich už naozaj priveľa. Súboje boli slabšie, skôr tam ide o istú demonštráciu sily a nie prepracované dlhé súboje, ktoré by lahodili oku, ale musím povedať, že pri tomto diele vlastne o súboje skoro vôbec nejde, nie v prvom rade, ale ani v tretom takže toto je v poriadku. Posledný diel ma naozaj nahneval, takto sa správajú niektoré anime, aby vlastne ukázali, že sa vôbec nič nestalo a reštartnú všetko čo sa v tom poslednom diely stalo, aby ako keby povedali, že odtiaľ môžeme pokračovať ďalej, ale si myslím, že to je práve chyba, ale rozhodol som, že posledný diel nemôže ovplyvniť môj celkový vynikajúci pocit z Dead Mount Death Play a keď všetky ostatné diely boli na plné hodnotenie a ten posledný na dve hviezdy, tak ma to proste neovplyvnilo, aby som šiel s hodnotením dole. (03.02.2024)

Velké zklamání. Ze začátku to vypadalo celkem nadějně, ale už dokoukat první půlku pro mě nakonec bylo náročné. Ale říkal jsem si, že to snad je jen začátek, který nám má představit svět a postavy a že se to v druhé polovině zlepší. Ale ono bohužel ne a po 4 dílech Part 2 jsem to musel vzdát. Co je na tom špatně? Zaprvé je to šílené množství postav, které na vás série chrlí. Jsou jich desítky, každá se vždy objeví odnikud s nějakou totálně zamlženou motivací, sype ze sebe rádoby vznostné plky a celé se to snaží navodit tajemnou atmosféru s nějakou další organizací nebo skupinou v pozadí. Navíc všichni mají tak nějak neurčité a nijak nepředstavené schopnosti, kdy netušíte jestli se jedná o výsledek nějakého tréninku, augmentace, mystických čár nebo jsou to jen kouzelnické triky. Kdyby toho bylo uměřené množství a s každým dílem se tam nevršili další a další vrstvy postav, organizací a neznámých v pozadí bylo by z toho možná pěkné mystické detektivní drama. Ale tohle je jen nechutný galamatiáš, kde si autoři na úkor diváků honí své ego. Fakt jsem se snažil, ale když jsem si už podvácáté říkal "kdo je kurva zase tohle?" a "o čem to zas prohoba tak moudroprdsky mluví?", tak jsem si řekl ne, tohle fakt nemá cenu. 30% (26.12.2023)

"Dead Mount Death Play" je anime, které mě přivedlo na pár křivd. Na jedné straně jsem si užil zajímavé a dobře vypracované postavy, ale na druhou stranu jich bylo až příliš mnoho, což mi komplikovalo sledování děje a často jsem se ztrácel, protože jsem si nedokázal zapamatovat jména všech postav. Tohle byl určitě hlavní nedostatek tohoto anime. Celkově jsem si anime užil, ale nedokázal bych mu dát maximální hodnocení. Má své originální momenty, které jsem si užil, ale zároveň tam chybělo něco, co by celému dílu dodalo tu správnou jiskru a přitažlivost. Zatímco můj konečný verdikt se pohybuje okolo osmi bodů, stále váhám, zda bych měl udělit čtyři nebo pět hvězdiček. Možná by to bylo lepší, kdyby se tvůrci více zaměřili na strukturování děje a vývoj menšího počtu postav, což by zvýšilo zapamatovatelnost a učinilo to pro mě přitažlivější. (06.03.2024)