Plošina
La Jetée
La Jetée
Réžia:
Chris MarkerScenár:
Chris MarkerHrajú:
Jean Négroni, Hélène Chatelain, Davos Hanich, Étienne Becker, William Klein, André Heinrich, Ligia BorowczykObsahy(1)
Ti, kteří přežili 3. světovou válku žijí v podzemí Paříže, neboť povrch je neobyvatelný. Pomocí stroje času vysílají do minulosti vězně, aby získal potřebné suroviny. Klíčem pro jeho cestu je jeho utkvělá dětská vzpomínka na incident na letišti v Orly, kterému přihlížela neznámá žena... Čb sci-fi film bez dialogů. Posloucháme pouze vypravěče a hudební doprovod na pozadí ve sledu promítaných fotografií. La Jetée = molo či hráz (přeneseně spíše nástupní plošina), je homonymem pro „là j'étais“ (tady jsem byl). Snímkem se později inspiroval Terry Gilliam při tvorbě 12 opic. (J.Connor)
(viac)Recenzie (90)
[Mierne SPOILERY] La Jetée je stratený klenot francúzskej kinematografie, ktorý imaginatívne ukazuje na jednu z možných budúcností a jej zúfalého riešenia. Príbeh je rozpovedaný prostredníctvom samostatného nepomenovaného jedinca, ktorého príbeh začína a končí v jednom a tom istom momente. Nech sa páči práve som vám vyspoileroval celý príbeh v dvoch vetách. Projekt ako taký je sám o sebe veľmi poetický a ak nemáte moc umelecké cítenie, potom si asi z filmu kvôli jeho umeleckému podaniu veľa neodnesiete. Osobne, ale môžem film odporučiť neobísť. I navzdory tomu, že má omnoho slávnejší remake (Dvanásť Opíc) si film vedie aj v dnešnej dobe celkom fajn a ak vám prišiel remake tak trochu jednotvárny a chceli by ste vyskúšať niečo úplne iné, možno vás 30 minút čistého obrázkového materiálu s prečítaným textom ohúri. Je to tak prosté až je to geniálne... ()
skvělý námět (který o 33 let později posloužil jako předloha pro výborných 12 opic), jehož veškerý sci-fi potenciál (podpořený navíc vcelku působivou atmosférou) je zadupán do země nezajímavou a nudnou romantickou zápletkou, kolem které se to nakonec celé točí.. a vůbec tomu nepomáhá ani ono foto-románové zpracování.. slabota.. ()
Gilliamových 12 opic mnohem lépe využilo tématu Rampy, celovečerní formát dokázal plněji rozvinout zápletku, ale filmu Chrise Markera zase nemůžeme upřít prvenství a nesmírnou originalitu. Rovným dílem příběhu i formy. Je překvapivé, jak dobře může fungovat na poli pouhých 26 minut příběh vyprávěný pomocí fotek! ()
Ten fotopříběh, protože film to není, stojí na uhrančivém komentáři a některých skutečně výjimečných fotografiích. Sám příběh je skvělý, i když číst jej jako povídku, asi by člověk řekl - pro tu převažující a nijak se vyvíjející romantickou linii - že povídka je průměrná. Pravda, hodně existuje odvozenin od tohoto fotopříběhu - včetně filmového remaku 12 opic. 12 opicím však chybí ta uhrančivost a zadumaná nálada tohoto příběhu. Celkově mírně nadprůměrné dílko. ()
(1001) Nemůžu souhlasit s těmi, kteří říkají, že by filmu slušela delší stopáž. Nemůžu souhlasit s těmi, kteří říkají, že romantická linka odvádí od zápletky. Nemůžu souhlasit s těmi, kteří říkají, že 12 opic zpracovává námět lépe. Zpracovává jej jinak. Markerovi jde o něco jiného než Gilliamovi. A to, o co usiloval, se mu povedlo bezchybně. Já vždycky vybírám ve filmech ty dokonalé momenty a on ukazuje jenom ty dokonalé momenty. ♥ ()
Galéria (53)
Fotka © Argos Films
Zaujímavosti (4)
- Ve filmu se objevuje pouze jediný pohyblivý záběr, a to ve scéně, kdy se hlavní ženská postava, Hélène Chatelain, probouzí a otevírá oči. (ČSFD)
- Díky své krátké filmové stopáži se snímek nejdříve promítal promítal jako předfilm titulu Alphaville (1965). (Chrustyn)
Reklama