Ganashatru
An Enemy of the People
An Enemy of the People
Obsahy(1)
Adaptace divadelní hry norského dramatika Henrika Ibsena se odehrává v malém bengálském městečku. Ředitel místní nemocnice Dr. Ashok Gupta je přesvědčen, že posvátná voda v místním chrámu je kontaminovaná kvůli špatně položenému potrubí.Bojí se,že nákaza způsobí ve městě epidemii a je rozhodnut zasáhnout. Svěří se svému bratrovi, který zasedá ve vedení nemocnice i chrámu, ten se mu však vysměje… (Festival bollywoodského filmu)
(viac)Recenzie (4)
Celý film působí jako klasická TV inscenace, ale s ohledem na silné téma a scénář čerpající z Henrika Ibsena (s nímž mám dlouhodobě spojené rovněž výborné Opory společnosti) a také skvělé herecké výkony v popředí s legendárním indickým hercem Soumitrem Chatterjeem to vůbec nevadí. Kdybychom děj rozdělili na čtyři dějství, první rozehrává na obou stranách důstojný argumentační spor, kdy člověk plně chápe potřebu doktora (mj. z povinnosti profese, jak sám později prezentuje) upozornit na nebezpečný problém, ale též problém vznikající na straně žurnalistiky s povinností zvěřejňovat jen ověřené informace s dostatečným důkazem. Ve druhém se už v zákulisí stupňuje právo zamítnutí z částečně kalkulujících důvodů, třetí pak později vrcholí argumentačním soubojem přímo do mikrofonů před veřejností. Zde se film blíží k nadčasovosti možná nejvíc už jen proto, že zveřejňování jakýchkoliv informací přestává být ve 21. století potíží a mnohem větší problém vzniká na straně recipienta, na nějž takřka denně číhají protichodná sdělení či zkresleně prezentované informace. V této chvíli již plně zůstává na divákovi, v kom si definitivně najde titulního nepřítele lidu. Ve srovnání s jednostraně radikálním davem házejícím do oken kameny či v závěru pro změnu s přesně opačnou reakcí skandující zvolené jméno má divák výhodu (i skrze sledování celého případu od samého začátku) v podobě mnohem větší příležitosti pro kritické myšlení. To čtvrté dějství až na závěr pak hlavně prohlubuje charaktery několika zúčastněných, ale co do roviny psychologie hlavní postavy se stává možná nejsilnějším. A celý film je pořád nesmírně podnětný a jeho sledování pro mě zážitkem. [95%] ()
Prosim, berte moje hodnocení s rezervou, je to spíše na 4 hvězdy, ale vzhledem k napětí, který se Rájovi daří udržet během celýho filmu (a je to přitom podle Ibsenovy divadelní hry, kde jde víceméně pouze o dialogy), díky tedy jeho filmařský schopnosti nás vtáhnout do děje a nechat se jim pohltit, si to zaslouží to nejvyšší hodnocení. Taky skvělej výkon Soumitry Chatterjeeho i většiny ostatních. A je to celý hodně nadčasový, základní myšlenky dilmu platí pořád a všude - manipulace mínění, pravda versus hloupost, integrita osobnosti atd. ()
ocenenia : MFF Cannes 1989 - nesúťažný výber ()
"No Hindu would accept that holy water can make you ill." Dráma o záslužnom a statočnom boji idealistického doktora Ashoka (výborný Soumitra Chatterjee) proti miestnym mocným (svetským i duchovným), ktorým viac ako o blaho ľudí ide o osobné záujmy (finančné, či náboženské). Film sa venuje zaujímavým motívom, ako sú morálne otázky, manipulácia verejne mienky a rozpor medzi vedou a vierou, je ale až príliš poznačený tým, že vychádza z divadelnej hry. Chýba mi tu tá mágia režisérových starších filmov, ktoré sa dokázali vyjadrovať spojením úchvatného obrazu a nádhernej hudby (podľa hesla "raz ukázať je viac ako sto krát povedať"), namiesto toho sa film utápa v záplave slov. Na to, aby takéto niečo dokázal ustáť a bol silnou konverzačnou drámou (v štýle Bergmana), potreboval by silných charakterných hercov a tých nemá (až na pár výnimiek). Rozhovory potom občas pôsobia tak strojene, až to vyvoláva úsmev. V každom prípade je to zaujímavý film, ktorý si dokáže po celý čas udržiavať výborné napätie. "I'm not alone. I'm not alone. I may be an enemy of the people, but I have a lot of friends." ()