Ako krtko k nohaviciam prišiel

Přestože tato roztomilá ukázka manufakturní výroby může svým názvem evokovat laickému diváku název náhodného německého filmu pro dospělé s negrem v hlavní roli jde naopak o oscarový film našich nejmladších generací. Jako osoba s velikými znalostmi v oboru literatury si sice lehce rýpnu, že kniha je o mnoho lepší, nejde však o nějaký výrazný přešlap jako třeba v případě podobných klasik jako Obraz Doriana Graye či různých adaptací Bídníků, kde mnohdy film nedosahuje kvalit psaného textu, zde to ale nehrozí a stejně jako kniha, tak i její animovaná adaptace patří do Spielbergova nebe :D (28.01.2019)

Nepopírám, že jako dítě jsem to měl rád, ale teď se mi zdá, že krtkova snaha nechat si a stále při sobě nosit všechno, co najde na zemi, dvakrát výchovně nepůsobí. Ostatní zvířata jsou oproti němu na výši – nelpí na majetku a jsou ochotna pomoci i hrabivému krtkovi, kterému jinak nestojí za návštěvu. (08.07.2009)

Dnešní terminologií by se dalo říci, že jde o pilotní film budoucí kultovní série a až donedávna bych tvrdil, že stejně jako mnoho jiných pilotních filmů nese stigma toho nejslabšího. (Už to ale netvrdím, protože mi bylo spatřit na vlastní oči novodobou dotáčku Krtek a maminka.) Proč nejslabšího? Důvody vidím nejméně tři: Výpravnost, mnohomluvnost a ideová didaktičnost. U následných sérií se panu Milerovi podařilo blahodárně zredukovat přebujelé výtvarno ve stylu prvorepublikových knižních ilustrací na jednoduché pestrobarevné symboly a šablony, které teprve dodaly Krtkovi ten pravý vizuální šmrnc. Zároveň došlo k právě tak blahodárné redukci dialogů, jež za pomoci směšně malé slovní zásoby postihnou nebývalou škálu emocí a sdělení. Těmito dvěma nutnými redukcemi se jakýsi pouhý krtek teprve stává Tím Krtkem. Krtkem, kterého člověk dokáže chápat jako osobu sobě podobnou a milovat od raného dětství až do doby, kdy po čtyřicítce konečně dostává rozum. Z tohoto hlediska je tedy pro mě prvotní Krtek překonán, jeho poslání být předobrazem Krtka budoucího (a lepšího) je splněno a s dosažením věku pěti let můj zájem o něj bezezbytku mizí (podobně jako mizí zájem o lentilky, když člověk okusí sex). Poslední potíž je zaviněna Krtkovým poučným zaměřením, podmíněným dobou vzniku. Divák je na Krtkově příběhu informován o nezbytnosti tvořivé práce a široké kooperace na cestě k žádoucím hmotným statkům (kalhotkám). To by nebylo tak zlé, kdyby tvůrci naznačili i související ekonomické vazby. Všichni totiž na kalhotkách pro Krtka makají zadarmo. Stejně jako v Neználkovi ve Slunečním Městě každý udělá, co je potřeba a co umí a nedostane za to ani floka. To je ovšem buď sprostá lež, nebo nevhodně zamlčená vize budoucího komunismu, v němž nebudou peníze a každý do systému přispěje podle svých schopností a každý si vezme podle svých potřeb. Jedinou výjimkou je Ježek, který poslouží k vyčesání příze nedobrovolně. Jak je vidět, i Bratři v triku nakonec myšlenku kalhotek opustili, protože v následných sériích už Krtek opět chodí s holou zadnicí. (24.12.2013)

Naprostá klasika, na které vyrostly snad všechny děti, narozené v Česku a Slovensku od roku 1950. A další miliony po celém světě. S nejmladším členem rodiny na to koukáme znovu a znovu, protože tenhle krtek je sice průkopník, ale ze všech nejlepší. Další seriály o krtkovi vznikly až po "kalhotkách" a rozrostly se v dětskou klasiku, která provází caparty dodnes. A přiznejme si to, kdo z dospělých se na některý díl nepodívá s potomky i dnes? (08.03.2015)

Rozhodně nejlepší část je kolem 4:47, kdy "vyhání" brouky ze lnu. :-)) Trochu mi vadí občasná krtkova bezohledost. Vyplaší včelu z květiny, budí ježka... Jako by se měl kvůli jeho kalhotkám celý les zbláznit. Aspoň mu to trochu vrátil komár svým kousnutím. A nějaký výchovný přínos je kvůli mnohým biologickým nepřesnostem diskutabilní... (11.06.2009)