Réžia:
Luc BessonScenár:
Luc BessonKamera:
Colin WandersmanHudba:
Eric SerraHrajú:
Caleb Landry Jones, Marisa Berenson, Jojo T. Gibbs, Christopher Denham, Grace Palma, Clemens Schick, Avant Strangel, John Charles Aguilar, Michael Garza (viac)Obsahy(1)
Vizionár Luc besson sa po troch rokoch vracia k režírovaniu. Prichádza s antihrdinom na jeho ceste za odplatou a vykúpením. Ako chlapca ho zatvárali do koterca ku psom. Teraz ako dospelý má zvláštny dar. Ženie ho túžba po pomste a potrestaní bezprávia. Nemá žiadne zábrany. Jeho zbraňou je oddanosť jeho psov. (Magic Box)
Recenzie (114)
Jedným z inšpiračných zdrojov pre režisérov hnutia cinéma du look bol movement amerického kina zvaný New Hollywood. DogMan je ukážkou toho, že Luc Besson sa zo svojich hollywoodskych vzorov vôbec nedokáže vymaniť. Tentokrát úplne zatratil prostredie, z ktorého vyšiel a natočil snímku, ktorá má pravdepodobne asi len dva dôvody pre svoju existenciu: tým prvým je snaha dorovnať Phillipsovho Jokera, ten druhý, smutnejší, je zrejme ambícia vytvoriť blockbuster pre americký trh. Príbeh antihrdinu s nutnou dávkou svojského zmyslu pre mysticizmus a s početnými flashbackmi na tragické okolnosti, ktoré formovali jeho osobnosť, to už svetový film obsiahol mnohokrát (z rukáva mi hneď napadá Ratnerov Red Dragon). K tomu pokérkovaný záporák v slnečných okuliaroch, ktorý samozrejme nie je pôvodom Američan a Non, je ne regrette rien ako podmaz pre heroický záver... come on, monsieur Besson ! Mimochodom, je navyše ťažko uveriteľné, že soundtrack vyšiel z Erica Serru. Mám dojem, že Besson nie je jediný, kto tu stratil rukopis... ()
Takhle přesně to dopadne, když má jeden ambice prüdce filosofovat, psychologovat, sociologovat a kynologovat nad své yntelechtuální možnosti, milý Luku! Navíc bez pořádného nápadu i dramaturga, ovšem s nezkrotnou touhou děsně vypadat vychlazeně a v. Výsledkem je pak vcelku otravné bulvární travestišou pro mentálně atrofované pejskaře, kterou sice ta ústřední slizká brzobohatá princezna usilovně tahá z žumpy, avšak nemá moc na čem šlapat hovna. Udělal bys rozhodně mnohem lépe, kdyby ses držel svého kopyta a bylo to výhradně o válce latinského gangu se smečkou cigánských svačinek. Takhle je to místy ještě více xmíchu, než když jsi tenkrát předávkoval kdákavou Skarletku IQ stimulanty. Prostě takový další McBread od Dienstbiera. ()
Douglas si v životě sáhl až na úplně dno a ne jednou. Není tedy divu, že zanevřel na lidi a začal se přátelit se psy. A ti pro něj udělají úplně všechno. Když mu tedy chce okolí opět ublížit, je jasné, že to nedopadne hezky. Luc Besson natočil vizuálně stylovou a vcelku zábavnou variaci na Jokera, která ovšem jen klouže po povrchu, nedovede vytěžit zajímavé motivy a vypadá spíš jako film snaživého debutanta než dílo zkušeného šedesátiletého režiséra. Od Bessona člověk i po těch slabších letech pořád čeká víc. ()
Celkově cajk, haf. Čekal jsem sice trochu jiný vývoj a děj, ale do zvoleného konceptu na konci filmu znící - v českém znění: Ondřej Gregor Brzobohatý - pobavilo nejvíc. ()
Lákavě sestříhaný trailer připomněl, že Luc Besson má navzdory tápání posledních dvou dekád řemeslo stále v malíku. A to potvrzuje i výsledný film, který navzdory trochu natahované, bezmála dvouhodinové stopáže dokáže udržet pozornost a divácká očekávání. Jednotlivé scény dokáže Besson vystavět stylově, občas i vyloženě nápaditě, výsledek se však rozpadá pod tíhou zjevně příliš velikášských ambicí. Tahle jokerovská variace se totiž nevyhýbá náboženským a crossdressing motivům, aluzím na Kmotra či Sám doma, cituje Shakespeara a přihazuje odsouzení nefunkčního sociálního systému. Nakusuje toho až příliš, nápady ale ledabyle opouští a nedotahuje do konce. Využívá k tomu spousty patosu i stereotypních postav (v čele s dvojicí tak učebnicových rednecků, že by se od nich celý americký středozápad mohl učit). Caleb Landry Jones je jako krysař, tedy pejskař, nepřekvapivě uhrančivý, ale Bessonova tvůrčí nabubřelost zjevně zase jednou převládla nad ochotou odvyprávět sevřený a smysluplný příběh. Navzdory výše napsanému jde o docela příjemnou žánrovou podívanou, ale Bessonovy velikášské ambice bohužel vyloženě bijí do očí. ()
Pozoruhodný film. Balancuje medzi rôznymi žánrami – psychologický, thriller, melodráma, akcia, všetko tam bolo. Dokonca aj nejaká romantika, hoci nepodstatná. V centre stojí invalidný transvestita so svojimi štvornohými miláčikmi, ktorí preňho urobia nemožné. A my vlastne sledujeme všetky jeho podstatné životné udalosti. Film sa niesol v pokojnom duchu a po väčšinu času mi pripadal viac zaujímavý ako vyložene dobrý, ale záverečná vybíjaná medzi psami a ozbrojenými zabijakmi bola neskutočná a dvíha úroveň filmu o latku vyššie. Že mali psy vyššie IQ ako všetci zabijaci dokopy je už druhá vec, ale nevadí, nie je to predsa podľa skutočnej udalosti. Problémom filmu sú vedľajšie dejové zápletky, ktoré film nikam neposúvali, takže keby to trvalo o 20 minút kratšie, vôbec by to nevadilo. Kino odporúčam. ()
Jako mnoho hloubavě založených lidí se i Besson užíral určující existenciální otázkou našeho věku: Co kdyby Joker, ale gud? ()
Psi maji pouze jedinou chybu- Důvěrují lidem !! Milé překvapení ke konci roku od šikuly Luca Bessona! Luc Besson má sice éru svých nejlepších filmů za sebou ( v 90. letech byl na koni), ale i tak až na Valeriana, mě zatím žádný jeho film neurazil a vždy jde o zábavné akční popcornovky. Dogman však není jeho typickým rukopisem, nejde o akční řežbu, je to spíše psychologický Thriller řízlý Drama evokující Jokera, ale je to sakra výborná věc, která vtáhne diváka od úvodu a vyplivne až v závěru. Hlavní hvězdou je né úplně známý Caleb Landry Jones, už jsem ho viděl párkrát, ale nikdy pořádně v paměti neutkvěl, věřte, že po tomhle filmu se Vám z hlavy už nevykouří. Předvádí tu životní herecký výkon hodný oscara ( za mě to nejlepší na herecké scéně, co jsem letos viděl), od mimiky, emocí, samotného projevu a dialogů, to byla velká hitparáda. Hlavní hrdina je osamělý chlap žijící s hromadou psů, se kterými je dokonale spřízněn- ( to jejich spojení, kde psi reágují na hrdinovy myšlenky bylo impozantní), svět i společnost se k němu obrátili zády. ( Flasbacky z dětství jsou jak z těch nejšílenějších exploitationů!! Jeho otec je čirá zrůda poháněná nenávistí,násilím a zlem. Tady může být slabším povahám nepříjemně, je to syrové až na dřeň! Hlavní hrdina se snaží žít poklidně, ovšem ho občas vyruší nezvaní hosté, kteří neskončí úplně nejlépe. Zajímavé je, že je také Transgender, ovšem má to svůd důvod k opodstatnění příběhu ( není to nacpané nasílu na splnění kvót, ale je to opravdu zajímavý prvek, který vytváří hrdinovou osobnost i charakter). Krom tedy skvělého hereckého výkonu, příjemného vizuálu a parádní atmosféry, musím vychválit i skvěle napsané dialogy, opravdu co dialog, to úvaha k zamyšlení nad životem, to co tu hlavní hrdina říká je fakt mazec ( příště beru papír A4 a píšu všechno!) a potěší i akční finále- potyčka s mexickým kartelem vs inteligentní hafani a je to zábavná a hravě natočená vybíjená ( gore moc nečekat). Chválím, že k úhoně nepříjde žádný pes, což vzhledem k námětu je až s podivem. Velmi dobrý film, který nemá daleko k 5 hvězde, ale při další projekci možná přehodnotím. 85% ()
Spoilery. Neubehlo ani 10 minút a bol som roztečený ako maslo na miernom ohni. A potom uhranutý. Šokovaný. Strhnutý. (Opäť) dojatý. Pobavený. Zabavený. Caleb Landry Jones (Tri billboardy za Ebbingom) je nepredstaviteľný. Bol by čistý blázon, ak by takúto rolu nevzal. Musím ale uznať, že ma viaceré scény znepokojili v zmysle, že som sa pýtal, či sa dá fandiť preženiem to masovému vrahovi. „Asi“ určite nie, ale Bessonom je to natočené tak divne, že si to možno uvedomíte až na druhý deň. Čudne pôsobí i to, že Besson sa očividne orientuje na dospelého diváka, ale krvavé strety paradoxne nevidíme. Tento kontrast pôsobí zvláštne, ale nemôžem povedať, že by mi to nejak enormne vadilo. Vlastne to takto asi bolo lepšie, lebo inak by hrozilo, že by sa nám psy sprotivili a to by bol pri filme o psoch „zrejme“ menší problém. Scenár je neuveriteľný. To, čo by pod taktovkou nejakého nímanda bolo WTF filmovým zážitkom roka na hranici pozerateľnosti, sa pod taktovkou muža, ktorý ma v deväťdesiatkach odpálil Magickou hlbočinou, Piatym elementom a Leonom, stalo jedným z najlepších filmov roka. Posledná polhodina sa uberá smerom, ktorý som čiastočne čakal (stopy po „vojne“ ostatne vidíme už na začiatku), ale aj tak ma zarazilo, akým smerom sa dej ubral. Nie zlým. Možno ani nie vynikajúcim. Proste iným. Je to plus? Je to mínus? Ťažko povedať. Aj samotný koniec bol iný, než som si predstavoval. Ale taký je život, nie? Príde niečo, čo nečakáte a to, čo čakáte, sa nedostaví. Osobne by som bol na Bessonovom mieste viac za chrumkavého, viac za patetického. Ale akceptujem, že sa rozhodol inak. Trocha mi prekážalo, že niektoré veci sú tak nejak divne neukončené. Čo sa stalo so psami? A čo kabaret? Do prázdna šumí aj manžel alkoholik. Ako sa vlastne pes dostal na strechu, čo mi ušlo? Chýbalo mi i rozvedenie skvelého nápadu, že Dogman je vo svojej štvrti istým spôsobom urban legend, ku ktorej jednotlivé obyvatelia hodia po radu a pomoc. Vlastne, ako tak nad tým teraz premýšľam, bol by z toho skvelý horor. Samozrejme, niektoré scény so psami sú čisté sci-fi, ale mne to nevadilo. A to naozaj bol na policajnej stanici JEDEN policajt? ()
Slušný herecký výkon Caleba Landry Jonese a pár originálních a kvalitních audiovizuálních nápadů. Ale celkově to všechno nedrží moc dobře pohromadě a je to spíš přehlídka náhodných cool okamžiků než soudržné dílo. ()
Calebe, Calebe, nikdy si nepřestaň vybírat filmy, které si vybíráš. (A jinak to, co řekla kiddo.) ()
Nečekal bych, že mě Luc Besson ještě po těch letech dokáže takhle překvapit. Samozřejmě že je koncept trošku abstraktně nerealistický, ale ten způsob převedení do filmu si mě získával každou minutou a ačkoliv jsem slyšel, že pod slupkou může být něco více, nečekal bych, že mě DogMan nakonec tolik pohltí a šáhnu k pětikvaltu. Caleb Landry Jones se do podobně jokerovsky pitoreskní role perfektně hodí, nikdy však nepatřil k mým oblíbencům; nyní jej však budu vyhledávat častěji. A už vůbec bych nečekal, že si takhle užiju jeho Drag queen show, jež jsem si dokonce pouštěl několikrát. Za mě velké doporučení s výstrahou, že se jedná o velmi specifický styl a rozhodně nesedne každému. ()
Patlal se v tom Luc Besson roky opravdu slušně. Režisérsky si nás za poslední dvě dekády sotva získal, svůj talent rozmělnil scénáristicky a producentsky a potěšil nás alespoň akčními sériemi Taxi, Kurýr či 96 hodin. A pořád platil tak nějak za nevypočitatelného chlápka, protože zatímco pár úletů tam rozhodně bylo, přišly v daném žánru i opravdu výjimečné kousky jako Polibek draka nebo Utržený ze řetězu. A teď znovu dokázal, že pořád umí i režijně předložit osobitý snímek, jež odkazuje k jeho devadesátkovým počinům. Jedná se o temné drama o muži, se kterým se život nemazlil. Tradičně (a zcela zásadně) to začalo rodinou, respektive agresivním otcem, který četné bití vyměnil za zavření synka do psího kotce (zatímco slabošská matka raději pláchla). Po dalším otcově emočním kolapsu skončil částečně upoutaný na invalidním vozíku, lepší časy pak zažil ve výchovném ústavu, kde si zamiloval divadlo i učitelku posedlou Shakespearem. Jenže pořád ho čeká ještě ten život tam venku a odmítání ze strany potenciálních zaměstnavatelů bude zanedbatelným problémem. Jedinou jistotou zůstává armáda čtyřnohých chlupáčů. Caleb Landry Jones (nedávno jsem s ním viděl komorní a alarmující drama Nitram) je coby oběť dysfunkčního rodinného zázemí skvělý. Toho času „podivín“ v ženských šatech sice není úplně tím hrdinou, kterému bezmezně fandíme, ale Besson rozvíjí pár zajímavých motivů. Škoda, že dotáhne jen některé. Do srovnávání s Jokerem se pouštět nechci, žánrově bych to ale víc tlačil jinam než do lehce thrillerových vod. Vyznít to mohlo (mělo) jinak. Celkový dojem pak mohl být (řekněme) uspořádanější. Přesto spokojenost. ()
Predstava "inakosti" v plnej "kráse", alebo ako z "iného" spraviť hrdinu (aspoň) na plátne. Neliberálny divák bude ťažko prekúsať. Nuž ale keď môže Netflix do životopisných seriálov, DOKUMENTOV (!!) či filmov o skutočných postavách dejín jebať ľudí tmavej pleti a potom sa tváriť, že nerozumie kritike, tak už je možné naozaj všetko. Film ako taký, vyslovene špatným, sociálnym pokusom nie je, no tá "travesty show", do ktorej to celé pán režisér obalil, rozhodne každému nesadne. Ak z toho chceli spraviť "Jokera", tak to teda príliš nevyšlo. Ak to mala byť reklama pre liberálnu dobu, respektíve akési poludčenie "nezaradených", ktorí majú taktiež city či môžu mať aj zdravý pohľad na svet, tak to za mňa osobne až tak nevyšlo. Potešili puňťovia, o filmársku tragédiu sa nejedná, už tomu dať len Oscara. Za živší záver tretia. ()
Transexuál, který dokáže ovládat psy. Stále ještě zjišťuju, že jsou témata, která nemám tak nějak nakoukaná. Při sledování Dogmana je znát, že Besson jako režisér rozhodně stále umí. Otázkou spíše je proč si vybírá témata jaká si vybírá. Caleb Landry Jones předvádí herecký masterpiece. 60% ()
... Psi mají krásu bez marnivosti, sílu bez krutosti a odvahu bez dravosti. Teda všechny lidské ctnosti bez jakýchkoliv neřestí. Podle mě mají jen jednu chybu. Jakou ? Věří lidem... Nebudu zastírat mírný zklamání. Na trailer jsem sice nekoukal ale podle zdejšího hodnocení kdy se film zatím pohybuje v červených číslech a na IMDb má 6,7/10 jsem čekal asi víc. Nevím. Možná trošku svižnější tempo. Nebo větší využití hafanů. Na vážkách s hodnocením to zachraňuje až poslední cca půlhodinka která rozhodla, že se nakonec přikloním ke čtvrté hvězdě. Taktéž rozhodl i fakt, že věřím, že každý natáčení se zvířaty musí být daleko víc náročnější. A tihle čtyřnozí chlupáči si 4hvězdy rozhodně zaslouží... Jsou to vaši psi? Ano, jsou to moje děti. Nevím, co s nimi bude. Nebojte se, vědí, co mají dělat... ()
Luc Besson nám predstavuje ďalšieho zo svojich nonkomfortných (anti)hrdinov. A treba uznať, že Caleb Landry Jones stvárňuje dosť možno ešte viac ako v Nitram svoju životnú úlohu. Besson sa ako scenárista inšpiroval v Obvyklých podozrivých, i keď neponúka nespoľahlivého rozprávača. K tomu nám servíruje viacero žánrov, pričom mám pocit, že ak by sme sa zamerali skôr na detektívnu líniu (vykrádačky domov) alebo gangsterskú líniu, tak by mohol byť výsledok presvedčivejší. Niežeby celý život Dogmana nebol zaujímavý, ale tie dlhé roky sa dali vtesnať do niekoľkých retrospektív a viac sme sa mohli zamerať na súčasnosť. 70% ()
Dost zajímavé. ()
"Psi mají krásu bez marnivosti, sílu bez drzosti, statečnost bez zuřivosti a veškeré lidské ctnosti ovšem bez jakékoli neřesti. Pokud tedy vím, mají jen jedinou vadu – Důvěřují lidem!" Film je vyprávěný podobným způsobem jako "Obvyklí podezřelí" – Douglase ve vyšetřovací vazbě zpovídá mladá psychiatrička a rekonstruuje s ním celý jeho život, který ve flashbacích ožívá před našima očima. Základem celého vyprávění je nejednoznačnost. Film balancuje mezi dramatem a komedií. Besson se drží své oblíbené groteskní stylizace, kdy svět je temné, nehostinné a nelítostné místo, v němž však občas září osvícení blázni. Caleb Landry Jones není moc známý herec, ale věřte, že po tomhle filmu se vám z hlavy nevykouří. Předvádí tu životní herecký výkon, od mimiky, emocí, samotného projevu a dialogů, no prostě paráda. Kladným bodem snímku je určitě i hudební doprovod. Ten se sice často opírá o melodie známých písní, přesto dokáže atmosféru jednotlivých scén umně podtrhnout. Film má i zajímavý konec, který mi do hlavy vtlačil vzpomínku na devadesátky a "Ghost Dog: The Way of the Samurai". Důvod, proč nedám plný počet je, že mi chybělo nějaké mysterióznější či tiše hororové intermezzo, které by komunikaci hlavního hrdiny s „jeho dětmi“ uvedlo do artovější atmosféry jakou měl například "Joker"... Neboť jsem měl chvílemi pocit, že sleduji pohádku, ve které se vlastně pouto a porozumění se psy za Dogmanova mládí ani nekonalo, ale spíše to vypadalo, že psi umějí číst, psát a počítat, ale jen jediný člověk na celém světě se rozhodl jim naslouchat. Což je škoda, protože jinak by film dokázal okouzlit na jiné úrovni… /80%/ ()
Jsem moc rád, že to Bessonovi ve finále tak nějak vyšlo a zastavil strmý propad kvality svých filmů z posledních let. Magická hlubina ani Leon se sice nekoná, ale Dogman je vpravdě solidní, hořko-sladký příběh, který rekapituluje, miluje, střílí a na konci už jen dává průchod emocím. Caleb a Jojo super volba, což mě nutí si co nejdřív opatřit Fresh a doufat, že mě nakopne minimálně stejně, jak tenhle extravagantní milovník psů. ()
Reklama