Možné světy

Yes! Mindfuck jak má být. Krásné, tiché tempo filmu a melancholicky uspávající závěr... Poměrně hodně filosoficky založená sci-fi podívaná. Tak trochu Mr. Nobody, trochu Butterfly Effect, trochu odevšad - i když je to z roku 2000. Skvělá hudba. Říkáme: "Věci by nemusely být takové, jaké jsou," a cítíme se volně... nebo nepokojně. Ale ve skutečnosti za tím nic není. Jenom hromada neuchopitelných možností. Protože na konci... všechno jednoduše JE. (01.08.2011)

Myslím, že v tomto případě opravdu není důležité, jestli byla pointa předvídatelná, o děj jako takový tady zas tak nejde. Film je v první řadě o lidech, kteří vedou zajímavé, leckdy filozofické rozhovory o lidském vnímání, představivosti a pod. A ještě se tu najde prostor na lásku dvou lidí napříč dimenzemi, která mi tak trochu připomíná Věčný svit neposkvrněné mysli. Snímek mě zaujal také svou pozvolnou komorní atmosférou, hereckými výkony dua Tilda Swinton, Tom McCamus a zejména nádhernými filmovými obrazy, většinou hozenými do modrozelené barvy. Někdy není na škodu, pozastavit se popřemýšlet trochu hlouběji o skutečnostech, které bereme jako samozřejmost. (31.07.2013)

Nemůžu si pomoct, ale nějak jsem od toho filmu čekal víc. Tilda Swinton je tu skvělá a ukazuje, jak různé role dovede zahrát, jak dovede být krásná i chladná. Jedna z chameleonských hereček. Bohužel příběh je tak tajemný, až vlastně moc tajemný není a propojení thrilleru se sci-fi zde za mě nefunguje moc dobře. (21.05.2017)

George sice prochází možnými světy, ale snaží se jim dát konzistenci a jednotu, žít mezi nimi jeden život. Potenciální se stává aktuálním skrze rozhodnutí, která činíme. Pro něj se žádná možnost neuzavírá a rozhodování je jen pohybem vodní hladiny. Joyce nechce to co nemá a tak zůstává v aktuálním, George chce to co má i tam kde to není tím co chce. Jeho svět není v pravém slova smyslu leibnizovský, protože Leibnizovy možné světy jsou pouze v potenci, pro George jsou všechny v aktu. To co ho vede skrze ně je imaginace. Joyce na jednom místě mluví o lécích které budou moci ovládnout pamět a obraztvornost. George svou obrazotvornost ovládá, ale tím, jestli má vůbec paměť si není jistý. Není ani jedním ze svých nespočetných já a přesto všemi. Obraz se plynule přelévá, hudba je jakoby odjinud a...mají krysy nepřátele? (12.09.2007)

Podobná témata mne fascinovala už od dětství - co vlastně tvoří člověka? Mozek? Myšlenky? City? Dá se myšlení a city člověka vyextrahovat jen jako elektrické impulzy mozku, tudíž tělo není potřeba a stačil by uchovat mozek? Nad podobnými tématy se zamýšlí i tento film, kde netušíme, kdo je v jaké síti chycen a lapen a čí životy jsou "reálné" a čí "reálnější". Do toho meditativní hudba, meditativní záběry a šikovná práce se zvukem a potlačenými ruchy. Ale i při krátké stopáži mne to zhruba od půlky moc nebavilo, k tématu samotnému to nic navíc neřeklo, jen některé myšlenky se snaží znít více tajuplně a moudřeji, než jaké skutečně jsou, a stejně se to v přemítání nad hlavním tématem nedostane dál, jak za první lajnu. Škoda. (06.07.2010)