Pan Smith přichází

Po zkušenosti se vskutku úžasnou Úžasnou událostí jsem od Pana Smithe čekal rovněž výjimečně silný a vzhledem k ostřejšímu kritickému námětu i hodnotnější snímek. Nevyplnilo se to stoprocentně... Capra sice opět mistrně pracuje se záplavou nebývale inteligentních a jemnohumorných dialogů, takřka neznatelně zvládá zakomponovat do klíčového politického dění působivou milostnou zápletku a jeho hrdina, idealistický a nesmírně přesvědčivý James Stewart, se stává s ubíhajícími minutami prototypem sympatie a filmového klaďase. Bohužel, zatímco kouzelný Mr.Deeds byl svými myšlenkami přístupný globálně, Mr.Smith je až neuvěřitelně patetický a čpí z něj arogantní americké vlastenectví v obřích výparech, které Capra, jakkoli působivě, ještě rozdmýchává sentimentalitou některých obrazových montáží nebo monologů (viz chlapec, který čte v kameni vytesaný Lincolnův projev, zatímco jistý veterán za jeho zády hrdě přitakává). Příběh je to stále oslovující a aktuální, ale svým hrdinským charakterem a dost polopatickým znázorněním těch dobrých a zlých mě přeci jen trochu zklamal.... 80% (09.12.2015)

Neveril bych, ze neco takoveho napisu chvili po tom, co jsem malem umrel nudou u Lincolna, ale tohle byla naprosto famozni politika! Nikdy nebyl zaznam z US senatu tak strhujici a inspirativni. Mezi Jean Arthur a Jamesem Stewartem to navic krasne jiskri, takze i letma romantika funguje vyborne. Frank Capra byl pro me se svymi nejvetsimi hity doposud silne prehodnocovany, ale tenhle kousek si veskery hype zaslouzi. 9/10 (26.01.2013)

Musím souhlasit s Dougem a možná bych šla ještě dál než on, protože tenhle film je lepší než výborný. Je třeba jen přimhouřit oko a uvědomit si, že Pan Smith se natáčel na konci 40. let. Nejsem žádný americký nadšenec, spíš naopak, ale i tak mě dokázal snímek o americkém patriotství vytáhnout do těch největších výšek. (25.03.2006)

Nebudu chodit kolem horké kaše a napíšu to rovnou - ano, Mr. Smith Goes to Washington je možná naivní film, s (povětšinou) naprosto černobílými charaktery, ale krásně se na to dívá. Je to film o klasickém boji dobra versus zla, ale tentokrát je ten boj zasazen do kongresu. A za sebe můžu říct, že některé pasáže mě opravdu strhly (hlavně závěrečný projev). Bravo, Franku. Opět jsi mě dostal. A i když (kdybych byl hodně cynický) bych mohl říct, že tohle je vlastně ta nejkrásnější pohádka, která kdy byla natočena, tak mi to nevadí a panu Smithovi jsem opravdu fandil. Tenhle film nám prostě ukazuje už dávno zapomenutý fakt, že jediný způsob, jak můžeme prohrát, je přestat bojovat za to, co je správné a prostě se "zařadit" do řady. A ano, možná to ukazuje dosti naivním způsobem, ale k sakru, vždyť je to tak krásný! 100 %. (24.01.2011)

Naivní pohádka o tom, kterak se Hloupý Honza vydal do světa a našel tam princeznu a půlku království (tedy vlastně Senátu) k tomu. Ale jaká je to pohádka! V první polovině to na žádný zázrak nevypadá - mladičký zálesák v podání Jimmyho Stewarta si prohlíží památky, obdivuje budovu Kongresu, navrhuje zákony a málem si popláče u sochy Abea Lincolna; dialogy jsou navíc zbytečně natahované a divák ztrácí zájem i pozornost. Ale jakmile se děj přehoupne do druhé poloviny, začíná pořádná mela a tradiční souboj jedince proti zkorumpovanému politickému systému, jenž vyvrcholí čyřiadvacetihodinovou promluvou Stewarta v Senátu. Že je to pořád ještě úsměvně naivní? Ano, máte pravdu, ale jaká pohádka kdy skončila špatně? Jako zamyšlení nad základními principy demokracie funguje Pan Smith na jedničku a navíc dokáže dojmout bez zbytečných podpásovek. Je to jeden z těch filmů, jejichž krása se nedá popsat, protože se zkrátka musí vidět na vlastní oči. P.S. Výborní jsou také herci ve vedlejších rolích, zejména pak Claude Rains známý především jako dobrácký francouzský důstojník z Casablancy. (19.11.2010)