Chladný mesiac

Bizarníí - leč vynikající film na motivy novely Charlese Bukowského... Marné přežívání dvou vágusů Dédého a Simona, potloukajících se po světě v opilecky pomatené euforii z alkoholové svobody, s nenaplněnými sny a vzpomínkami a ještě marnější obskurní >láskou< k mrtvé dívce, která unešena z márnice a >hluboce milována< nakonec v očistných mořských vlnách v mořskou pannu se promění... Hořkočerná komedie jako drama, depresivní film pro nepřipravené, lahůdka pro náročné. (17.02.2006)

Zlatá Palma - výběr (14.09.2006)

Úmorná francouzská snaha o navození "beatnické" atmosféry. No, nezadařilo se. Každý závan naléhavosti a nastínění lidského morálního úpadku je zabit afektovaností francouzského humoru a nudným plkáním. Nekrofilní závěr mě neznechutil, ani zvráceným způsobem nepobavil. Hledal jsem něco netradičního, neotřelého. To jsem sice dostal, ale ne tím způsobem, jakým jsem chtěl. "Ten chlap všechno zveličuje. A chová se jak píča!" - "Jak se jmenuje?" - "Mussolini." (19.11.2016)

Dvojice povalečů Simon a Dedé, kterým se nechce příliš pracovat, má roupy a vymýšlí za notné dávky alkoholu všelijaké ptákoviny. Snímek plný chlastu, hádek, rvaček, smíchu, ženských a v závěru jedné dost bizardní události mě bavil, rozesmál a v závěru i trochu šokoval. Bukowski na francouzský způsob, který se povedl, takže Hankovým fanouškům můžu vřele doporučit, ostatním jen na vlastní riziko! A pokud chcete zážitek umocnit, mějte při ruce nějaký dobrý drink… (21.03.2014)

Nic pro prudérního středoproudového diváka - tuhle lehce zvrácenou komedii ocení hlavně ctitelé "divných" filmů, neštítící se trochy té nekrofilie a libující si v dekadentní poetice života na okraji společnosti. Tedy například Hankovi čtenáři. Byl jsem před x lety pobaveným svědkem toho, jak z tohohle filmu při scéně prznění mrtvoly se slovy "na tohle já se teda dívat nebudu" úprkem pádila ze sálu dvě nakvašená děvčata, táhnoucí za sebou své submisivní partnery a několik dalších diváků dávalo syčením a mlaskáním jasně najevo svoje rozhořčení a znechucení. Takže pokud jste třeba úzkoprsí šosáci nebo křesťanští fundamentalisti, určitě si tenhle film nepouštějte. Já se ovšem bavil dobře, ale ne že bych tedy s vylízanými týpky jako jsou Dédé a Simon nějak sympatizoval - jsou pro mě jako jiný živočišný druh, já jsem dekadent slušný a pouze salonní. Domů bych si je určitě nepozval a ani povídat bych si s nimi nechtěl. Simon je ještě jakž takž socializovaný - chodí do práce, stýká se s "normálními" lidmi a vypadá jako celkem obyčejný dělňas. Dokud se ovšem nenapije a není s ním Dédé, to pak mívá různě šílené nápady - jako třeba vychlastat knězi mešní víno a nebo ukrást mrtvolu havranům. Dédé je ovšem totální magor, kterého ani nedokážu trefně popsat, ten se zkrátka musí vidět. Pobuda s duší punkera, ožrala, flákač, žvanil, virtuální kytarista, který je neschopný brát cokoliv vážně, a který by ošukal klidně mrtvou krávu, jen aby byla nějaká sranda. Ale Simon je přece jen vážnější a zodpovědnější - i s mrtvou dívkou se miluje něžně a láskyplně, dává jí polibky, vyznává jí lásku, a poté co ji odevzdá mořským vlnám, odejde s ní na moře už navždy i část jeho duše a on bude nadosmrti vrhat k mořskému obzoru smutné a zasněné pohledy... (29.12.2013)