Sugar Apple Fairy Tale

Sugar Apple Fairy Tail je, jak už název napovídá, taková docela milá pohádka. Sice se tu občas řeší hlubší témata, jako třeba předsudky a otroctví, občas umí být seriál i docela brutální, nebo spíš nebojí se nějaké té krve, ale jinak je to pořád prostě taková fajn pohádka o dívčině, která se protlouká skrze problémy a příkoří s krásným cool elfím princem po boku. Cílovka je jasná a prošedivělý skoro čtyřicátník Jeoffrey v ní nebude. Přesto jsem neměl problém si seriál docela užít, dokázal jsem hlavní hrdince přát úspěch jak v práci, tak v té lásce, oblíbil jsem si jí pro její píli a dobré srdce. Také mě docela zaujal celý koncept víl, jak přicházejí na svět, jaká je jejich historie a proč se dostaly do situace v jaké jsou. Co mě až tak nebavilo bylo všechno to vytváření cukroví, seriál se mi ho sice snažil prodat tím, že mi ukazoval různé nádherné tvary a také mě zkoušel naočkovat myšlenkou, že vlídné slovo a trocha sladkostí dokáže zázraky, ale se mnou to ani nehnulo. A problém je, že ono o těch sladkostech je to většinu času a ty pro mě zajímavější aspekty, jako bylo třeba vílí povstání, tu dostávají prostoru podstatně méně, ale tak je to pohádka, mají to už v názvu spolu se sladkými jablky, co řeším… Animace byla hezká, hudebně to také bylo docela fajn. První polovina seriálu pro mě byla o něco slabší a víc předvídatelná než ta druhá. Zkrátka ani teď při psaní komentáře jsem se nemohl rozhodnout, jestli dát slabé 4* nebo silné 3*, což jsem nakonec musel vyřešit tím, že jsem prošel posledních cca deset stránek svých recenzí a porovnával co se dalo… A nakonec se dostal k tomu, že Sugar Apple Fairy Tail dám 6,4/10. (22.09.2023)

Každý, kdo ujíždí na vrcholných cukrářských soutěžích, bude nepochybně nadšen, ostatní by k této feministické pohádce měli přistupovat s určitou obezřetností. Nejen proto, že romantika je značně upozaděna na úkor budování kariéry hlavní hrdinky, ale hlavně všechny dramatické zápletky i celé lore tohoto světa jsou kompletně podřízeny ději, který je bohužel sledem tupých, značně prvoplánových a neustále se opakujících klišé. Takže hlavní hrdince pořád někdo ubližuje, pak jí někdo přátelsky pomáhá, pak jí zase někdo ubližuje a tak pořád dokola, přičemž ona svým cílevědomým optimismem, talentem a fanatickou houževnatostí nakonec jakékoliv překážky překoná, a ještě všechny kolem sebe motivuje, aby byli lepšími lidmi (a vílami) a tak pořád dokola … Její ochránce má za úkol především vypadat krásně, tajemně a nebezpečně, což se mu vážně daří na jedničku, a samozřejmě ji pak také ve správný čas obejmout. No a všichni ostatní jsou buď bezmocnou závistí ovládaní nepřátelé, nebo její obdivovatelé a podporovatelé. Dost jsem váhala mezi třemi a čtyřmi hvězdami, protože ten svět má své určité kouzlo a občas fungují i emoce, ale za ten neuvěřitelně odfláknutý závěr, kterým bylo vyřešeno povstání rudé víly (jediná zápletka, která byla alespoň trochu o něčem jiném, než o důležitosti úžasných cukrových výtvorů), to musím zaokrouhlit dolů. (28.09.2023)