Tajemství života Boženy Němcové

„Záhada“ osudu Boženy Němcové leží především v zapomnění, s nímž většina badatelů i laiků k jejímu životu přistupuje. Zapomínají, že Božena Němcová prožívala svá trápení i radosti na počátku demokratizace – v době stále až do morku kostí prosáklé tím, co bychom dnes nazvali „hoaxy“. „Šlechtický původ“ a jiné zvláštnosti se v rodinách těšily velké oblibě. Zejména v chudých rodinách se tradovaly jako rodinné stříbro. Po dlouhá staletí nemohli lidé zastávat pozice odpovídající jejich schopnostem, ty byly přirozeně rezervované pro šlechtu. Společenské třídy nebyly, navzdory marxistickým mýtům, které přetrvávají v našem vnímání až dodnes, zdaleka tak neprostupné – šlechticem se mohl stát i neurozený sedlák. Na takovou ambici ale většinou chyběl čas i vůle. Moudrost, hrdost a schopnost učit se byly proto zažity a vnímány jako striktně aristokratické dovednosti. A tak musel být každý chytrý čeledín logicky potomkem někoho významného. Talenty, ale i zvláštnosti se vysvětlovaly jiným původem. Snad každá rodina měla nějakého zajímavého strýčka, šlechtice nebo i krále, po němž děti, které se vymykaly, zdědily tu či onu vlastnost. V přecházejících staletích bylo množství levobočků šlechticů úctyhodné, genetické koření šlechtických rodů tak skutečně proniklo do mnoha chalupnických rodin. Božena Němcová vyrůstala v době historismu, kdy lidé pociťovali obzvlášť velké sepětí se svým kulturním dědictvím, nic takového dnes v běžném prožívání nenalézáme, minulost je dnes vnímána převážně negativně. Tehdy to bylo jinak. Na základě zbožných přání vymýšleli lidé přečetné legendy svým rodinám a jak dobře víme, tak také celým národům. Původ bylo cosi nesmírně důležitého a zcela zásadního pro definici člověka i skupiny. Právě v této éře fantazií vyrůstala a tvořila i Božena Němcová. Její odlišná a extravagantní povaha vysloveně sváděla k hypotézám vysvětlujícím její jinakost. Stačí několik nepozorností matrikáře nebo školního zapisovatele a „záhada“ je na světě. Chyby v záznamech ovšem nebyly výjimkou, tím spíš když šlo o nemanželské dítě, tedy dítě, které se narodilo před svatbou teprve později sezdaným rodičům. V takovém případě se záznamy pořizovaly dodatečně, často s větší odstupem, na přesnost se v nich tolik nehledělo (v méně rozvinutých oblastech na světě najdeme i dnes jedince, kteří tvrdí, že se narodili „v roce velké bouřky“ a podobně). Současníky by nejspíš překvapilo, jak velké procento dětí pocházelo právě z těchto svazků. Talentovaná Božena Němcová měla neortodoxní, často nepřátelskou, asociální až narcistní povahu, bylo s ní těžké vyjít, byla také ale obdařena mnohými přednostmi. Není divu, že ona i ostatní hledali důvod, proč tomu tak je. Přitom taková povaha sama stačí na brzké odcizení mezi dítětem a matkou, nezapomínáme-li, že se Němcová narodila v době, kdy se láskou k dětem myslelo něco jiného než dnes (kult dítěte je dominantou posledních desetiletí 20. a prvních desetiletí 21. století, ačkoli má svou histrocikou obdobu v některých tribálních a kočovných společnostech). Na prvním místě stála tehdy snaha o materiální zajištění dítěte vzhledem k jeho schopnostem. Nebylo neobvyké, když byly nadané a prokazatelně inteligentní děti i z úplně chudých rodin, zejména jednalo-li se o prvorozené, posílány do škol, a rozvoji jejich talentů se věnovala obzvláštní péče. Do josefínských reforem studovaly takto disponované děti většinou v jezuitských seminářích, po josefinských reformách bylo vzdělání určené i talentovaným dívkám. Ani péče rodičů o tyto aspekty života Barbory proto nutně nenaznačují nic nestandardního. Na život Boženy Němcové dnes zkrátka hledíme prizmatem a zkušenostmi naší, současné epochy. Zapomínáme, že to není dnes, kdy Barbora roste a střetává se svým budoucím životem. Dokument přináší odpověď na zásadní otázku a genetickým rozborem jednou provždy vyvrací domněnku, že je Božena Němcová příbuznou kněžny Zaháňské. Dokument je dobře vystavený a odehrává se takřka v real-time modu. (08.12.2022) (menej) (viac)