Qing mei zhu ma
Taipei Story
Réžia:
Edward YangKamera:
Wei-han YangHudba:
Edward YangHrajú:
Chin Tsai, Siao-sien Chou, Nien-Jen Wu, Su-Yun Ko, Shih Chang, Hsiu-Ling Lin, Li-Yin Yang, Grace Chen, Te-Nan Lai, Nai-Chu Ting, Fang MeiObsahy(1)
Film dvou mistrů nového tchajwanského filmu – režiséra Edwarda Yanga a režiséra Hou Hsiao-Hsiena, který se zde tentokrát představí v hlavní herecké úloze. Long býval veleúspěšným hráčem baseballu, do kterého již od malička byla zamilovaná Zhen (hraji ji známá folková zpěvačka Tsai Chin), se kterou bydlí v jednom bytě. Ale Long je zamilován do Juan. Long potkává starého kamaráda Qina, se kterým sdílel všechny zážitky dětství, který je ale momentálně bez práce. Staré věci dají dohromady i Zhen s Longem. Ale Long se rozhodne ji opustit, což nechtěně spustí celou řadu nečekaných událostí. (Febiofest)
(viac)Recenzie (6)
Velice tíživý ale přesto nádherný raný snímek od dnes již klasika tchajwanského moderního filmu Edwara Yanga. O audiovizuálních kvalitách Taipei Story nelze pochybovat ani na chvíli, jelikož v tomto směru je to film velice podmanivý a úchvatný, kdy o bezchybnou mizanscénu se stará zejména ono světelné město samo, ale třeba i pohozené špinavé ponožky před starým televizorem, jenž zrnitě přehrává nahrané kazety zahraničních baseballových zápasů. Již od prvního záběru zarámovaného na dvě postavy před oknem v prázdnem bytě, se nám dává tušit výjimečný filmový zážitek, zejména pak kdy se po pár minutách úvodní scény k oknu střihem vrátíme a místo dvou postav se objeví titulky a zazní Bachova druhá cello suita. Obsahově pojednává o osamělých individuí, žijících uprostřed společenství, obklopeni obřím anonymním městem, které jen umocňuje jejich samotou, vykořeněnost, vakuum do kterého je uvrhla příliš rychlá a tekutá doba, kterou nemají šanci stíhat, všichni tak zápasí až na život a na smrt se svými profesními i milostnými životy vyhledávajíc únik ve všech koutech možností právě oné doby, která je ničí, od gamblu, přes chlast, televizi, až ke squattingu jako protestu proti systému. Nejkrásnější reklama na Pepsi a Fuji Film. ()
Ve městě plném fascinujících výhledů a estetiku noci určujících neonových reklam sledujeme utváření životů lidí bez výhledů. Film o sociální mizérii, beznaději, hořkosti, mužském vzteku a ženské rezignaci (a naopak), o únavě, o zvratech k horšímu a nedostatku sil a možností trpký běh věcí změnit, pomoci sobě, či sobě navzájem. Jemná, tichá, podmanivě natočená obžaloba bezcitné společnosti pod nadvládou peněz, privilegované moci a násilí, vše plíživě požírajících korporací a jejich všudypřítomných neonů. Feministická linie je stejně (oprávněně) hořká jako ta ústřední: ženské hrdinky se buď zoufalé vrhají na gambling, přežívají po squatech, odevzdaně se trápí doma s utrápenými mužskými, anebo se nechají pohltit korporátem. Smrt (zabít se, nebo nechat se zabít) je vždycky možnost. *** Poslední scény jen dokazují, že je to jedno. Čas na cigaretu sanitního lékaře s policistou může stejně dobře znamenat, že pacient je mrtvý, jako že na tom prostě nesejde. *** (V Lib, sama.) *~ ()
Masterpiece tichýho hněvu, města smutku i nových příležitostí, které ale nejsou určeny pro každého. Krásný portrét nemožnosti osobnostní změny a růstu, zablokovaný vývojem okolního prostředí, který neschvalujeme nebo nechápeme. Posledních třicet minut nepopsatelných – Yang byl vážně extratřída. ()
I neonové reklamy mají duši. Na pozadí nástupu globalizace a neoliberalismu se díky Yangově režii stává Tchaj-pej hlavním městem odcizení. Až bude AI dostatečně vyspělá, nechám si vygenerovat remake odehrávající se v devadesátkové Praze. ()
Komorní hledání řešení zamotaného vztahového uzlíku s nahořklým koncem. Citlivě natočený, takřka bezčasový snímek je příkladnou ukázkou tchajwanského filmového zázraku s přidanou hodnotou. ()