Prízrak v Benátkách

Branaghova revize Hercule Poirota stojí na až do absurdna vytočené pompéznosti příběhů, které jsou původně zkomprimovány doslova na prostor jednoho dopravního prostředku. Tím připomíná například velké videohry, které se snaží skrze svoji příběhovou kampaň prodat za každou cenu kvality svého enginu. Podvyživené Benátky v tomto rámci působí, jako když jste tehdy zjistili, že film The Crow má čtvrtý díl. Laciná scéna, špatní herci, co největší zdržování se v těch samých prostorech. Najednou z toho audiovizuálního lunaparku plného špičkových herců a kýčovitých výjevů máme takový usnažený LARP, který vypadá jak laciný seriál. Ten důchod nezněl jako špatný nápad. (18.12.2023)

Branagh režisér pojal třetí díl své Poirotovské série úplně jinak než první dva díly. Hororová, schizofrenií atmosféra koketuje s mysteriózním žánrem a nechá hrdinu zpočátku tápat a znejistět. Zambarloukosova kamera střídá netradiční úhly podmáčených pokojů a pohledy na sychravé Benátky úžasným způsobem a onu nejistotu dokonale podtrhuje. Práce se zvukem je úžasná a v Dolby Atmos opravdu vyniká. Zápletka, pro mě neokoukaná a rozuzlení nečekané. Tohle pojetí mi hodně sedlo a nadšeně vyhlížím pokračování. (14.09.2023)

Zaujímavá kombinácia hororu a krimi, ktorá mi miestami pripomínala The Woman in Black. Zo všetkého najviac na A Haunting in Venice oceňujem netradičné prostredie hororového domu v Benátkach. Nič iné však veľmi vyzdvihnúť ani nemôžem. Nerád by som tvrdil, že by bolo vyšetrovanie nezáživné, ale všetky postavičky na šachovnici (s výnimkou možno Poirota) ma vôbec nezaujali. Aj keď ma finále prekvapilo a vraha sa mi odhaliť nepodarilo, necítil som žiaden veľký šok. Na všedný večer pri televízii (Disney+) úplne okej, ale za kino by som peniaze nedal. (24.11.2023)

Že já blbec mu dal znova šanci, ale za mne to teda ani do třetice to nevyšlo. Hercule Poirot je pro mne snad nejnudnější a nejméně zajímavý detektiv ze všech ( třeba srovnání se Sherlockem je to 100 a 1). Je to opět natočeno a podáno tak, že by to mohlo bavit mou babičku s dědou,ale pro mne a věřím, že i pro mladší generaci je film těžce strávitelný. Tentokrát ani Cásting za moc nestál, kde se odráží nezájem herců v tomhle hrát, celý film je hodně slow bez žádného náznaku napětí či atmosféry ( ne žádné hororové prvky jsem zde neviděl), to že filmu chybí spád a drajv je jedna věc, ale že mě nebavily ani dialogy, příběh a postavy je už věc druhá. Vraha jsem sice neuhádl, ale finální rozuzlení se mnou neudělalo vůbec nic, to finální vysvětlování, kde mají přijít správné grady ( jak třeba v Saw) se tady zkrátka nikdy nekoná. Tenhle styl detektivek bez vražd, kde se celý film vysléchají lidé znuděným Branaghem mě fakt nebaví. Smazat, zapomenout, čest.4/10. (06.11.2023)

Kenneth Branagh to i do třetice dokázal. Jeho filmové meditace o potlačení ješitnosti a sebelásky a opuštění užitného, společensky uznaným právem nám vnucovaného pragmatického vztahu k pravdě ve prospěch odevzdání pronikavého intelektu a jemnocitu velkého génia do pokorných služeb vyšší pravdivosti životní a harmonii se dočkaly třetího opusu. (Více píšu zde: Vražda v Orient Expresu a Smrt na Nilu) *** Brilantně se tu navíc vypořádal s tématem vztahu vnitřní a vnější skutečnosti, komunikace s vlastní myslí, vztahu přirozena a nadpřirozena - vposledku je jedno, jak se nám co sděluje, odkud plynou informace a v jaké formě - harmonicky uspořádat se musí všechny tak jako tak, což se projeví ve všech existujících sférách zároveň, ať se všechny nacházejí uvnitř našich bohatých světů, anebo snad i mimo nás - tím se netřeba zabývat a rozhodně nutno nerozptylovat. *** A formálně opět vrcholně oku lahodící dílo, tentokrát místo rozlehlých prostor nad Nilem a marnivé opulentnosti v sevřené ploše esteticky specifického benátského paláce. Nechala jsem se naprosto strhnout k meditaci. *** (S Lí ve Třetím sále Světozoru) *~ (18.09.2023)