Terminátor 2: Deň zúčtovania

Vynikající akční film a vynikající pokračování. Terminátor 2 je bravůrvní prakticky ve všem, čeho chce dosáhnout. Napětí? Perfektní! Akce? Perfektní! Motivy o lidské sebedestruktivnosti? Perfektní! A to samé platí pro obsazení, efekty, záporáka, zapamatovatelnost momentů, nemluvě o balanci mezi vážností a humorem. Ovšem nejsilnější stránkou jsou zde za mě postavy, které mají mnohem více nuancí a uvěřitelnosti, než pozdější Cameronovi modří šmoulové a cestující Titanicu. Každá postava má své silné a slabé stránky, se kterýma se pracuje celý film a rozvijí se v potrhlou rodinku, která funguje. Tohle vše už jen podtrhává, jak moc ikonickým se film a jeho jednotlivé scénky staly. Sarah Connor je dodnes jednou z nejlepších ženských hrdinek, ale zároveň nejlepší postavou Camerona. Je nejdrsnější, ale zároveň nejlidštější. Ta si pro mě dokonce krade film více, než perfektní Arnold s mladým Furlongem. Jedná se o tak dokonalý film s dokonalým koncem, že ani po třiceti letech a čtyřech pokusech o pokračování nikdo neuspěl. Díky MovieZone a popkulturním milníkům, jsem si to mohl užít v kině a o to ten film byl znovu lepší. Prostě KRÁL AKČNÍCH FILMŮ! (18.04.2023)

(1001) Ach jo, tohle je tak krásně zkomponovaný film. Co se děje se Sárou (fyzická transformace; obě scény rozhovoru s psychiatrem!; proměna ve zvíře a zpět ve člověka), co se děje s přátelstvím a láskou (jak John považovaný za takového dacánka naprosto automaticky a bezelstně vysvětluje terminátorovi, že některé věci se prostě nedělají a že některé věci se prostě nedají vysvětlit; když se Dysonův synek vrhne před tatínka a křičí "Neubližuj mu!"), jak se prohazují role (když divák během úvodu neví, kdo je zlý a kdo je hodný; když se ze Sářiných věznitelů stanou blázni), jak se pracuje s dvojčaty, jak se prochází mřížemi, jak se tisícovka dívá na stříbrné manekýny v obchodě s oblečením, a vůbec, tisícovka je asi můj nejoblíbenější typ terminátora. Dokonce mi ani nevadí, že se film bez ustání pohybuje dopředu, protože mám dost času se v každé situaci zorientovat a uvědomit si všechny emoce a pohnutky, které to rozhýbávají. Nejvíce pohnutá jsem asi v momentu, kdy se Sára probudí a vidí, že vyryla do dřevěného stolu "NO FATE". A potom mě ještě nevýslovně dojímá scéna, ve které už je Arnold hodně rozmlácený, padne k zemi, má jen jednu ručičku a přesto se pořád plazí dál, plazí kupředu a my vidíme, že se natahuje pro zbraň, která tam předtím dolů spadla. Myslím si totiž, že v současných filmech je poměrně těžké najít podobnou scénu, která by vyvolávala emoce nonverbálně, pouze za pomoci herecké akce a kontextu. A nebo mě prostě jen dojímají hrdinové s odhodláním, i když je jen naprogramované. -"The unknown future rolls toward us. I face it, for the first time, with a sense of hope. Because if a machine, a Terminator, can learn the value of human life, maybe we can too." (03.03.2015)

když se stroj naučil vážit života, třeba se to naučíme i my! nemá myslím smysl se zde rozepisovat o příběhu. T- 1000 je dokonalost sama. já se chci zmínit o speciální edici na dvd, která mi dala možnost zhlédnout film v prodloužené verzi a zabývá se ,,polidštěním" arnolda - stroje. hlavně ale obsahuje perfektně udělanej zvuk v DTS. NO PROBLEMO! (15.10.2005)

He is back! A nyní ještě silnější a stylovější než kdy dřív. S T2 přichází nejen Arnie v nejlepší formě, ale také dosti rafinovaný protivník, s tím spojena hromada skvělé akce, nečekaně kvalitní efekty a řekněme průměrný scénář, což vlastně po T1 může znít i jako pochvala... Scény jako střílení z brokovníce jednou rukou za jízdy na motorce se dnes nejen bezpečně řadí do kultu, ale konečně nám také dají jasnou odpověď na dilema Arnold nebo Sylvester. Díky tomu všemu a ještě překvapivě dojemnému závěru se T2 určitě řadí mezi nejlepší akční filmy historie. Ovšem možná je to kvůli tomu, že jsem viděl prodlouženou SE verzi, ale některé neakční scény mi přišly trochu zdlouhavé, tudíž snímky jako Lethal Weapon a Die Hard mi zůstavají ještě o ždibíček bližší. 9/10 (12.04.2008)

V jedničce bojovali hrdinové o holé životy a dobrým pravidlem dvojky je, že v sázku musí být dáno 2x tolik. Cameron závazek splnil a tak se podivuhodná trojice bojovníků nerve jen o existenci, ale nově především o budoucnost. Scénář chytře rozvedl Kyleova slova o danosti osudu a Soudný den je tak dramatickým bojem o právo měnit to, co bylo projednou určeno. Zatímco v jedničce (v souladu s dobou) fungují stroje jako exotická podivnost, dvojka nezapře nástup křemíkového věku. Počítače jsou běžnou součástí lidského bytí a Cameron se správně kantorskou pedantností poukazuje na hrozbu ředění lidské inteligence tou virtuální. Vzhledem k tomu, že T2 se ale o sílu křemíku jako první film v historii masivně opírá, poselství jde i na opačnou stranu: i stroj může myslet jako člověk. Arnold v roli polidštěného Terminátora předvádí vrcholný výkon. Kdyby nepanoval k žánru tak silný despekt u akademiků, měl toho roku být přinejmenším nominovaným na plešouna. Mašinu se zapnutým modulem učení mu člověk žere. Dodnes mě nikdo nepřesvědčil, že pod kůží nemá pan guvernér kovové šasi. Pokud James Cameron T1 složil na výbornou akční státnici, T2 je brilantní profesura. Nikdo (a za tím si stojím) nedokázal "pokleslý" žánr povýšit na úroveň umění, aniž by se odcizil nízkým prostředkům. Lehkost, s jakou Cameron žongluje emocemi a dávkuje adrenalin, genialita akčních scén (opět, dodnes nepřekonaná) a celkový apokalyptický nádech náleží k vrcholným ukázkám síly filmu. To není výrok intelektuála, ale člověka, který na T2 vyrůstal a když si ho po letech a stovkách shlédnutých filmů pustil znovu, zjistil, že Cameronův mazlík působí přinejmenším stejně mocně. Jako tehdy, když jsem se ráno vzbudil a cestou na základku snil o tom, že se otevřou dveře a ke mně se přidá Arnie s lehce křivým úsměvem. (08.01.2004)