Réžia:
Aaron SchimbergScenár:
Aaron SchimbergKamera:
Wyatt GarfieldHudba:
Umberto SmerilliHrajú:
Sebastian Stan, Renate Reinsve, Adam Pearson, Marcell Gellért, Juney Smith, John Keating, Eleanore Pienta, Lawrence Arancio, Owen Kline, Karoline (viac)Obsahy(2)
Edward (Sebastian Stan) je živoriaci herec, ktorému k príležitostným rolám pomáha predovšetkým jeho vážnou chorobou znetvorená tvár. Už dávno si zvykol, že ho väčšina ľudí považuje za monštrum, no napriek tomu je rád, že existujú ľudia, ktorým záleží viac na jeho charaktere, než na jeho vzhľade. Jednou z nich je Ingrid (Renate Reinsve) mierne excentrická susedka a začínajúca ctižiadostivá divadelná režisérka, ktorej ambíciou je napísať hru o Edwardovi a jeho živote. Život sa mu radikálne zmení, keď sa rozhodne podstúpiť experimentálny chirurgický zákrok, ktorý sľubuje, že sa stane „iným človekom“. A to doslova. Operácia dopadne nad očakávania dobre a Edward razom vyzerá ako úplne obyčajný Američan stredného veku. Čoskoro však zisťuje, že strata výnimočnosti, hoci okolím vnímanej skôr negatívne, mu chýba viac, než by čakal. Zmena, ktorá mala viesť k lepšiemu životu, ho vyšle na životnú dráhu, ktorá končí v stanici „Všetko je zle“. (Cinemart SK)
(viac)Videá (1)
Recenzie (39)
Chcel byť iným človekom, napokon iného človeka stretol... Originálny príbeh má viacero žánrových tvárí: berie na seba podobu drámy, thrilleru i satirickej čiernej komédie. Režisér a scenárista Aaron Schimberg vo svojej odľahčenej nezávislej chuťovke nevtieravo navodzuje kafkovskú atmosféru ako z Lyncha a Cronenberga, no nevykráda, iba predkladá jemné referencie určené fajnšmekrom a predovšetkým odkrýva podnetnú inšpiráciu na diskusiu, ako to je s našimi tvárami a maskami a mýtom krajšieho, naozaj však iného a lepšieho človeka? Moja recenzia. ()
Natěšená na životní výkon Sebastiana Stana, kterého znám prakticky jenom z marvelovek, vyrazila jsem na film, jenž jeho režisér uvedl slovy: „Myslím, že je to hodně vtipný film, ale možná se mnou nebudete souhlasit.“ No, opravdu s ním nesouhlasím. Vtipný byl pro mě asi jenom fakt, že jsem ve Varech viděla hned za sebou dva filmy, které pracují s tematizací sebelásky a s touhou radikálně změnit svůj vzhled. Opravdu ale s vyšší atraktivitou získáme i lepší život? Hlavní hrdinka Substance a ústřední postava Jiného člověka by vám řekli, že určitě ne. Edwardovi jsem sice po většinu stopáže fandila, ale protivné vedlejší postavy a čím dál bizarnější děj mi dost zkazily celkový dojem. ()
Hodně mi to připomnělo "On se bojí" nebo filmy Charlieho Kaufmana. "Jiný člověk" je ale "tlumenější" a první půlhodinu vypadá skoro jako normální film, který možná není úplně podařeně natočený. Teprve pak to začne být opravdu divné a vyjde najevo, že to od počátku všechno byl sofistikovaný plán filmařů a že tím asi chtěli něco říct. ()
Film tak nasáklý sebenenávistí, až je to legrační. Kruté, nekompromisní a škodolibé, skoro až zlé k svému protagonistovi, který musí zjistit, že za jeho mrzký život nemohlo nic, na co se může vymluvit. Že i když se mu splní všechna přání, v nitru zůstane stejný - a to je ten opravdový problém. Krása. ()
O jinakosti a jejích možných následcích pro další osud člověka trochu jinak :-) ...což opět zajímavě reflektuje současnost, nepřímo i vcelku extrémní posun ve společnosti od dlouhodobého opovrhování jistými odchýlkami k jejich náhlé absolutní preferenci ve veřejném prostoru. Hlavní hrdina vypadá jako Sloní muž ze slavného Lynchova filmu, jen v moderním fantaskním světě má již příležitost chirurgického zákroku, po němž se postupně změní na běžně vypadajícího člověka. To mu ještě nedochází, že touto proměnou navždy ztrácí svou původní identitu, jež mu plně nevrátí ani pozůstalá sugestivní maska a... víc nebudu spoilerovat. :) **** Velmi zdařilá nezávislá komedie sice vzdáleně připomene Cronenbergovy body horrory, ale zároveň pracuje s motivem proměny lidského těla úplně odlišným způsobem. Film má v sobě dostatek odlehčujícího humoru a znetvořené postavy zde vyznívají jako svérázní sympaťáci s nezaměnitelným projevem (především u reálně postiženého Adama Pearsona), byť nejde o žádnou řachandu a spíše se zde rýsuje psychologické vykreslení dvou různých osobností s deformovaným obličejem ve světě scénického umění – stejně jako v nedávno viděném A Silent Agreement mě bavilo značné zasazení do divadelního prostředí se zákulisní přípravou „inkluzivní“ inscenace. Herecké výkony mě rovněž mimořádně přesvědčily, škoda jen občasného dojmu utahanosti, kdy některé záběry/scény jakoby trvaly pocitově déle, než aby film neztratil spád. [80%] [Cinematik 2024, Piešťany] ()
Reklama