Kagami no kodžó

První problém jsem měl hned v úvodu, kdy mě nedokázal film příliš chytnout, hrdinka se sice dostala do tajemného a kouzelného nového prostředí, jako když vám Alenka spadne do králičí nory, ale tady je vám to celé tak nějak jedno, žádné kouzlo se tu nekoná, je to prostě jen nová kulisa pro příběh. Stejně tak se tu objeví několik dalších postav, důvod, proč tu jsou, je zřejmý, ale film vám toho o nich vlastně příliš neřekne, občas sice něco naznačí, sem tam něco malého ukáže, ale všechna odhalení si nechává až na samotný konec, ke kterému ale nebuduje v průběhu skoro žádnou atmosféru, a tak celé první dvě třetiny působí jen tak, že se všechno strašně vleče, je tam minimum situací a momentů, které by u mě něco vyvolávaly, a kromě Kokoro asi nikdo, komu bych nějak výrazněji fandil. Přitom se tu pracuje s tak silnými tématy, ale jediné, kdy jsem cítil nějakou tíživost byla scéna, kde za hlavní hrdinkou „přišly spolužačky na návštěvu“.  Poslední zhruba třetina filmu je paradoxně velmi dobrá, ukáže se tu, že měl autor celý příběh pěkně promyšlený a všechno hezky provázané, dokonce i ty emoce mě tu dokázaly chvílemi dostat. Takže kdyby se film zkrátil, zhutnil a líp budoval atmosféru už od samotného začátku, tak by to byla paráda, ale takhle je to spíš jenom fajn. K lepšímu dojmu mi nepomáhá ani fakt, že jsem na první dobrou uhádl hned dvě velká tajemství ze tří, zkrátka mě film nedokázal tak úplně překvapit, a tedy podstatná část z těch velkých bomb, co najednou na konci spustil, nedopadla tam, kam měla. Co filmu naopak pomáhá je vizuální stránka, studio A-1 Pictures mě nezklamalo. Hudbu bych však označil pouze za mírně nadprůměrnou. A to samé si nakonec vlastně myslím i o celém Lonely Castle in the Mirror - mírně nadprůměrné, maximálně takových 6/10. (03.05.2023)