Sick

Keď sa spomenie pojem slasher, väčšinou si povzdychnem, lebo to rozhodne nie je niečo, čomu by som fandil, alebo čo by ma v dnešnej dobe ešte dokázalo zaujať. Našťastie sú aj svetlé výnimky, ako napríklad táto. Sympatické postavy, presvedčivé vraždy, množstvo naháňačiek, rozumná stopáž a vynikajúce tempo robia z tohto hororu napínavý a nadpriemerný zážitok. Že všetky slashery do seba akosi zapadajú, ničím veľmi neprekvapia a záporné postavy bývajú omnoho hlúpejšie ako tie kladné, je už druhá vec. Ale pokiaľ sa bavím, tak mi to až tak nevadí. (13.01.2023)

Povedený Home Invasion/Slasher s Covid tématikou a první letošní příjemná vlaštovka. Příběhově jde o klasickou šablonu. Skupina přátel jde na odlehlý barák k jezeru strávit lockdown, ale tam jsou přepadení agresivním vrahem. Nejsou tu sice klasické slasher propriety ( vrah nemá cool masku, není nesmrtelný, jeho odhalení není šokující a nemá pomalou chůzi) ale má to velký nádech Vřískotu. Vrahův běh, nůž, agresivita a s oběťmi se nepáře. Po úvodních 30 minutách seznamování film nabere parádní tempo a až do konce nepoleví. Vraždy jsou nápadité i docela příjemně krvavé, oběťi i záporák tu dostávají pěkně zabrat a bolest jde na nich znát, což je velmi vítané. Řemeslně jde také o skvěle odvedenou práci, tady úplně bez výhrad ( cgi ohně na konci překvapivě super) a musím pochválit i zvrat/motivaci vraha, který je v žánru dá se říct refrešující a rozhodně nečekaný. Jediné, co mě tu vytáčelo bylo dodržování covid pravidel, ale nad tím se dá povznést, jinak jde o velmi příjemnou, zábavnou a velmi akční žánrovku, které rád přihodím hvězdu navíc. 7/10. (14.01.2023)

Vždy jsem obdivoval, jakou energii a údernost dostával Wes Craven ve Vřískotu do střetů s vrahem. Jestli někdo tvořil ve slasher žánru regulérní akční scény, byl to on. A Hyams Jr. jeho postupy mimikuje téměř 1:1 a to v dobrém slova smyslu. Tak úderné naháněčky obětí se jen tak nevidí, a co víc, Hyams nejen kopíruje mistra, ale zároveň skvěle pracuje s prostředím, kamerou a dokonce i s herci, kteří jsou celou dobu uvěřitelní. Williamson se připomene hned několik nápaditými úhyby od zavedených postupů (díl uznání si zaslouží už za to, s jak malým počtem postav si vystačí), jen hlášek je tentokrát minimum, vrah postrádá nějakou osobitou masku (ale je zase pravdou, že o to víc je ukotvený v realitě) a postavy, ač se nechovají stupidně, úplně nevystoupí z řady a není proč si je pamatovat. Pointa je zajímavá. Jde o sociální komentář, který bude publikum rozdělovat (podle jejich vlastního přesvědčení), osobně bych ale Williamsona nepodezříval ze snahy o nějaké moralizování. Jen se autorsky rozhodl využít toho, s čím se svět v posledních letech potýká. Z něčeho si utahuje, něco věcně popisuje s tím, ať si každý zaujme své stanovisko. Proč ne? Coby fanoušek slasher žánru jsem spokojený. 70 % (18.01.2023)

Dve kamarátky sa po vypuknutí covidu rozhodnú stráviť karanténu v majestátnom sídle, ktoré patrí otcovi jednej z nich. Tu ich ale prekvapí nezvaný hosť s nožom v ruke, ktorý rozhodne nemá dobré úmysly. - Asi to vyznie trochu divne, ale ja som sa počas pandémie strašne tešil na to, ako ju budú po jej skončení spracovávať hororoví tvorcovia. Tu sa to vďaka Kevinovi Williamsovi, ktorý je stále vo forme, podarilo s prehladom. Síce už to nie je ambiciózna pecka v štýle Scream alebo The Faculty, ale to nevadí, pretože sa to nesie na podobnej vlne ako vynikajúci seriál Scream z 2015. Teda moderné vzťahy, technológie a koncepty zmixované v štýle, ktoré by fanúšikovi moderného hororového žánru mali sedieť, pretože tu nechýbajú ani originálne úmrtia, ktorých nie je vela, ale pozerá sa na nich velmi príjemne. Pomáha tomu aj výborná hudba od iránskeho skladatela, ktorého meno sa radšej nebudem snažiť skloňovať. Nemal som pocit, že by sa príbeh nutne prikláňal na jednu stranu, čo mi imponuje, pretože táto pandémia počas uplynulých rokoch priniesla na povrch naozaj to najhoršie, čo sa v luďoch skrýva. A to na oboch stranách. V Sick mi spracovanie prišlo racionálne a sociálny komentár relevantný, takže velký palec hore a u mňa silné štyri hviezdy. (13.01.2023)

Kevin Williamson sa preslávil scenármi v 90. rokoch. Pôvodne som chcel napísať, že Sick vyzerá presne tak, že sa zasekol v danom desaťročí. Lenže to by bolo nefér voči vtedajším Kevinovým scenárom. Tie boli práveže originálne, nepredvídateľné, svižné, čertovsky svieže a na svoju dobu pokrokové, azda i revolučné (prvé dva Vreskoty, Fakulta, Dawsonov svet, Viem, čo ste robili minulé leto). Sick naopak nie je nič z toho. Je zastaraný a plný toľkých klišé, až som došiel počas pozerania k záveru, že si zo mňa Williamson robí srandu a je to len nejaká súčasť hry. Nuž, nie je. Scenár je fakt mizerný. Dom je krásny, ale väčšinu času sa pohybujeme buď ďaleko od neho alebo naopak v jeho interiéri, takže exteriér si nevychutnáme. Covidové rozuzlenie je strašne bizarné, sám som zvedavý, ako ho budem vnímať o takých 10 – 20 rokov. Práve covidový motív miestami fakt nedáva logiku. Napr. keď kamarátky cestujú v aute do domu, majú nasadené rúška. V dome ich však už nemajú. Prečo? Myslel som si, že preto, lebo tam (na rozdiel od vozidla) môžu dodržiavať dvojmetrové odstupy. Tomu ale neodpovedá viacero momentov (napr. večerné popíjanie, kde medzi nimi zjavne nie sú až dva metre). Mínusom sú i obe ústredné hrdinky a ich kamoš, ktorí nie sú ktovieako sympatickí, takže sa im zle držia palce. (02.02.2023)