Muž, který stál v cestě
The Man Who Stood in the Way
Réžia:
Petr NikolaevScenár:
Ivan FílaKamera:
Ramūnas GreičiusHudba:
Michal NovinskiHrajú:
Tomáš Töpfer, Zuzana Mauréry, Adrian Jastraban, Alois Švehlík, Jiří Ployhar ml., Dano Heriban, Přemysl Bureš, Jaroslav Mendel, Miroslav Táborský (viac)Obsahy(1)
Strhujúci príbeh lekára a politika Františka Kriegla zachytáva dramatické udalosti 21. augusta 1968, kedy bol v noci spoločne s hlavnými predstaviteľmi KSČ (Alexander Dubček, Oldřich Černík, Jozef Smrkovský, Jozef Špaček, Bohumil Šimon) zatknutý a unesený. Bol jediným československým politikom, ktorý sa v zajatí aj pod hrozbou likvidácie postavil Leonidovi Iľjičovi Brežnevovi a nepodpísal Moskovský protokol, dokument, ktorý znamenal súhlas s okupáciou Československa. Filmová dráma v hlavnej úlohe s Tomášom Töpferom odhaľuje hrôzy komunistického režimu so zameraním na hrdinu Pražskej jari a najvyhrotenejší úsek jeho života i novodobých dejín Československa. (Continental film)
(viac)Recenzie (74)
"Neměli jste padnout na kolena a neposrat se...." Ačkoliv samotný název filmu napovídá tomu, že by měl být hlavně o Františku Krieglovi, muži který jako jediný dokázal doposledku vzdorovat ruskému nátlaku, nakonec je to spíše film o těžkých časech po okupací Československa v srpnu 1968. Na první pohled může člověka asi překvapit, kolik prostoru zde má postava Gustava Husáka (a to včetně retrospektiv z období jeho vězení v 50. letech). Ve finále však ta konfrontace těchto dvou postav (s velmi podobnými východisky ale odlišným chováním po okupaci) je dost zajímavým konceptem. Zvláště pokud platí, že ti dva byli skutečně vcelku blizci přátelé. Už jen proto nemohu souhlasit s hlasy, že tento film je jen jakousi "nastavovanou kaši" jednoho z dílů seriálu České století. Asi bych sice ocenil větší ponor do soukromí Kriegla, přesto i to malo, co se ve filmu objeví (jeho perfekcionalismus v roli primáře, natlak na Kriegla přes jeho ženu) má svou vypovídací hodnotu. ()
Můžeme jen hádat (respektive vyčíst z internetových článků), na čí straně byla vina ohledně rozepře při natáčení tohoto filmu, každopádně výsledný tvar je kompromisem mezi strohým popisem historických událostí a dilematy jednotlivých historických postav. Ano, je to občas povrchní, jistě, hudba zase hraje většinu stopáže (ale Michalovi Novinskimu se fakt povedla), ovšem výsledný tvar mě zkrátka a dobře nepopouzí tak, jako mnohé jiné. Příspěvek k českým dějinám, který z hlediska faktografického i filmařského došel na půl cesty. Vždyť i ten oceňovaný román Ivana Fíly hodně fabuluje. ()
Jsem strašně rád, že František Kriegel má svůj film, protože dlouho mě to velebení Dubčeka a opomíjení Kriegla vysloveně srala a bral jsem to jako óbr historickou nespravedlnost. Kariérní komunista a skutečný zásadový chlap opravdu není to samé. Film jako takový na mě působil až příliš neutrálně směrem k české výpravě v Moskvě a ještě jsme z filmu cítili menší budget což je obrovská škoda, působil spíše televizně ne filmově. Na druhou stranu se může opřít o silně emotivní situace na který slyším. Škoda že miláček národa generalisumus Pavel nežil v té době, Husák by měl totiž velkou konkurenci. V této době dobrá připomínka, jak rusáci přistupují k ostatním národům kolem sebe Finskem počínaje, Maďarskem konče všichni máme vlastní bolestnou zkušenost. Ta naše je docela dobře ukázana v tomto filmu. ()
Velmi kvalitní (tedy na české poměry vynikající) historické drama typu "tucet politiků spolu 90 minut v různých permutacích mluví". Osobní drama Františka Kriegela zabírá překvapivě (vzhledem k reklamní kampani a názvu) jen malou část filmu (oněch zbývajících 30 minut) a je to pouze standardní dojení emocí tradičními filmovými postupy (satanističtí StBáci a Rusové, zrádná cukrovka atd). Rozhodně bych doporučil tento film vidět, pokud se chcete atraktivní formou něco víc dozvědět o událostech srpna 1968. ()
Osobnost Františka Kriegla (1908-1979) si samozřejmě zasloužila vlastní film, protože dosavadní politická figurka, tak jak vyznívala v jiných filmech věnovaných srpnovým dnům, byla samozřejmě nedostatečná. Bohužel i tak jsme se opět dočkali jen rozšířeného pohledu na invazi, klasické obrazy doplnila Krieglova lékařská praxe a jeho dny v sovětském vězení, kdy se neúčastnil vyjednávání s Brežněvem. Minimální prostor dostala také jeho žena Riva (1908-2001). Ale abychom mohli docenit jeho postoj a abychom ho mohli alespoň částečně pochopit, musel by být natočen skutečný životopis haličského žida, který za republiky vystudoval na pražské německé univerzitě lékařství, ve 30. letech se zapojil do občanské války ve Španělsku atd. a to bychom byli teprve na začátku. 20. století se někdy nádherně zrcadlilo v osudech právě takových jednotlivců, jejichž cesty a motivace bychom měli lépe znát. Nikolaevův film je bohužel sotva dostatečný, herecké výkony Töpfra a Mauréry jsou výborné, ale celek je zkratkovitý a ničemu nepomáhá obsazení Jastrabana jako Husáka, pokud už ten stejný herec hrál Dubčeka a podobné lajdácké omyly. Muž, který stál v cestě je možná dobrý film pro někoho, kdo s tématem teprve začíná, ale divák, který kromě mnoha dokumentů zná také britskou Invazi, epizodu Musíme se dohodnout nebo již zmíněného Dubčeka, bude více kritický. ()
Snímok si tak nejak plynie, no zasiahnuť srdce sa mu napriek vážnej téme nepodarí. ()
Silná téma potiahne aj realizačné kotrmelce 7/10 ()
Od filmu jsem nečekala nic, hlavně proto, že o srpen 1968 se zajímám a na jednotlivé aktéry mám již hotový názor. První překvapení se dostavilo, když poprvé promluvil Brežněv. Došlo mi, že jsem ho nikdy neslyšela mluvit, takže vlastně nevím, zda i v reálu mluvil ukrajinskou ruštinou a používal hlásku H. S filmem sdílím názor na tři nejdůležitější muže československé skupiny zavlečené do Moskvy. Dubček byl uplakánek, Husák svině a Kriegel frajer. Druhým překvapením je pojetí Svobody jako skutečného státníka, který si svoje háchovské dilema vyřešil ještě před odletem z Prahy. Rozhodně zde není vylíčen jako senilnějící stařec vhodný pouze k tomu, aby kynul masám z tribuny. Odsuzovat Svobodu za to, jak se choval v Moskvě, mi přijde hodně zjednodušující. Opět byl po třech dekádách celý národ jako rukojmí a státník se opět rozhodl neprolévat krev i za cenu ponížení. ()
Potenciál to má velký, provedení už trochu pokulhává. ()
Komunistický převrat v osmačtyřicátém vyplynul i z reality tehdejšího života a dozvuků "sociální spravedlnosti" první republiky, rozuměj tvrdému kapitalismu, kde dělník byl zejména spotřebním zbožím. Zjednodušující pohledy nejen na onu dobu jsou dnes in. Takhle oklikou jsem se ale chtěl dostat k osobnosti Františka Kriegela, zapáleného komunisty, který právě komunistický převrat a následnou vedoucí funkci KSČ nadšeně podporoval. Iluze mu vzaly až právě události v osmašedesátém. Víc než trochu mne tu tedy pak zarazila jeho věta (ale mohu se mýlit), že chtěl vždy budovat demokracii a ne diktaturu. Diktatura proletariátu byla myslím jedním ze základních tezí KSČ jako takové, čili zrovna téhle formulaci se zdráhám věřit, působí spíš jako moderní až lehce manipulativní anachronismus, stejně jako výhradně démonické postavy Sovětů či až směšná zbabělost Bilakovy kliky. Ale to spíš jen tak na okraj. Jinak se Nikolaevovi jeho "Dny zrady" docela povedly, při sledování mi totiž hned naskočily ty Vávrovy a celá ta trilogie, kde si komunisté připsali hlavní zásluhy za osvobození Československa. Takže docela bych uvítal další dvě části, pochopitelně Sametovou revoluci a za pár let doufám i ve zfilmování čtvrté pražské defenestrace, která se v dohledné době odehraje ve Strakově akademii. Tomáš Töpfer mne pak nepřekvapil, civilní role, která mu skvěla sedla a byla radost se na tu jeho vyholenou ale neskloněnou hlavu dívat. on vůbec celý ten herecký ansámbl byl povedený. Třeba Švehlíkova kreace staré struktury Ludvíka Svobody a Jastrabanův až démonický Husák patří k tomu nejlepšímu, co se dá v současném českém filmu vidět. ()
Velmi těžká látka na pozření. Těžko posoudit, jak daleko je ztvárnění události daleko od skutečnosti, ale pokud by to bylo takhle, tak Husáka a Svobodu rozřezat do nudlí. Všichni ti borci až na Fandu obětovali republiku. Problém ale nelze vidět v jejich nedobrovolné návštěvě Kremlu. To celý národ měl držet při sobě, nasadit politiku totálního nihilismu, ano, i hladovět, zastavit veškerý pohyb obyvatelstva, nechodit do práce, nedělat nic. A zmrdi by odtáhli. Je tu zmiňován Mnichov, ale ve skutečnosti byl srpen 1968 jedinou skutečnou prohrou čs národa. Z postav se mi nejvíc líbil (samozřejmě Topfer) Přemysl Bureš. ()
O Kriegelovi se vice dozvite v romanu Ivana Fily z roku 2018 se stejnojmenym nazvem Muz ktery stal v ceste. Lekar, primar a politik Krieger jako jediny nepodepsal ponizujici moskevsky dokument. Film popisuje hlavne toto a to docela prehledne. A uz se nevenuje dalsimu disidentskemu zivotu Kriegela. O Kriegelovi se toho proste moc nedozvite. Pripomina to Ceske stoleti. Je viditelna snaha vytvorit hrdinu, ktery je prisny a lidsky. Politicke uvahy chybi. Cernobile sceny maji asi navodit pocit autenticnosti. Adam Jastraban hraje soka Kriegela Gustava Husaka presvedcive. Daniel Horibal slabeho Dubceka take. Smutne je, ze herec pred premierou ve strednim veku zemrel. ()
Divácky nijak přívětivé a převážně komorní dialogovka. Naštěstí velice dobře natočená a ještě lépe zahraná. Na téma hnusu roku 1968 jeden z těch lepších filmů a pro příznivce daného tématu rozhodně doporučuji. ()
Vidím, že my si vystačíme s jedným hercom na Husák aj Dubčeka - Jastraban v krátkom čase znázornil obe postavy, obe dobre, nabudúce mu možno aj súdruha Brežneva dajú. Mimochodom tohto degeneráta opäť veľmi dobre natrénovaný zahral zase Ignatuša. Film o obohratej téme, ale vieme, prečo sa v súčasnej situácii tak často a veľmi vyťahuje. Zároveň je to vytiahnutie z archívu osobnosti, ktorú v podstate, na rozdiel od Dubčeka, nikto nepozná, a pritom bol odvážnejší ako on. Kriegel ako kovaný, celoživotný boľševik urobil gesto, ktoré ho od spolusúdruhov mohlo stáť život. Netreba však zabúdať, že kým sa k tým morálnym zásluhám dostal, tak ochotne nastoľoval a budoval svetlé zajtrajšky. Zároveň film dobre ukazuje, akú váhu, akú silu má vlastný podpis. Žiadne totalitné ideológie, ani nacisti, ani rudí kméri v rôznych podobách si nedali tú námahu, aby podpis falšovali a radšej obeť aj mučili, len aby to podpísal on sám. To je naozaj na zamyslenie. ()
Film bohužel není tak dobrý, jak jsem čekal. Obávám se (a zdejší komentáře tomu nasvědčují), že dnešní většinový divák vidící černobíle bude mít Kriegla za hrdinu a ostatní za padouchy. Jenže takto na dobu před 55 lety nelze nahlížet. I starší díla na toto téma jasně říkají, že nebýt Svobody, bůhví jak by to dopadlo a jaký by tu byl další vývoj. Kriegel se v r. 1968 zachoval svědomitě a málem za to zaplatil životem. Proto si rozhodně zaslouží, aby o něm byl natočen film. Nechápu ale, proč bylo vynecháno dalších ne méně důležitých 11 let jeho života. ()
Na základě marketingové kampaně (a jak můžete vidět na plakátu) by hlavním hrdinou dramatu měl být František Kriegel, uznávaný lékař a jeden z nejvyšších komunistických funkcionářů konce 60. let. Ve skutečnosti nemá Kriegelův příběh takový prostor, jedná se spíše o standardní převyprávění událostí ze srpna 1968 ve stylu „jak to asi tehdy bylo“. Tvůrci předpokládají alespoň základní orientaci v tehdejším dobovém kontextu, někdy pro mě tedy bylo náročnější orientovat se ve všech jménech. Chudší výprava připomíná spíše televizní projekt, hodně nepovedené jsou bohužel postsynchrony herců (film jsme neviděli v kině, ale na Voyu). O špatný film se nejedná, ale znovu připomínat si ho asi nebudu. ()
Takhle skvělé téma a takhle ho propálit. Zaměření se jen na 68 je dobře, ale tím to končí. Spousta míst byla víc než zvláštní a podle mě dost přitažená za vlasy. Člověk, který dobu nezná, si tak musí připadat zcela zmaten a podle mě nemůže dostat nějakou jasnou ucelenou představu o době. Nemluvě o těch velmi zvláštních "dobových" závěrech. Ale název filmu pochválím, ten se povedl. ()
Začiatok mi prišiel taký nejaký rozhádzaný, koniec zas odfláknutý. Príliš krátky, povinný, aj celok filmu pôsobí ako také štandardizované žánrové remeslo. Stredná časť filmu je pravdaže silná, kompaktnosť a zovretosť tých udalostí ju k tomu predurčuje, z toho by napätie a emócie nevyžmýkal len úplný babrák. Plusom je sústredenie na niektoré aspekty, ktoré ešte vo filme neboli veľmi reflektované. Značná pozornosť venovaná Husákovi a Svobodovi naopak takmer až implikuje otázku, kto z tých troch bol vlastne tým "mužom, čo stál v ceste" a čomu vlastne. Inak to beriem maximálne ako doplnenie toho, čo sme už videli a mám pocit, že lepšie spracované (v ČESKOM STOLETÍ aj slovenskom DUBČEKOVI). Herci sa príliš nepodobali a úplný bizár je obsadenie A. Jastrabana, ktorý už dvakrát hral Dubčeka, do úlohy Husáka.... Prekvapivým zistením je, že film o Františkovi Kriegelovi sa jemu samotnému venuje iba čiastočne a vyslovene márni príležitosť zobraziť výjavy z jeho dobrodružného života počínajúc cestou mladého Žida z Haliča do Prahy, cez trojročné angažovanie sa v španielskej občianskej vojne a niekoľkoročný pobyt v Ázií až po vzťah s Fidelom Castrom, ktorému po kubánskej revolúcií robil poradcu... Namiesto toho sa ide na istotu s tým, čo dobre poznáme a už sme aj videli lepšie sfilmované... a to je škoda. ()
V úvodu filmu je citát" Potomstvo nepochopí, proč jsem znovu museli žít v tak hluboké tmě, když už jednou nastalo světlo". Autorem je Sebastian Castellio - francouzský humanistický učenec, filozof a protestantský teolog. Detailněji a autentičtěji se postavou Františka Kriegela zaobírají dokumenty: Léčba dějin - průzkum odkazu Františka Kriegela ( 2013) a František Kriegel: Sám proti Moskvě (2023). ()
františek, ty vieš ža to musiéš podpísať! ()