Muž, který stál v cestě
The Man Who Stood in the Way
Réžia:
Petr NikolaevScenár:
Ivan FílaKamera:
Ramūnas GreičiusHudba:
Michal NovinskiHrajú:
Tomáš Töpfer, Zuzana Mauréry, Adrian Jastraban, Alois Švehlík, Jiří Ployhar ml., Dano Heriban, Přemysl Bureš, Jaroslav Mendel, Miroslav Táborský (viac)Obsahy(1)
Strhujúci príbeh lekára a politika Františka Kriegla zachytáva dramatické udalosti 21. augusta 1968, kedy bol v noci spoločne s hlavnými predstaviteľmi KSČ (Alexander Dubček, Oldřich Černík, Jozef Smrkovský, Jozef Špaček, Bohumil Šimon) zatknutý a unesený. Bol jediným československým politikom, ktorý sa v zajatí aj pod hrozbou likvidácie postavil Leonidovi Iľjičovi Brežnevovi a nepodpísal Moskovský protokol, dokument, ktorý znamenal súhlas s okupáciou Československa. Filmová dráma v hlavnej úlohe s Tomášom Töpferom odhaľuje hrôzy komunistického režimu so zameraním na hrdinu Pražskej jari a najvyhrotenejší úsek jeho života i novodobých dejín Československa. (Continental film)
(viac)Videá (29)
Recenzie (75)
Můžeme jen hádat (respektive vyčíst z internetových článků), na čí straně byla vina ohledně rozepře při natáčení tohoto filmu, každopádně výsledný tvar je kompromisem mezi strohým popisem historických událostí a dilematy jednotlivých historických postav. Ano, je to občas povrchní, jistě, hudba zase hraje většinu stopáže (ale Michalovi Novinskimu se fakt povedla), ovšem výsledný tvar mě zkrátka a dobře nepopouzí tak, jako mnohé jiné. Příspěvek k českým dějinám, který z hlediska faktografického i filmařského došel na půl cesty. Vždyť i ten oceňovaný román Ivana Fíly hodně fabuluje. ()
"Neměli jste padnout na kolena a neposrat se...." Ačkoliv samotný název filmu napovídá tomu, že by měl být hlavně o Františku Krieglovi, muži který jako jediný dokázal doposledku vzdorovat ruskému nátlaku, nakonec je to spíše film o těžkých časech po okupací Československa v srpnu 1968. Na první pohled může člověka asi překvapit, kolik prostoru zde má postava Gustava Husáka (a to včetně retrospektiv z období jeho vězení v 50. letech). Ve finále však ta konfrontace těchto dvou postav (s velmi podobnými východisky ale odlišným chováním po okupaci) je dost zajímavým konceptem. Zvláště pokud platí, že ti dva byli skutečně vcelku blizci přátelé. Už jen proto nemohu souhlasit s hlasy, že tento film je jen jakousi "nastavovanou kaši" jednoho z dílů seriálu České století. Asi bych sice ocenil větší ponor do soukromí Kriegla, přesto i to malo, co se ve filmu objeví (jeho perfekcionalismus v roli primáře, natlak na Kriegla přes jeho ženu) má svou vypovídací hodnotu. ()
Moc rad bych dal lepsi hodnoceni, protoze Kriegeruv pribeh je opravdu zajimavy, ale nemuzu si pomoci - slo to natocit lip. Zda se, ze nebylo penez na rozdavani. Vyprava zadna pecka, staticka kamera, sporne vykonu nekterych hercu. Chvalim zvolene tema, ale Petr Nikolaev uz natocil pusobivejsi pecky. Töpfer nicmene vynikajici. ()
Od filmu jsem nečekala nic, hlavně proto, že o srpen 1968 se zajímám a na jednotlivé aktéry mám již hotový názor. První překvapení se dostavilo, když poprvé promluvil Brežněv. Došlo mi, že jsem ho nikdy neslyšela mluvit, takže vlastně nevím, zda i v reálu mluvil ukrajinskou ruštinou a používal hlásku H. S filmem sdílím názor na tři nejdůležitější muže československé skupiny zavlečené do Moskvy. Dubček byl uplakánek, Husák svině a Kriegel frajer. Druhým překvapením je pojetí Svobody jako skutečného státníka, který si svoje háchovské dilema vyřešil ještě před odletem z Prahy. Rozhodně zde není vylíčen jako senilnějící stařec vhodný pouze k tomu, aby kynul masám z tribuny. Odsuzovat Svobodu za to, jak se choval v Moskvě, mi přijde hodně zjednodušující. Opět byl po třech dekádách celý národ jako rukojmí a státník se opět rozhodl neprolévat krev i za cenu ponížení. ()
O Kriegelovi se vice dozvite v romanu Ivana Fily z roku 2018 se stejnojmenym nazvem Muz ktery stal v ceste. Lekar, primar a politik Krieger jako jediny nepodepsal ponizujici moskevsky dokument. Film popisuje hlavne toto a to docela prehledne. A uz se nevenuje dalsimu disidentskemu zivotu Kriegela. O Kriegelovi se toho proste moc nedozvite. Pripomina to Ceske stoleti. Je viditelna snaha vytvorit hrdinu, ktery je prisny a lidsky. Politicke uvahy chybi. Cernobile sceny maji asi navodit pocit autenticnosti. Adam Jastraban hraje soka Kriegela Gustava Husaka presvedcive. Daniel Horibal slabeho Dubceka take. Smutne je, ze herec pred premierou ve strednim veku zemrel. ()
Galéria (58)
Fotka © Bio Illusion / MAFRA - Petr Kozlik
Zaujímavosti (10)
- Adrian Jastraban se o Gustáva Husáka, kterého ve snímku ztvárnil, začal zajímat už během natáčení filmu Dubček (2018). Podle jeho slov jej zaujal velký životní oblouk, kterým si Husák prošel od mladické aktivity v církvi, přes oddanost komunistické ideologii, která ho nejdříve uvrhla do vězení, aby následně stanul na nejvyšším mocenském postu, až po potřebu se vyzpovídat v závěru života. Husák byl pro Jastrabana takřka vysněná role. Dodává k tomu: „Po svém obsazení do filmu Muž, který stál v cestě jsem chrlil na režiséra Petra Nikolaeva všechny možné informace, protože jsem měl Husáka opravdu nastudovaného. Dávali pak na mě pozor, abych ho ve filmu moc neobhajoval, protože by to neplnilo zadání scénáře. Snažil jsem se jen vyhnout černobílému pojetí, protože pro mě je zajímavější sledovat, jak slušný člověk, který sám zažil kruté zacházení, selže a začne najednou dělat hrozné věci. A v závěru života si to uvědomí.“ (Komiks)
- Uznávaný režisér Jiří Svoboda se ke skutečnosti, že byl autor původního scénáře Ivan Fíla na režisérské pozici nahrazen Petrem Nikolaevem v roce 2022 písemně vyjádřil takto (kráceno): "Považuji za nezbytné podotknout, že s kolegou - spisovatelem, scénáristou, režisérem a fotografem Ivanem Fílou jsem se viděl asi třikrát v životě. Více, než pozdravy jsme si nevyměnili. Ještě méně znám producenta Miloslava Šmídmajera, a kolegu Petra Nikolaeva jsem viděl pouze jednou a z dálky. Nejsem tedy vůči nikomu ze zúčastněných podjatý. (...) Ivan Fíla napsal pro producenta Miloslava Šmídmajera scénář a posléze vydal stejnojmenný skvělý román, který se dočkal reedice. Ivan Fíla byl přirozeně nejpovolanějším kandidátem na to, aby film také režíroval. (...) Mezi producentem a režisérem vznikly časem rozpory a ze vzniku mravně a politicky nepochybně potřebného filmu se stala poněkud nechutná causa, ve které se obě strany uchýlily k argumentaci finanční a právní, a vzájemným výhružkám soudy. (...) Právní argumenty, kdo měl při podepisování smlouvy za sebou lepšího advokáta, pro mne nehrají roli. Advokáti a konta dnes hrají dominantní roli v životě společnosti. Zkouším si ale představit, zda by si za minulého režimu z ryze etických důvodů odvážil státní film sebrat Miloši Formanovi scénář filmu Lásky jedné plavovlásky a přidělit ho jinému režisérovi. Pokouším si představit, že by se našel v tehdejším Československu režisér, který by kývnul na výzvu režírovat film Panelstory, který připravovala a natočila režisérka Věra Chytilová. Na Barrandově jsem pracoval 22 let a podobný případ si nepamatuji. Vzpomínám si jen, jak mně byl nabídnut scénář Prodavač humoru, jehož scénář napsal Roman Ráž. Kolem scénáře se potenciálně pohybovali režiséři Jiří Krejčík a Věra Chytilová. Scénář mně byl nabídnut s komentářem, že vedení filmu ani jednomu z nemilovaných režisérů film nesvěří. Zvedl jsem telefon a dotázal se obou, zda film stále chtějí dělat, nebo od záměru odstoupili. Jakmile mi Věra řekla, že o scénář nadále stojí, zavolal jsem vedoucímu skupiny, že považuji za eticky zcela nepřijatelné, abych scénář bez mrknutí oka přijal. Zdůrazňuji, že ani jeden z režisérů nebyl autorem scénáře a ani jeden z předurčených režisérů neměl žádný závazný dokument, že je mu režie přislíbena. Kdybych byl reagoval jinak, vyčlenil bych se z pospolitosti barrandovských tvůrců a nepochybuji, že můj kamarád, spisovatel Roman Ráž, by mi to neodpustil. Nejen na film, ale na památku nesmírně statečného Františka Kriegla, který doslova riskoval v Moskvě život brežněvovskou kamarilou, vrhají právní tahanice, i způsob, jakým byl Ivan Fíla bezskrupulózně nahrazen jeho kolegou, skvrnu, jakou si dějinný hrdina sovětské okupace 1968 rozhodně nezaslouží." (NIRO)
- Původně měl film 358 obrazů. To je na celovečerní film moc, délka se blížila ke čtyřem hodinám. „Ale k úpravám jsem přistupoval s velkou úctou. Snažil jsem se postupovat filmově a příběh divácky zpřehlednit a zjednodušit,“ popisuje Petr Nikolaev své úpravy Fílova scénáře. (sator)
Reklama