Utrpení mladého Werthera

Knížku jsem četla česky i německy bezprostředně předtím, než jsem viděla film. Chápu, že jen těžko může stominutový film pokrýt vývojový román s pomalou přeměnou hlavního protagonisty do absolutního fanatika, který nedostává, co chce. I s ohledem na toto pojal film hlavní linii knihy špatně. Přednost měly podružné detaily před důležitými a významonosnými detaily. Ve filmu se odehrávaly scény, které v knížce chyběly absolutně - a opravdu byl J. W. Goethe natolik nekompetentní, že musel E. Günther jeho odkaz něčím doplňovat? Nebo snad byly scény s pálením knih natolik nezbytné pro lepší pochopení prokrácené filmové verze románu? Velmi nespokojená jsem byla i s výběrem hrdinů a dobových reálií. Byla jsem z diváků jediná, komu byl nesympatický samotný Werther, a proto ho opomenu; co ale zapříčinilo výběr Lotte, nemám tušení. Ano, měla na sobě odpovídající šaty se stuhou odpovídající barvy, ale to bylo to jediné, co měla společného s představou libovolného diváka. Lotte neměla krátké vlasy, Lotte nebyla přezíravá, Lotte s Wertherem podle knihy duševně souznila! Ve filmu byla oproti tomu prostě jenom na zabití. Dál se vyskytovaly ve filmu ještě reálie jako Lottin dům s interiérem zděné chaty 90. let 20. století a tomu podobné. Nechť se tenhle film pozvolna propadne do hlubin zapomnění... (22.03.2010)