Čas smrti

Filmová píseň o tom, že pomsta není sladká a že trest bývá větší než hřích spáchaný. Kubánský film, který výborně navozuje atmosféru a překvapuje umírněnými hereckými výkony. (09.10.2023)

Oproti tematicky a hlavně autorsky podobné, o dva roky později natočené Kronice ohlášené smrti se tu přespříliš hodně plká, poplácává po zádech, a chybí tomu atmosféra. Ne že by pořád, začátek je slušný, záběry se zelenými kopci v dálce anebo u Mariany na terase s řekou v pozadí, jsou výborné. Připomnělo mi to Barvy hory. I ruchově se podařilo, vítr fučí ze všech stran a horko sálá i zespod (dokáže někdo lokalizovat místa, kde se natáčelo?). Jenomže pak všichni zase vědí, že Juan Sayago buď zemře, nebo se zase vrátí do basy, a už se jenom řeší kraviny. To by v podobně silném motivu o odplatě být nemělo. Ve filmu je i krásná žena (Lina Botero, podle všeho si zahrála i ve zmíněné Kronice ohlášené smrti). Konec nezklame, ale to už divák dávno pozornost upíná dále. (12.03.2017)

Kolumbie patří mezi ty krajiny, do jejichž filmové tvorby jsem doposud neměl možnost zavítat a o to více mě táhla zvědavost. Ve výsledku je mi až líto, že nedokážu tady dát víc než 3 hvězdičky, protože Čas smrti mi připadá jako velmi citlivě natočený film, se specifickou atmosférou prostředí a pozoruhodnou hlavní postavou, navíc kombinace psychologického dramatu s westernovým nádechem byla příjemná. O to víc jsem postrádal mnohem větší napětí, které by v příběhu plném neklidu a předem očekáváné smrti, nařízené osudem, chybět nemělo a udrželo by pozornost diváka po celý čas na mnohem lepší úrovni, zvláště když se závěr stává brzy neodvratně předvídatelným. Jakkoliv se drobné střípky napětí při dialozích s hlavní postavou nebo v několika akčních scénách objevují, rázem mizí pryč, když se mezi tím řeší spousta (často nezáživných) problémů vedlejších postav. Jsem zvědavý, jak mi časem sedne zmiňovaná koprodukční Kronika ohlášené smrti od Rosiho. 60% (viděno v rámci "Challenge Tour 2021" – 30 dní se světovou kinematografií) (23.03.2021)