Kodaňský kovboj

Refnovy poslední filmy mě docela sedly, ať už se jednalo o Goslingův wellness v Thajsku či démona modelek, jeho seriálová tvorba jde však mimo mě. Nejnovější výtvor začíná jako lovestory o mafiánech a lehčích děvách, pokračuje polodokumentem o stravovacích návycích prasat a příběhem o odplatě s lynchovskými výjevy, aby mohl skončit pomalu jako Strážci vesmíru. Tady snad už jen chyběly robotické prostitutky z budoucnosti. I když je možné, že ty tam byly nakonec taky. Nedá se však upřít, že bych nebyl zvědavý, jaká další šílenost se zde vytasí v další scéně. „Musíš jít za Obry.“ (26.01.2023)

Multikulturní panoptikum grázlů a panenská mstitelka, která do něj vnáší rovnováhu. Snůška působivých Refnových trademarků, která se nevyvíjí jak byste čekali nebo chtěli, ale jak bloudí jeho fantasie. První tři epizody zkoušejí naši trpělivost. Průměrně zábavné vody albánské a čínské mafie v nich rozmělní pouze absurdní chvilky s aristokratickou dánskou rodinou na zámku. Čtvrtou epizodu s vítaným přesunem do Kodaně nakopnou řezníci Miroslav a Dušan z Pushera a zpátky na zámku se dostane i na šovinistický bizár s vytříbeným černým humorem, u kterého nechybí samotný Refn. Meta symbolikou i neuspokojivým vyústěním pak seriál slibuje komiksové zítřky. Pokud mu na ně dá někdo prachy. Divil bych se. (28.01.2023)

První tři epizody opatrné nadšení, kdy jsem měl radost z toho, že Refnova poetika projednou zase slouží příběhu, který je sice divný, ale rámcově smysluplný a v realitě ukotvený. Další tři epizody střemhlavý pád do sraček, mít to dílů ne 6, ale třeba 10, tak to po cestě vzdám. (06.01.2023)

Refn došel k naprosté inflaci svého stylu, kdy nabízí 10 hodin zase toho samého a já umírám nudou. Úmorné, ne tak chytré, jak si to o sobě asi myslí, a v první řadě především okoukané. (24.01.2023)

Zlo, temno, zlo. V KODAŇSKÉM KOVBOJOVI Nicolas Winding Refn opět útočí na to největší temno ve vaší mysli, přičemž vás u toho v pomalém tempu opíjí hypnotizujícím vizuálem a hudbou. Neony a fialová barva jsou už sice trochu přežitek (nicméně MODRÁ JE NOVÁ ČERNÁ), ale tohle záběrování s pomalou třistašedesátkou či komponováním do hloubky s několikanásobným rámováním je narativní slast. Sice to za mě není TOP TOP, ale zůstane to ve mně hodně dlouho. Pokud se vám líbil NEON DEMON, neváhejte. A chce to projektor. 👌 (12.01.2023)

Počínaje Drive a jeho úspěchem si Refn nepochybně začíná budovat svůj autorský brand: přechází ke značce NWR, ještě posiluje neonovou stylizaci a rozvádí do větších extrémů polaritu estetické pomalosti s náhlými výbuchy brutality. To všechno navíc s oblibou zasazuje do archetypálních, mytických a metažánrových rámců, které nadto provazují tělesné se sakrálním či transcendentálním. Kodaňský kovboj v tomto směru představuje dosud možná nejvrstevnatější syntézu, v níž kromě všeho výše zmíněného nalezneme také ozvuky režisérovy dealerské trilogie (zápletka s balkánskou mafií a návrat Zlatka Buriće). Je přitom obdivuhodné, jak navzdory inspiračnímu mišmaši celá série drží pohromadě jako svébytný originál. Ano, můžeme Miu označit za hybrid nemluvných pistolníků, androgynní Ženy která spadla na Zemi a bressonovské Jany z Arku, ale rozhodně tím nevystihneme stoické charisma Angely Bundalovic, která ve svých modrých péřových soupravách vyhlíží jako mimozemšťan zatoulajivší se sem z dávné sovětské expedice na Venuši. Její minimalistické herectví a prudké pohybové kontrasty (Miu jako jediná postava v tomto skutečně souzní s celou estetikou série) stejně tak můžeme připodobnit k některým raným filmům Bruna Dumonta (než se z něj stal jurodivý šprýmař), které ostatně také stojí na radikálních protikladech pomalosti a výbuchů násilí (Twentynine Palms) a mysteriózní protagonisty staví na nevyslovitelnou hranu démonického a spasitelského (Stranou satana a další). Ale znovu tím nevystihneme, jak Kodaňský kovboj působí. Nebo můžeme obvinit NWR z toho, že opět vykrádá postupy transcedentálního stylu či spirituálního filmu (okázalé pohyby kamery o 360 stupňů, dlouhé pomalé jízdy, práce s mrtvým časem), ale zároveň si musíme uvědomit, že podobně stylisticky excesivní bývaly třeba spaghetti westerny Sergia Leoneho nebo některé brakové subžánry (např. giallo). Když pominu, že závěr působí trochu na sílu jako revanš za Death Stranding, je tohle v dnešní televizní krajině pořád velmi unikátní zážitek, který je třeba si hýčkat. Netflix je esence hit or miss a týká se to i autorských projektů, kde značně rozporuplná díla, jako je Mank, střídají soustředěné a puntičkářsky promyšlené bizáry, jako je Bílý šum nebo Kodaňský kovboj. Většinový divák asi prská, ale já se bavím královsky. (03.02.2023)

Nicolas Winding Refn se vrací ve svých stopách a přes mystického Neonového démona, Jen Bůh odpouští dojdede až zpět k Pusherovi. Kodaňský kovboj sleduje Miu, šťastnou minci (za prachy nosí štěstí), kterou si jedna bordelmamá zaplatí, aby konečně mohla mít dítě, jenže skrblí a nechce jí dát celou gáži. Tím roztáčí bizarní kolečka celého hodinového strojku plného laciných děvčat, lidožravých prasat i asijských a východoevropských gangsterů. Vrací se i oblíbený Zlatko Burić a jeho škemrací scéna je až mrazivě děsivá. Metakomentáře, citace mistrů za zvuků fantastického soundtracku Martineze & Juliana Windinga. Nic pro normální lidi. ;) (22.01.2023)

Červeno-modrá jazda plná estetiky a kompozície. Neonový kolotoč s ďalšim synth soundtrackom, ktorý putuje medzi obľubené. (14.01.2023)

Neo-noirová nádhera; vizuální poezie; brilantní pocta Alejandru Jodorowskymu a Davidu Lynchovi; peak of slow-cinema – to vše jako experimentální meta-komentář o krizi umělecké svobody. Přeci jen jde o Refnův další egoistický tvůrčí fuck-off, ve kterým si dělá co chce, a je mu absolutně jedno, co si o tom myslí ostatní... Best of Refn! (06.01.2023)

Seriál(minisérie) je od stejnýho tvůrce jako film Neon Demon(2016). Což je znát. Audiovizuální stránka je vymazlená. Seriál hraje barvičkama především hraje prim modrá, fialová a červená. Seriál samozřejmě povyšuje postava tajemné Miu, kterou skvěle zahrála Angela Bundalovic. Miu toho v seriálu moc nenamluví a o to víc je tajemná. Samotnej příběh seriálu je nevyzpytatelnej takže mě držel v plný pozornosti až do poslední minuty posledního dílu. Je mi ale jasný, že tenhle seroš neosloví masy diváků ale bude spíš klenotem pro hodně okrajový publikum. Silné 4 hvězdy. (13.01.2023)

Klasická Refnova samohoňka, která nabídne krásné noční obrazy podbarvené elektronickou hudbou, ale na děj a jakýkoliv logický průběh se zapomíná. Nový Drive už od režiséra bohužel nikdy nedostaneme. (23.02.2023)

Nevyrovnaný, leč fascinující experiment, který je takovým průřezem Refnovy tvorby - postupně se dopracujeme od syrové realističnosti trilogie Dealera až po audiovizuální pop-estetiku Jen Bůh odpouští nebo The Neon Demon. I když se Kodaňský kovboj z hlediska syntézy scénáře a režie nevyrovná předchozímu seriálovému majstrštyku Too Old to Die Young, stále jen v něm něco podprahově uhrančivého, z čeho by chtěl člověk vidět více. Hlavně díky poslední epizodě, která otevírá pole možností nejen pro filmové či televizní médium (fanoušci Death Stranding mohou lehce nadinterpretovat). (06.01.2023)

Po prvom diely bolo jasné, že nepôjde o žiadny tuctový počin. Po druhom diely som si hovoril, že Nicolas Winding Refn možno konečne trafil správny pomer bizáru, neónu, zaujímavosti a zmysluplnosti. Každým ďalším dielom sa však táto ilúzia začala viac a viac rozplývať. Ako keby ste sledovali amatérsky film (čo sa týka scenáru) z YouTube, ktorý bol však natočený profesionálnym štábom. Majka z Gurunu sa postupne prepracovala až do Twin Peaksu, v rámci ktorého pobehovali prasatá z Hannibala. Pocitový dojem som z toho mal asi ako zo sledovania videoklipu Horse (Salvatore Ganacci). (23.01.2023)

Opět u Refna vítězí forma nad obsahem. A to to tak nadějně začalo! (16.02.2023)

Nicolas Winding Refn je vizuálny mág, je to hotová symfónia farieb, každý záber niečo skrýva, žiaden tu nie je len tak, tá podmanivá hudba a skvelý sound design, ktorý vie byť uchu lahodiaci, ale aj nepríjemne skľučujúci a k tomu úžasná kamera. Zo začiatku ma to tým pomalým tempom dlhšie namotávalo, ale keď som sa do toho dostal, tak už som si to užíval. Hlavná postava mi zo začiatku neprišla najsympatickejšia, ale postupne som si k nej cestu našiel, čomu pomohlo aj poodhalenie jej minulosti, ďalšie postavy boli fajn, ale určite niektoré z nich mohli byť lepšie vykreslené, ale aj tak pár z nich vo mne zanechalo slušný dojem. Neo-noirové umelecké dielo, ktoré nie je pre každého, ale komu to sadne ten tento autorský počin ocení. 8/10 (09.01.2023)

manýra jako prase. if you know what I mean. (13.02.2023)

Copenhagen Cowboy je vynikající audiovizuální porno pro všechny otvory na těle, ale jinak se jedná o Refnův slabší počin. První dva díly hodně dají připomínat na The Neon Demon, třetí a čtvrtý zase na Only God Forgives a poslední dva jsou Refnův experiment o něco unikátně mysteriózního a z diváckého hlediska kontroverzního. To, že Refn nikdy nepřekoná svůj masterpiece Drive vím už dlouho a proto každej jeho další snímek či seriál beru trochu s rezervačním očekáváním. Takže to, co jsem dostal mi stačí, protože se furt jedná o něco, co mi zůstane ještě nějakou dobu v paměti. Absence násilí je oproti Too Old To Die Young bohužel vyšší a všechno se většinou koná z estetických záběru, které nejdou popsat slovy, ale i přesto je to sakra unikátní představa o úmrtí některých postav (i tak počin nepostrádá pár šťavnatých úmrtí z reálnějšího pohledu, dekapitace těla motorovkou, lovec v lese, přestřelka na ulici, pasák v bordelu). Hideo Kojima cameo na konci super, vzájemná inspirace na nový Death Stranding 2 je tam vidět a tohle byla taková předehra k tomu, co se ještě chystá Kojima a Refn spolu vytvořit za propojené universum, což nejspíše z diváckého hlediska nebude možné, protože CC klesne na hodnocení šíleně dolů, ale fuck my thoughts, DS1 byl flop a stejně bude DS2, takže o pokračování zmíněného CCowboye během 3 let není nouze (proč by jinak mluvil o Giantech, že?). Silné čtyři hvězdy. (06.01.2023)

už jen to, že jde o nového Refna by mělo být dostatečnou referencí zda se Kodaňskému kovboji vyhnout a nebo ne. Jak už bývá (ne)dobrým zvykem, NWR si opět dělá co chce, příběh tu hraje standardně druhé housle a všemu vévodí audiovizuální stránka. A to je opět parádní a neznám jiného tvůrce, který by takhle geniálně ovládal tohle neoniorvé neonové vizuální porno (výborný soundtrack samozřejmě nechybí). Stejně jako jiná díla NFR i Copengahen cowboy dokáže být neúnosný k nevydržení, stejně jako naprosto fascinující a uhrančivý - a velmi často to zvládá v rámci jednotlivých epizod/scén/záběrů. Osobně patřím k těm, kteří mají Refna stále ještě rádi i přesto, že jsem mu stále ještě nedopustil Neon Demon a vzhledem k tomu že kovboj mi nejvíc připomínal Only God Forgives, což je můj nejoblíbenější Nicolasův film, nějaké ty drobné v hodnocení přihodím. Každopádně bude muset dojít na ještě jedno shlédnutí, abych si trochu víc srovnal to co sem právě viděl. Kdy k němu dojde je ovšem ve hvězdách...70% (+ 5% za Kojimu) (11.01.2023)

drive s mafii, kurvama a prasaty ve svetlech neonu - je to jizda, nwr is back! ;-) Suzi Quatro - Back To The Drive (18.01.2023)

Režisér vo svojej celovečernej i seriálovej tvorbe pokračuje v balansovaní medzi brakom a umením. Kým jedni označia jeho dielo za pózu až onaniu, iní za šťavnaté fetišistické hody, na ktoré sa tak tešili. Áno, je to raj pre milovníkov štylizovaného násilia, stoicizmu, mystiky, neónov a Cliffa Martineza. Refn si urobil druhú vlastnú neo(n)-noirovú sériu, ktorá je rozhodne len pre pripravených! V Kodanskom kovbojovi nájdete všetko z jeho esencie: od realistickej surovosti Dealera, cez ikonický Drive a ultra-štylizovanosť Only God Forgives, až po prepálenosť a kontroverziu The Neon Demon. Moja recenzia. (08.01.2023)