Kodaňský kovboj

Režisér vo svojej celovečernej i seriálovej tvorbe pokračuje v balansovaní medzi brakom a umením. Kým jedni označia jeho dielo za pózu až onaniu, iní za šťavnaté fetišistické hody, na ktoré sa tak tešili. Áno, je to raj pre milovníkov štylizovaného násilia, stoicizmu, mystiky, neónov a Cliffa Martineza. Refn si urobil druhú vlastnú neo(n)-noirovú sériu, ktorá je rozhodne len pre pripravených! V Kodanskom kovbojovi nájdete všetko z jeho esencie: od realistickej surovosti Dealera, cez ikonický Drive a ultra-štylizovanosť Only God Forgives, až po prepálenosť a kontroverziu The Neon Demon. Moja recenzia. (08.01.2023)

Excentricka pecka, kterou nefanousci odsoudi ale pro lidi na vlne NWR muze jit o silny filmovy zazitek. Na interpretace to je skoupe. Na silny, hypnoticky audiovizual to je, jak je u Refna zvykem, bohate. Na plose sesti dilu se graduje pribehove i zanrove, nove postavy prichazeji a odchazeji z podivneho panoptika a cele to je vtahujici, jak kdyby Miu zirala skrz obrazovku take do me duse. (06.02.2023)

Po prvom diely bolo jasné, že nepôjde o žiadny tuctový počin. Po druhom diely som si hovoril, že Nicolas Winding Refn možno konečne trafil správny pomer bizáru, neónu, zaujímavosti a zmysluplnosti. Každým ďalším dielom sa však táto ilúzia začala viac a viac rozplývať. Ako keby ste sledovali amatérsky film (čo sa týka scenáru) z YouTube, ktorý bol však natočený profesionálnym štábom. Majka z Gurunu sa postupne prepracovala až do Twin Peaksu, v rámci ktorého pobehovali prasatá z Hannibala. Pocitový dojem som z toho mal asi ako zo sledovania videoklipu Horse (Salvatore Ganacci). (23.01.2023)

Nevyrovnaný, leč fascinující experiment, který je takovým průřezem Refnovy tvorby - postupně se dopracujeme od syrové realističnosti trilogie Dealera až po audiovizuální pop-estetiku Jen Bůh odpouští nebo The Neon Demon. I když se Kodaňský kovboj z hlediska syntézy scénáře a režie nevyrovná předchozímu seriálovému majstrštyku Too Old to Die Young, stále jen v něm něco podprahově uhrančivého, z čeho by chtěl člověk vidět více. Hlavně díky poslední epizodě, která otevírá pole možností nejen pro filmové či televizní médium (fanoušci Death Stranding mohou lehce nadinterpretovat). (06.01.2023)

"Toto je práse, ono 12,5 neděla" Užil jsem si to - až na poslední epizodu o které upřímně netuším, co si mám myslet. Objeví se zcela nové postavy (upíří sestra) a pak to prostě skončí. Působí to jako cliffhanger před vypjatým finálem, ale bojím se, že druhá řada nebude. Jak jsme u Netflixu zvyklý, tak to nejspíš po první řadě zařízne (nedávné zrušení 1899). Jinak pokud se seriál převážně odehrával v realitě bylo to docela fajn. Miu je zajímavý protagonista/protagonistka. Kamerově je to podobně jako další díla NWR super, jen je to pořád stejně honibrkský jako posledních několik jeho pokusů. Hodně mi to připomíná Neon Demon. Stále jsem si to však asi užil víc než totálně nevyrovnané (jak časově, tak kvalitativně) "Příliš staří na to, aby jsme zemřeli mladí." Aspoň z počátku máte pocit, že příběh někam směřuje. Jak kamera krouží při narozeninách stupidního sério-vrahovského synáčka bylo super. Skvělé byly také malé roličky - Krále Sraček z Trojúhelníku Smutku Zlatka Burice jako právníka Miroslava, jednoho z mých nejoblíbenějších dokumentaristů - Madse Bruggera (Cold Case Hammarskjöld) jako rekonstruktéra penisů nebo herního vývojáře Hidea Kódžimi jako podivného japonského muže v pozadí (Jdi za Obry). Tyto camea jsem tedy slovy Karla Gotta "opravdu nečekal". 7/10 (19.01.2023)