Monstrum

Ač to má řadu moderních klišé, které už se v novodobé tvorbě, speciálně té pod taktovkou Netflixu, prostě objevovat musí, drží se značně reality a reálného JD příběhu a je to opravdu silné kafe i bez krve a detailů. A to nejen co se týče JD činů, ale také všeho kolem, od špatné práce policie, bezmoc sousedů, křesťanství, až po značný fan klub a prodeje autogramů. Seriál jako celek funguje skvěle, těžce se na něj kouká a zároveň se od něj nejde odtrhnout. Každý zde hraje tak jak má, ale Peters zde má definitivně svou životní roli a hodně bych se divil, pokud by nezískal žádné ocenění. (01.10.2022)

Zhruba první tři epizody jsou dokonalou esencí precizní dramaturgie a skvělých hereckých výkonů, jež Vás dokonale “připoutají” k televizní obrazovce. Bohužel, poté co Dahmera zavřou do vězení a tvůrci do příběhu přimíchají i soud a rodiny zemřelých, celý ten nadějný koncept se tak nějak zadrhne. Od té doby jsem měl pocit, že seriál tuto lidskou zrůdu vykresluje ve zvláštním, chce se říci, že až ve zvráceně pozitivním světle jakožto zakřiknutého mladíka, jehož kapitalistická společnost přehlížela a zavrhovala. Právě tento “sympatizující” aspekt mi na tomto počinu vadil snad nejvíce. Je to velká škoda, jelikož potenciál na zajímavou a děsivou minisérii zde vážně byl. Tak snad příště! (Netflix) (02.10.2022)

Po všech dílech zůstávám na 3* a fakt mě to nebavilo. Jeho případ znám a díky dokumentům i trochu víc, ale tohle byl za mně úplně zbytečnej seriál. Tohle si přímo říkalo o eRkovej přístup a natočit jak psychologický, tak brutální životopisnej horor. Hodně věcí si Murphy vycucal z prstů a přitom šlo o věci, který jsou pro případ absolutně nerelevantní. Co mě kurva zajímá, že celej barák kde Dahmer žil spí na chodbě? A takových věcí je tam hromada. 3* a.k.a 55% (24.09.2022)

Původně jsem chtěl napsat nějaký strašně satirický komentář jako jsem to udělal u komentáře k Johnu Waynu Gacymu a Tedovi Bundymu, ale myslím si, že si to zrovna tenhle počin tak úplně nezaslouží. Víš, tihle sérioví vrazi můžou být zobrazeni dvěma způsoby, buďto ve formě real krimi dokumentů, kde se dělají rozhovory se skutečnými obětmi a policisty, nebo se může natočit seriál s dosazenými herci a scénářem. První případ funguje ve valné většině pokusů, kdežto druhý hraný případ prakticky nikdy. Tím se dostávám k jádru věci, protože Monster: The Jeffrey Dahmer Story, je jedna z těch světlých chvilek, kdy je to zkrátka udělané dobře. Myslím si, že je to udělané dokonce tak dobře, že kdyby bylo trochu víc zatlačeno na nějakou policejní linku a ubráno z linky černošské sousedky, mohlo by to připomínat jakýsi spinoff Mindhuntera (i ten soundtrack je ve vyhrocených scénách prakticky identický). Celá šestá epizoda, je topově natočená, sonda do hlavy sociopatického vraha, který se naposledy ohlédne a pak už se naprosto oddá své posedlosti. Jo a to zatmění je taky sick af. No a co samotný Jeff? Taťka si o prášcích během těhotenství může říkat co chce, ale vzít šestiletého syna a učit ho jak pitvat přejeté zvíře je z hlediska naprosto základní psychologie bezpochyby spouštěč pro sériového vraha. I přes občasné k uzoufání pomalé tempo doporučuju. (23.09.2022)

Tohle se mi ještě v životě nestalo, abych na nějaký seriál po zhlédnutí myslela každý každičký den a přemítala o něm pořád dokola a dokola. Myslím, že se s tímto počinem Murphy dostal na vrchol své režisérské kariéry a ač mě jeho dřívější úctyhodné dvě řady American Crime Story posadily taky slušně na zadek, příběh Jeffreyho Dahmera vytvořen jeho pohledem mě v podstatě nenechává spát doteď. Absolutně jsem nečekala, že by na mě mohl mít seriál pro Netflix takový dopad. Z 90% za to ale může nepochopitelně brilantní a naprosto dechberoucí výkon Evana Peterse a jeho ne/výrazové brýlové hraní. Od srdce doufám, že za tohle uvidí nějakou cenu, protože mě nenapadá nikdo na světě, kdo by si to momentálně zasloužil víc. Nejen proto, že muselo být extrémně těžké zahrát a vžít se do někoho, kdo má na svědomí tak nelidské činy, ale i proto, že Jeffrey Dahmer je tak neuchopitelná osobnost ať už kvůli své inteligenci, postoji k tomu, co udělal a jak byl schopen o tom poměrně otevřeně mluvit. Tento seriál mě donutil pustit si snad všechny rozhovory s Dahmerem na YouTube, které byly k nalezení, protože mi to mozek prostě nebere a zároveň mě celý ten příběh strašně přitahuje. Faktorem, proč jsem ale tak poznamenaná je i naprosto podmanivá a hypnotizující hudba Nicka Cavea, skvěle vybrané osmdesátkové soundtracky a to, jak hloubkově to bylo celé napsané, natočené a nabídlo to i tolik potřebné zrcadlo tehdejší americké společnosti a zvrhlému policejnímu systému. Samozřejmě by pro mě jako hororového hltače bylo explicitnější gore třešničkou na dortu, ale chápu důvod, proč tomu tak nebylo vzhledem k respektu k pozůstalým a myslím, že to na škodu vůbec nebylo, protože tento seriál je hrůzostrašný a dokonale depresivní i bez násilí. Už ho zapínám podruhé, protože herecký koncert Evana Peterse se mi zažral pod kůži tak znepokojujícím způsobem, že mi asi přivodil jakýsi druh platonického stockholmského syndromu. Úplně se mi vrací vzpomínky na základku, kdy jsem ho milovala v American Horror Story jako Kita Walkera a měla ho všude na tapetě. Neuvěřitelný, bezkonkurenční, dechberoucí Evan. (04.10.2022)