Linie násilí

Další z Wendersových vrstevnatých filmů. Stěžejním tématem je cesta za poznáním sebe samotného (které je zde podáno naprosto skvěle), ale objevují se tu i jiná témata - to, že násilí stále více proniká do kultury, pak taky nefunkční vztah otce a syna způsobený tím, že oba vidí svět jinak, dále taky trochu načrtne potíže s všudypřítomně umístěními kamerami a je toho i víc. Objeví se tu dost postav, ale všechny jsou uvěřitelné a všechny mají v příběhu své nenahraditelné místo, navíc každá mi přišla dost zajímavá. Wendersovi se to povedlo skvěle natočit a sestříhat, protože se tady toho stane fakt hodně a propojit to muselo dát práci, ačkoli to místy působí složitě. Taky to má tu typickou Wendersovu podmanivou atmosféru a dobré herecké výkony, takže se jedná o další jeho velmi povedený film, ačkoli k dokonalosti měl některá svá témata víc rozebrat. Tak jako tak, Wenders prostě umí. A navíc je tady jedna z nejpřekvapivějších scén, jakou jsem kdy viděl. 4* (08.10.2020)

The End of Violence by se spíš měl překládat jako Konec násilí, mnohem lépe vystihuje podstatu filmu. Už u The Million Dollar Hotel jsem se potkala s tím, že pro mě je to naprosto úžasný film, dosahující kvalit Nebe nad Berlínem, ale pro většinu ostatních je to Wimova šlápota vedle. Stejně tak u Linie násilí. Překrásný snímek o cestě člověka za poznáním sama sebe. Wim si na tuto pouť pozval na pomoc násilí, dozajista aktuální téma. (25.07.2007)

Z tohohle Wendersova kousku jsem napoprvé nebyl příliš moudrý... no, možná proto, že jsem měl s sebou v kině flašku vína, už nevím... každopádně jsem ho pořádně vstřebal teprve napodruhé napotřetí. Příběh je trochu krkolomně a těžkopádně (rozuměj Wendersovsky) vyprávěný a z první projekce mi v hlavě nejvíc utkvělo asi to, jak se zazobaný producent přidal k mexikánské zahradnické partě a sekal s nimi křoviňákem a hrabal hráběma a foukal fukarem. To se mi totiž hrozně líbilo, protože já jsem tenkrát taky pracoval u zahradníků a sekal křoviňákem a hrabal hráběma a foukal fukarem... Teď jsem dal po letech tenhle film znovu a můj názor na něj je dost rozpolcený. Na jednu stranu - hrozně moc se mi líbí jeho vizuál, jeho barvy, jeho klidné melancholické tempo, jeho nevtíravá hudba, jeho herci. Na druhou stranu - jeho lehoulince scifistický příběh není moc přesvědčivý, taková paranoidní, rádoby angažovaná kritika tajemného Velkého Bratra, který nejenže může kohokoliv z nás sledovat a poslouchat, ale v případě nutnosti ho i umlčet magickou střelou z nebes... prostě všemocná a všehoschopná Amerika viděná očima evropského intelektuála. Ale protože má tenhle film neskonalé štěstí, že na něj mám jisté osobní vzpomínky, dostane ode mne blahovolně jednu hvězdu navíc. (23.02.2015)

"Půl království za župan. To je slušná nabídka. Dokonce i v Hollywoodu." Linii násilí mám rád, i když úplně přesně nevím proč. Možná je to tím, že pokládá zajímavý otázky a občas nabídne i náznak odpovědi. Takže proč chce někdo zabít megaproducenta ultranásilnejch filmů Mika Maxe místo toho, aby za něj žádal výkupný? Proč mají díru v hlavě únosci a ne oběť? Má to něco společnýho s dokonale propojeným dosud neschváleným kamerovým systémem monitorujícím ulice Los Angeles? Tušil obsluhovač tohoto systému Ray Bering, že i jeho činnost je monitorována? Je okopávání zahrádky důstojnou prací pro producenta? Prostě je to spletitý, ale mě to baví. (19.11.2021)

Nevěděla jsem, co od tohohle filmu čekat: předpokládala jsem, že půjde o nestandardní krimi-thriller. Nakonec se z toho však vyklubala nepříliš kompaktní mozaika různě dramatických osudů, která má sice jasnou ústřední myšlenku a spoustu ne až tak jasných vedlejších, ovšem jako celek to na mě příliš nezapůsobilo. Všechno to filozofování krachovalo na jednom velkém problému: chování a jednání většiny postav mi často přišlo nevěrohodné, nepřirozené, nepochopitelné. Ani herecké výkony mě kdovíjak neohromily - Bill Pullman v hlavní roli spíše zklamal, jeho věčně drsně, "vychytrale" přivřené oko připomínalo Arnieho terminátora a k danému charakteru se to vůbec nehodilo. Jeho filmová manželka Andie MacDowell střídala nálady jak na kolotoči a zřejmě to mátlo i samotnou herečku. Dva padouši Diehl a Pruitt buď přehrávali, každopádně měli opravdu nehorázně stupidně napsané role (naštěstí se nezdrželi dlouho). Černý raper Six mi svým "gangsta" přízvukem pil krev. Výrazný Udo Kier si střihl nevýznamný, vcelku komický post cynického režiséra z Evropy a charismatický Gabriel Byrne, pro mě jediná srozumitelná postava, moc prostoru bohužel nedostal. Linie přitažlivosti mezi detektivem a kaskadérkou mi přišla málo podstatná, zbytečná. Kamera místy otravně divná, hudba uspávací, pořád jsem čekala, kdy snímek konečně vypadne z té své unylé pozvolnosti... A ke konci to skutečně přišlo: rychle, neosobně, bez emocí. Celý film mi přišel nepříjemně roztříštěný, chladný a nepřesvědčivý, poměrně zajímavý potenciál zápletky byl pohřben v pseudointelektuálním zpracování. 51% (21.04.2009)