Zkouška

Tak toto ma hodne pobavilo. Nathan Fiedler si vymyslel koncept skúšky pred nejakou nepríjemnou situáciu, kde sa dá nacvičiť ako to bude prebiehať. Následne tento koncept rozvíja do absurdných situácii hlavne sám na sebe. Hodne originálne a zábavné. Myslím, že slovo "dokumentární" tu platí asi na rovnakej úrovni ako v prípade napríklad The Office, ale na zábavnosti to neuberá. (07.09.2022)

Doposiaľ som sa (vďakabohu? ) nestretla so žiadnym podobným dokumentom, ktorý by sa aspoň sčasti približoval myšlienke The Rehearsal. Čo ak by ste si mohli život dopredu vyskúšať? Alebo aspoň určité náročné etapy z neho? Tak na nečisto, aby ste to následne naostro nezbabrali a boli dostatočne pripravený na všetky možné varianty. Stačí osloviť Nathana Fieldera, režiséra, spoluscenáristu a aj samotného sprievodcu dokumentárno-komediálneho (hoci pri žánrovom zaradení medzi komédie by som bola opatrná) seriálu z produkcie HBO. V The Rehearsal sa Nathan snaží pre svojich klientov za pomoci hercov a kulís vytvorených podľa reálne existujúcich miest, nasimulovať čo možno najrealistickejšie podmienky k dosiahnutiu autentického prežitia situácie, ktorej sa obávajú. Myslí pri tom skutočne aj na detaily, no občas aj tak príde na rad metóda pokus-omyl, až kým sa nepriblíži k vytúženého záveru. V rámci svojho projektu (do jedného z nich sa dokonca sám zapojí), sa mu však celkom nedarí zakryť, že tá životná neistota, ktorá z jeho “obetí” srší, vlastne zmieta aj jeho samého. Nathanov experiment bol súčasne mojím experimentom. Kanaďana s vysoko atypickým zmýšľaním a správaním som analyzovala niekedy viac ako ostatných zúčastnených. Analyzovala som pri tom svoje pocity a uvažovala nad tým, kam až sme nechali svoju neobratnosť a neschopnosť prispôsobiť sa vo vzťahoch (partnerských, rodičovských...akýchkoľvek) zájsť. Nathan miestami celkom maže hranicu medzi fikciou a žitou realitou. V halucinačnom medziunverze, ktoré nám ponúka, objavíte skutočne čokoľvek, ale po morálke v ňom nebudú ani stopy. Druhá séria sa už rodí. Moje zvedavé ja si poskakuje a to racionálne to zas desí. (04.09.2022)

Sociologický "jakože dokumentární" experiment, který běží hned v několika rovinách a na vše nahlíží skrze háv přesně trefené zábavné cringe trapnosti. Nápad(y) bez nadsázky geniální, provedení jakbysmet, nesporně mrtě svébytné, ale stejně z toho má jeden dojem, že by o tom vlastně raději pokecal nad pivkem než to nutně musel sledovat. | S1: 4/5 | (15.09.2022)

Přesouvá se to víc k postavě, kterou konstruuje Fielder, oproti jeho interakcím s lidmi, o nichž se dá navážno uvažovat o autenticitě. A i když jsem vždycky zastával, že ulpívání na autenticitě tu je cesta do pekel a slepá ulička zážitku, takž její rostoucí absence mě mrzela. Zkouška obsahuje několik velmi silných momentů, ale když k nim celý mechanismus tak viditelně směřuje, ztrácí to ten původní šmrnc. Aspoň na pohled se nezdá, že už má větší smysl uvažovat o tom jinak než jako o fikci. Ne že bych zase nepřemýšlel nad plným počtem, protože málokdo používá prostor v televizi tak zajímavým a novým způsobem jako Fielder, a ne že by se mi to přesto hodně nelíbilo. (20.08.2022)

Já nějak nevím. Seriál má úžasnou myšlenku a nápad a je mi jasné, že není lehké něco takového provést. Nathan Fielder to ovšem dokázal. Tedy aspoň v prvním dílu. První díl mě nadchnul originalitou a profesionalitou a to je oproti ostatním nejhůře hodnocený. Ale ty ostatní teda velká bída. První díl si hned získal mou pozornost, byl naprosto detailně a perfektně natočen, že jsem nevěřil, že toto někdo dokáže natočit, pak ale přišel druhý díl a bum. Veškerá profesionalita šla do kopru a já to dokoukal jen ze setrvačnosti, jak to celé skončí. Od druhé epizody si Nathan nabalí šílenou křesťanskou aktivistku a stane se příšerným podpantoflákem, celé díly vedou příšerně nudné řeči, ona ho furt peskuje a on si nechá s*át na hlavu. Kompletně všichni se vykašlali na udržení smyslu tohoto seriálu včetně jeho pořadatele. Chvílema jsem fakt přemýšlel, že si to půjdu hodit. Škoda, seriál měl fakt velký potenciál. 5/10 (27.04.2023)