Eolomea

Stejně jako jiné žánry, také sci-fi neexistuje ve vzduchoprázdnu, nýbrž reaguje na dobovou společnost i na celé pole kultury. Proto také v rámci filmové vědeckofantastické fikce můžeme za jedno z nejpodnětnějších období označit sedmdesátá léta minulého století. Svět jednoznačných protipólů páté dekády tehdy dávno vzal za své a ideály šedesátek vystřídala deziluze a ideologické zjitření nahradil kritický kvas. Současně se myšlenková progresivnost a formální postupy avantgard a nových vln přelévaly do oblasti žánrové tvorby a díky myšlenkově podnětným či přímo autorským uchopením populárních žánrů se otřásaly elitářské hranice vysokého a nízkého. Ačkoli politicky byl svět tou dobou nadále polarizovaný, popsaný stav shodně charakterizoval obě strany železné opony. Východoněmecký koprodukční film Eolomea podle předlohy bulharského rodáka Angela Wagensteina je typickým příkladem průniku vědeckofantastického příběhu s filosofujícím dramatem, potažmo i míšení stylových postupů brakové a artové kinematografie. Nelineárně vyprávěný snímek sleduje několik paralelních linií, které zabředávají do deziluze a pochybností vůči pokroku. Pronikání do vesmíru lidstvo sice prostorově posunulo dále, ale konkrétní jednotlivce vykořenilo. Dva veteráni obývající stanici na zapadlém asteroidu sní své sny o návratu na Zemi, zatímco tam se tváří v tvář mizení vesmírných plavidel a tajemnému signálu ze vzdálené galaxie uvažuje o zastavení letů. Prostřednictvím postav zbavených ideálů se rozvíjejí úvahy o tom, zda lidé vůbec mají opouštět rodnou hroudu, které ale překvapivě ústí do témat generační propasti, víry v pokrok i ochoty se pro něj obětovat. Formálně vytříbená a při tom neokázalá Eolomea tak představuje nejen výtečný příspěvek do linie existenciálních sci-fi, ale také ji lze vnímat jako do žánrového hávu zahalenou metaforu generačního rozkolu dobové komunistické společnosti. [psáno pro LFŠ 2017] (03.07.2022)

Překvapivě kvalitní - přemýšlivá i zábavná - sci-fi, jakou by člověk od východoněmecké produkce nečekal. (05.08.2017)

Raketová základna na Zemi má problém, ztratilo se několik vesmírných lodí i s posádkou, které se pohybovaly okolo základny Margot. Byl přerušen kontakt. Narychlo je svolána konference, na které profesorka Maria Scholl prosadí dočasné zrušení všech letů, dokud se zmizení nevyšetří. Proti je jen profesor Tal, ačkoliv jeho dcera byla na jednom ztraceném raketoplánu. Tal se chová podezřele a tak si ho Maria prověří. On jí vypráví o tajemné planetě nazvané "věčné jaro" nebo též Eolomea. Druhá dějová linie se odehrává na nějaké jiné planetě, kde uvízla dvojice pracovníků, kteří se odtamtud nemohou hnout, kvůli zákazu létání. Jeden z nich, starý Pilot Kun, byl kdysi spolu s profesorem Talem kdysi členem vůbec první průzkumné vesmírné mise Luna 1. Kunův syn se narodil mimo Zem, kterou ani nikdy neviděl... ___ Tolik k zápletce. A co film? Je to takovej chudej vzdálenej příbuznej Kubrickovy Odysey nebo Tarkovského Solarisu. Ale ačkoliv se na to dá koukat, tak ten příběh mi nepřišel moc zajímavej, nebo jsem to prostě nepobíral. Pro fanoušky sci-fi ze 70. let je to povinnost, navíc to teď někdy snad vyšlo na DVD, ale já to viděl spíš jako raritu a víckrát se k tomu vracet nehodlám. (19.06.2009)

Veľmi, ale skutočne veľmi príjemné "východoblokové" sci-fi prekvapenie. Dialógy akoby ani nebolo písané desaťročia dozadu, pretože pôsobia relatívne moderne. Samozrejme nie všetky, rozpačitých momentov sa tu nájde celkom dosť. Film sa ale zároveň vyhýba akejkoľvek akcii a napriek tomu dokáže byť napínavý. Za paradoxný klad považujem miernu zmätenosť scenára, kde sa ale na konci všetko dostatočne objasní. Vesmírne puzzle z Východného Nemecka, to tu vážne nebolo každý deň, preto je Eolomea pre fanúšikov podžánru vesmírneho sci-fi absolútnou povinnosťou. Trochu ma prekvapuje, že je film tak málo známy, všetko tu do seba krásne zapadá. Musíte mu ale odpustiť obligátneho "vtipného" robota, čím najviac pripomenie o niečo slabšiu Čiernu dieru. (01.08.2017)

Zhruba tři linie, nevyprávěné zrovna lineárně, se ke konci protnou. Zvláštní film - je v něm optimismus, i smutek. Takový ten smutek, který se váže ke každému novému objevu. Nic není zadarmo, ani pokrok. Za jednou překonanou hranicí je hned další k překonání. Líbí se mi prokreslenost postav (i když dědy mi bylo líto, ale myslím, že později pochopí a smíří se s tím; a prof. Tal byl jednu chvíli správně cynický), prokreslenost prostředí (živé stíny například) a nejvíc ze všeho onen jemný humor (dialog mezi Danem a profesorkou po prvním seznámení je naprosto kouzelný. Mechanický Hamlet mne rovněž pobavil. A ze všeho nejvíc asi hláška na okně hvězdoletu: "Neotevírejte, dokud vlak nezastaví."). Celé je to nakonec o rozporu člověka mezi užíváním si již poznaného, a mezi dalším objevováním. Nevyhne se to hluchým a patetickým místům, ale naštěstí je jich minimum. A poprvé jsem viděl, že jednu z důležitých rolí má suchozemská želva. - Jo a možná by se dalo říct, že je to prequel Aldissova Nonstopu. (14.01.2021)

Klasicka DEFA produkcia od dederonov. V Ceskoslovensku to boli popularne filmy, DEfa vznikla tusim 1946 a vyprodukovala toho fakt hodne. Kvalitnej m produkcie moc nemala, skor slo kvantitativnou cestou   : 40 % (29.07.2021)

Myšlenkami to má do sebe docela dost i přes pár hluchých míst, dost se mi líbil i závěr, ale po filmařské stránce mě to bohužel moc nezaujalo. Ať už slabou atmosférou nebo nezajímavou kamerou. Asi proto jsem se do toho filmu moc nedokázal dostat a právě proto si i myslím, že mi z toho dost uniklo. Navíc ani to, že je to celé retrospektivní, tomu moc zrovna nepomohlo. Takže mi asi nezbývá než doufat, že to časem docením víc, protože už budu vědět do čeho jdu a snad tu mdlou filmařinu nějak překousnu a budu se víc soustředit na vše ostatní... Nechtěl jsem od toho žádné akční scény nebo strašně rozvitý děj, vyvíjí se to spíš pomaleji jak to mám rád, ale nějaký výraznější zážitek to pro mě taky nebyl... 3* (08.09.2021)

Nadprůměrný exemplář toho druhu východoevropské sci-fi, kterých jsem jako kluk absolvoval nespočet, protože nic jiného nebylo k mání; zvláštní, jak byly v tomhle subžánru v oblibě filosofické rozpravy na vrcholcích hor (viz též Zkouška pilota Pirxe). Scenáristicky ani řemeslně nic nehapruje, budovatelského nadšení je jen snesitelně mnoho, i potomstvu se to na LFŠ 2017 líbilo, zkrátka málem bych tomu z nostalgie nasolil čtyři hvězdičky, jenže o pár hodin později jsme se spolu šli kouknout na restaurovanou Solaris a tím věci dostaly, ehm, poněkud jinou perspektivu. (01.08.2017)

Je to zručně natočené, dokonce i nějakou myšlenku to nabídne, ale málokterý film mě nudil tak, jako tenhle. Kvůli několika vyprávěčským liniím je vyprávění zmatené, kvůli omezenému rozpočtu zase statické. Mnohem raději bych si příběh přečetl ve formě povídky. Přišel bych sice o pohled na sympatickou Cox Habbemu, jenže nic není dokonalé. Udělené tři hvězdičky jsou vyloženě alibistické. Kdybych měl hodnotit zábavnost, tak skončím skoro na odpadu. Technické kategorie, zápletka a herci by byly na slabší čtyři. (25.02.2022)

Příběh o zneužití vládního vesmírného projektu ke splnění snů jistého profesora je banální a z 90ti minut je mu věnována třetina. Zbytek jsou příběhy vedlejších postav, bez pořádného vyústění. K sehnání je originální verze v němčitě, ve velmi dobré kvalitě a s anglickými titulky. Titulky a děj, který přebíhal z místa na místo (ještě vylepšný o několik flashbacků) nejspíš zapříčinili, že jsem se ve filmu trochu ztrácel, což vylepšilo můj zážitek z něj:) (14.01.2011)