Reklama

Reklama

Můj románek s manželstvím

  • USA My Love Affair with Marriage
Trailer

Obsahy(1)

Zelma byla od dětství přesvědčena, že když se bude chovat jako spořádané děvče, určitě ji potká láska s velkým L; láska, která vyřeší všechny její problémy a dá jejímu životu smysl. Již první plaché interakce s opačným pohlavím však ukázaly, že realita je od romantických představ nepříjemně vzdálená. Signe Baumane, nezávislá lotyšská animátorka usazená v New Yorku, nahlíží genderové otázky a téma milostných vztahů i s nimi spojených očekávání s typickým, lehce ironickým nadhledem, s nímž se diváci mohli setkat už v jejím debutu Šutry v kapsách. To vše je okořeněno hudebními vsuvkami řeckého chóru či přiblížením neurochemických procesů v mozku. (MFF Karlovy Vary)

(viac)

Videá (1)

Trailer

Recenzie (12)

Arsenal83 

všetky recenzie používateľa

Osobná výpoveď skrze umenie. Ale ak je takáto záležitosť široko ďaleko oceňovaná, človeka musí hneď napadnúť, aké hodnoty tam asi zase dali? Lebo tlieska sa len jednému smeru, takže to tíško niečo napovedá. A ozaj to tak bolo, hoci nie nejako radikálne. Vypočuli sme si niekoľkokrát sovietsku hymnu, no na pozadí toho v podstate znázornenie východného impéria ako ríše zla, ako kedysi Reagan povedal. No a potom sa z tej ríše útlaku národy oslobodili, kto mohol utekal na vyspelý západ a táto žena takisto, s nádejou, že si nájde chlapa. Konečne aj nejakého dobrého. Lenže zase nič. V zlom patriarchálnom svete vždy natrafíš len na alkoholika, tyrana a neverníka. Páčili sa mi "vedecké" vložky v deji, no celkovo ide o film, ktorý z pohľadu ženy hodnotí postavenie žien v spoločnosti s vtipnými a ironickými sekvenciami, takže je to zábavnejšie ako Persepolis, no zároveň aj veľmi subjektívne a o to možno menej pravdivé. ()

Krt.Ek 

všetky recenzie používateľa

My Love Affair with Marriage, dílko dokazující vyspělost východní animace, provádí dvojí demýtizaci: 1) Implikovaná autorka - skrze (autobiografický?) osobní příběh hlavní hrdinky - zpochybňuje, že žena se může realizovat a najít štěstí pouze v manželství a toliko tím, že se plně obětuje svému manželovi - můžeme se samozřejmě ptát, nakolik je film v tomto revoluční a zda nebojuje dávno vyhrané bitvy, viz komentář uživatele rakosabasta, který by podobný film uvítal už před pětadvaceti třiceti lety (já též!); jinak řečeno, rád bych věřil, že dnes už většina populace (aspoň na Západě; a když říkám Západ, myslím i Českou republiku a Slovenskou republiku) neodsoudí ženu, která se nevdá (I. pravidlo: Najdi si manžela!), nebo která v manželství - čistě pro to, že manžel byl násilnický, šovinistický, egoistický ocas - nevydrží (II. pravidlo: Za všech okolností si manžela udrž!), že to už zkrátka není téma... ale kdoví?? Nemám tu ženskou zkušenost, abych mohl pronášet silné soudy! A bůhví, jakou životní úlohu, pakliže zvítězí, ženě přisoudí rýsující se konzervativní revoluce (totiž všichni ti horliví obránci normálního světa a bojovníci proti zlé genderové ideologii)?? Nerad bych, aby se tenhle film stál aktuálnějším. Nicméně pakliže se stane aktuálním (myšleno tak, že v reálném světě začne docházet k situacím, kdy si ženy nebudou moct svobodně rozhodnout o tom, jaký život povedou, kdy budou za tuto volbu ostrakizované, nedej bože perzekvované), bude tenhle film potřebný jako sůl!, 2) Film přes vědecké pasáže tak trochu rozvíjející tradici francouzské dokumentární série Byl jednou jeden... život redukuje veškeré afekty a citové vzruchy na neurochemické procesy - i když nevím, zda by mně byla tahle deromantizace nejvznešenějšího a nejhlubšího z lidských citu, tj. lásky, příjemná (věřím, že člověk chce, aby byl život víc než pouhý součet chemických procesů), tak musím říct, že je tenhle vědecký pohled vlastně pozoruhodný, silný, provokativní, pročež si zaslouží, aby o něm bylo promluveno (respektive aby bylo upozorněno na místo, kde se divák s touto argumentací může setkat), a tak opět promeškávám příležitost mlčet a píšu další komentář, jimž případné zájemce o film odkazuju na HBO Max, kde tento film nalezne, a tak se mu dostane příležitosti se s ním vypořádat, jak jen umí. 80 % ()

Reklama

Lucretius 

všetky recenzie používateľa

Věřím, že snímek je upřímnou snahou o společenký komentář (v kontrastu s Netflixem a spol, kde myšlenkové pozice vznikají podle tabulek). Ne, že bych se sdělením nesouhlasil, Baumane ale jakoby podlehla iluzi, že čím bude upřímnější a osobnější, tím bude výsledek lepší a úplně ztratila jakýkoliv odstup. Děj je přerušován ideově neúnosnými pasážemi vysvětlující prožitky postav skrz biologické procesy (zdravíme biofilní intepretaci Miroslava Grebeníčka). Ty mají nulovou dramaturgickou funkci a nejlepší je je prostě ignorovat asi jako reklamy v televizi. Stejně jako v předchozím snímku autorky je hlavní postava problematická svou pasivitou v budování nějakého vlastního vztahu k realitě. Film stojí na vidění světa ve kterém vše vychází z genederových vztahů. Hlavní hrdinka je stoprocentní obětí sociálních norem, představ a předsudků, veškeré její bytí je reakcí na ně. Sama má jen velmi jednoduché motivace typu "chci být s mužem, který se mi líbí", které jsou navíc vysvětleny zmíněnými vložkami jako důsledek biochemie mozku. Tím je zbavena jakékoliv odpovědnosti za cokoliv a je zcela a pouze vláčena z jedné strany společenskými a z druhé biologickými proudy. Mans Laulību Projekts ale imho nelze úplně chápat bez kontextu. Lotyšská povaha je introverní, uzavřená, proti čemuž se dnes mladá generace svým chováním viditelně vymezuje (i když mnohem subtilněji, podobná proměna chování proběhla i u nás, dnes už si málokdo vzpomene porevoluční nářky nad povinným usměvem zaměstnanců v mekáčích, "protože dávat najevo emoce je americké a češi takoví nejsou"). Současně tato generace ještě zažila jak po nich rodiče, resp. společnost vyžadovala z dnešního pohledu nesmyslné normy. Baumanem tento zážitek přenáší hlouběji do historie (kde je přítomen nesrovnatelně intenzivněji) a dává mileniálům skrz jejich vlastní narativ klíč, jak se vztahovat k vzdálenější a historicky bolestivé minulosti. Propojením sovětské a svobodné zkušenosti do jednoho příběhu je zároveň určitým zadostiučiněním vztahu k západu, resp. umožňuje lotyšským divákům prožít sdělování zápatnímu světu, že jsou si vědomi jak to v Lotyšsku vypadá, ale že to není jejich vina, protože si sami prošli peklem - a toto peklo srozumitelně vyobrazit (moment, kdy hrdinka začne mluvit anglicky patří k vrcholům snímku). Baumanemin film je téměř nekoukatelně otravný v jednotlivostech, v přehnaném zatahování do osobních věcí, v doslovnosti, ale z hlediska celku, v rovině vystihování obecnějších společných zkušeností je naopak netriviální a vynikající. Z kina plného divaček v multiplexu v Rize většina vypadala, že se jim film líbil. * Z formálního hlediska, styl kresby autorky mě neoslovuje, ale líbila se mi technika animace a ani hudebně to nebylo tak špatné. ()

Thebedouin 

všetky recenzie používateľa

KVIFF56. Překvapivý snímek, na který jsem zavítal jenom proto, že zde byla ještě volná místa, narozdíl od jiných filmů. Animace poměrně netradiční, ale zajímavá. Co se týče celého příběhu a díla, tak tady se jedná o chytrou, trošku feministickou, sondu do historicky zkostnatělého pohledu (čtěte tradičního) na postavení ženy v manželství. Chytře a vtipně napsané dialogy, příběh má poměrně dobrý spád a jasnou message, kterou chce sdělit, avšak dotýká se i poměrně rozsáhlého počtu témat souvisejících. Za mě 7/10 a žena PATŘÍ do kuchyně… pokud teda chce:) ()

Stegman 

všetky recenzie používateľa

Trochu mi to připomnělo povedené filmy Sexuální praktiky pozemšťanů (tím občasným vědeckým komentářem děje) a Persepolis (tím srovnáváním s morálními hodnotami Západu). V kombinaci obojího to pro mě ale bylo (aspoň tedy v této podobě) místy poněkud únavné. A to přesto, že animace byla docela nápaditá. Možná kdyby mi bylo kolem dvaceti (anebo kdybych byl žena), tak by mě to oslovilo víc... ()

Galéria (9)

Zaujímavosti (8)

  • Signe Baumane k technike, ktorú zvolila: „Mám ráda animáciu na papieri, pretože ceruzka sa stáva predĺžením mojej ruky a impulz ide z mojich útrob až do srdca, cez rameno do končekov prstov a keď nakreslím čiaru, stávam sa jednou z čiar. Stávam sa jednou s ceruziek, a to je vyjadrením toho, čo cítim a kto som. A tak ma ceruzka a papier inšpirujú tak, ako ma nenadchne žiadny softvér, žiadny počítačový program.“ (Arsenal83)
  • Signe Baumane pracovala v tradičnom štýle animácie, teda ceruzkou na papieri, pričom sa použilo celkom 662 ceruziek. (Arsenal83)
  • Film sa v koprodukcii vytváral celých sedem rokov. (Arsenal83)

Reklama

Reklama