Lynch/Oz

Velice zbytečný dokument, obsahující několik pseudointertextuálních rozborů, které někdy můžou být k věci, tam kde jsou reference na Čaroděje ze země Oz zjevné, ale také můžou být zcela vykonstruované a uměle našroubované jako třeba na příkladu Apocalypse Now, ale i mnoha dalších. Dokument je rozdělen do šesti částí a v každé z nich povídá konkrétní filmař/ka či teoretička. Za shlédnutí pak ve výsledku stojí jen kapitola Johna Waterse, který zadání nebere tak příliš vážně, nesnaží se znít nepřirozeně akademicky a zkrátka je zábavnou personou a měl, věřím že bez velké přípravy, co říci jak k tématu Lynch, tak Oz. Na štěstí film po většinu stopáže tvoří různorodá montáž ze scén citovaných filmů, protože ty scény, jež jsou v dokumentu originální a v rukou režiséra, jsou naprosto za hranou jakéhokoliv estetického vkusu vypadající spíše jak velice levný amatérský lynchovský film natočený v prváku na SPŠST Panská a přitom nebylo vůbec nutné je točit. Film nejspíše ocení mnoho Lynchových povrchních fanoušků, kterých má mnoho od dob Twin Peaks, pro něž setkání s tímto slavným americkým tvůrcem bylo první a zároveň poslední zkušeností jakési "artové" kinematografie, ale nedalo jim žádný podnět pátrat po niti vlivů dál hlouběji do historie, a tak jim to v pofiderní podobě naservíruje tento dokument. Pro zaryté cinefily však velká velká nuda. (12.07.2022)

Alexandre O. Philippe přináší další dokumentární delikatesu pro cinefily a opět s novým, skvěle funkčním konceptem, kdy šest filmařů a odborníků v šesti kapitolách volným stylem rozebírá vliv Čaroděje ze země Oz z roku 1939 na světovou filmografii a zejména pak tvorbu Davida Lynche. Je to nabité informacemi, zajímavými interpretacemi, osobními pocity a samozřejmě i pravým diváckým entusiasmem. Co víc si přát. [KVIFF 2022] (19.07.2022)

„Lynchovu mysteriózní tvorbu budete po projekci možná nahlížet ještě tajemněji,“ sliboval před projekcí ve Varech režisér Philippe a měl pravdu. Pětadevadesátiminutový dokument nabízí přehlednou a pronikavou smršť teorií, které z odborného hlediska i z perspektivy nadšených fanoušků Lynchova díla rozebírají různé tematické, stylistické či popkulturní paralely s klasickým filmem, který nás roku 1939 poprvé zavedl „tam za duhu“. Toto málo rozšířené čtení Lynchovy poetiky je hlavně pro cinefily nesmírně svěží, a byť dokument občas moc odbočuje k ryze osobním a subjektivním pocitům jednotlivých vypravěčů, nedochází mu nosné argumenty a neztrácí sílu i jako vzrušující óda na nekonečný proces tvůrčí inspirace. Ta spojuje celou kinematografii do vzájemně propleteného cyklu, o němž je radost přemýšlet a rozplétat jej. Hlavně pak v podání Philippeho a jednotlivých podnětných analytiků, z nichž vyčnívají David Lowery (režisér Zeleného rytíře) s jeho citem pro definici režisérských hallmarků a především John Waters, jenž ani půl století po natočení Růžových plameňáků neztrácí břitký vtip a výřečnost. Po zhlédnutí se máte chuť okamžitě podívat na většinu probíraných filmů či seriálů a nacházet v nich po vzoru dokumentaristy stále nové věci. A to je samo o sobě jednoznačným tvůrčím triumfem. (18.07.2022)

Asi nebudu objektivní, ale jako fanoušek Davida Lynche bych si přál více takovýchto dokumentů. Šestice lidí pouze namluvila své audiokomentáře a veškerý obrazový materiál je přímo ze zmiňovaných filmů. Takže (asi jen díky covidu) žádné mluvící hlavy. Téma sice nebylo vyčerpáno, nejživotněji působí část namluvená Johnem Watersem (a na druhém místě David Lowery), ale i tak jsem byl s výsledkem víc než spokojený. (12.07.2022)

[KVIFF 2022] Líbí se mi ta teze. Je to až akademické a niterní. Jenže je otázka, zda vystavěném na něčem, co dává smysl. Hledat zlato v hovně možné je, ale horší je, když máme v ruce hovno a pokládáme ho za zlato. A to mi přijde, že je některý případ Lynch/Oz. Film si asi hlavně užijí filmový kritici nebo někdo, kdo zná co nejvíc ze světa filmů a je v tom kovaný. Zbytek se chytí jednou za půl hodinu, což není k zahození, ani bráno jako spása. (10.07.2022)