VOD (1)
Obsahy(1)
Na Akadémii výtvarných umení prebiehajú, ako každý rok, prijímacie talentové skúšky. Film v troch rozdielnych ateliéroch sleduje zákulisie náročnej úlohy, pred ktorou stojí miestny pedagogický zbor: ako vybrať zo zástupu uchádzačov tých vyvolených, ktorý dostanú v ďalších rokoch príležitosť formulovať podobu výtvarného umenia? Ako v tejto skúške obstoja samotní vyučujúci? Predmetom skúšky sa tak postupne stáva umenie samotné. A taktiež jeho miesto v súčasnom mätúcom svete. Otázok je celá séria: Pre koho umenie vlastne robíme? Stačí robiť veci tak, ako ich cítime? Dokáže nás dnes vôbec niečo pohoršiť? Vražda alebo samovražda? Bisexualita alebo pansexualita? Hovno alebo krv? Čo nám to celé povie o povahe zmyslu umenia v dnešnej dobe? (Film Expanded)
(viac)Videá (2)
Recenzie (96)
Co si budem,dokument koukatelnej a celkem objektivní,ale nijak vyjímečnej. V jádru nic víc než sestřih z průběhu přijímacích zkoušek jaký se konají každej rok, určitě se stejným vzorkem individuí a "umělců". Otázky o roli umění,který si dokument údajně pokládá jsou zcela náhodným výsledkem jednotlivých situací a dialogů. Oproti jiným vejškám zajímavej jen tím,že pouze na výtvarný školy se hlásí krom zlomku lidí s talentem i ti největší exoti (dokument o přijímačkach na ČVUT by asi tolik netáhl). Zejména na Fakultu tzv.Nových médií, útulku pro pózery a pošuky,která s uměním nemá nic společnýho, stejně jako dvě bizarní egocentrický buchty,co jí vedou (dialogy mezi babkama ze školní vrátnice o pečivu měly kvalitativně asi stejnou hodnotu,jako cokoli co vypustily z pusy ty dvě národní umělkyně). Kvůli faktu,že je i tak tragikomická a absolutně zbytečná fakulta pro labilní mutanty financovaná státem,mi ve výsledku ani tahle část nepřišla moc vtipná (jinak je tahle sorta performerů,transgenderů a transformerů,co si lepí izolepu na genitálie,natáčej se při tom na VHSku a říkaj tomu árt celkem k popukání). ()
Zábavné, realistické, nevysmívající se. Prostě to tak je. Jsou to uchazeči v druhém kole, tedy ti, kdo slibují jistý potenciál. A vyučující jsou zčásti také svého druhu. Výborně vyváženo dámami z recepce a technickým personálem. Za mě nejlepší už vstup – je tam klasická klika, no cvak dolů, samo se neotevře. Super symbol jako úvod celému uměleckému vzletu. K uměleckému talentu jistá míra ujetosti patří. Pokora před řemeslem v umění přichází s lety, a ne u každého. Je jen tenká linka mezi uměním a exhibicionismem. ()
[KVIFF 2022] Když režíruje Komrzý, tak nás to fakt nemrzí. Jasně nastavená observatoř toho, jak se může přijmout osoba na uměleckou školu. Jenže jak se hodnotí umění? To se vlastně ani moc nedozvíme a vůbec na tom nezáleží. Dostaneme totiž umění ze zcela jiné perspektivy a její hodnocení v tom, jak se to komu zachce. Se vší autenticitou, humorem, absurditou, fluiditou, otevřeností. Kamera a štáb je tam kde má být a dělá to strašně dobrý dojem, který zapadá do celkové skládačky. Perfektní podívaná od začátku do konce. ()
"Já tomu nerozumím (...) Sem kdyby přišla uklízečka, tak to uklidí, voe." Protagonista dokumentu přitakává, že už se to stalo, já přitakávám také, neb jsem o tom od kolegy konceptuálního umělce též slyšel. Těžko se mi píše o filmu, který observuje cosi, co člověk poměrně od prostředí umělecké pražské školy očekává - s tím tedy, že snímek vytahuje na povrch ty nejgrotesknější scény a nejkřiklavější kontrasty, zejména pak typické ukázky Dunningův–Krugerova efektu mladých drzých sebevědomých lidí. Na druhou stranu nelze křivdit aspirující mládeži a sochaříkům zrovna v životním bodu, který se vyznačuje paradoxem, že opouštějí svou "jalovost" a snaží se dostat do akademického prostředí, které má prohloubit jejich poznání a schopnosti, ze kterých už jsou ale subjektivními hlídači brány zkoušeni. Jinak všechny zajímavé otázky ohledně toho, co je umění a kdo je umělec, jsou samozřejmě pouze pokládány a naznačovány, nikoli zodpovídány, ale to nevadí, já jsem se královsky bavil. Kromě jízlivého posmívání i upřímného nezlého smíchu je také třeba říct, že svět umění je světem nesmírně bohatým, podobně jako například matička církev, Aristotelův mozek, nebo šachová partie - proto je tak zajímavým a fascinujícím. Každý si nalezne to své. P. S. Jestli mě vždycky něco zásadně na klauzurách a jejích výstavách naopak nebavilo, byla to nová média. Dokument rozhodně prohloubil můj nezájem. ()
Nejasná zpráva o konci umění v ČR. Zvídavé nahlédnutí do umělecké školy a přijímaček. Překvapivá prázdnota budoucích studentů bez názoru a rozhledu. Více šílení jsou ale učitelé, kteří jsou většinou zcela mimo. Stále se tu řeší sexualita uchazečů a kdo není alespoň bi, tak je nudný a asi i bez tvůrčího potenciálu. Snaha šokovat za každou cenu. Byla to plochá a vlastně smutná ukázka umělecké generace budoucnosti. ()
Galéria (6)
Fotka © Adam Hříbal
Zaujímavosti (1)
- Po závěrečných titulcích následuje ještě jedna scéna s výkřikem. (griph)
Reklama