La piedad
La Pietà
Réžia:
Eduardo CasanovaScenár:
Eduardo CasanovaKamera:
Luis Ángel PérezHudba:
Pedro OnettoHrajú:
Macarena Gómez, Ángela Molina, Ana Polvorosa, María León, Antonio Durán "Morris", Alberto Jo Lee, Meteora Fontana, Daniel Freire, Manel Llunell, Songa ParkObsahy(1)
Libertad žije v růžovém oparu, kde neexistují problémy, v uzavřeném mikrokosmu, který je velký jen tak, aby se tam vešla ona a její téměř dospělý syn Mateo. Její jméno sice znamená „svoboda“, ale tento pojem se v jejím slovníku ve vztahu k synovi nevyskytuje. Když je mu jednoho dne diagnostikována rakovina, matčin svět se nezhroutí. Naopak přitvrzuje pravidla a syna k sobě poutá tak, že jeho „já“ přestane existovat… Pieta patří jen k malé hrstce filmů, které se rozhodnou popřít všechna pravidla, aby odvyprávěly naprosto realistický příběh. Režisér Eduardo Casanova představuje svébytnou růžovou realitu, kde má matka stejnou moc jako diktátor ovládající Severní Koreu. Stejně toxickou, stejně absolutní, stejně smrtící. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Videá (2)
Recenzie (6)
Vymazlený film co se týče kostýmů a vizuální stránky popisující chorobný vztah matky a jejího syna. Po celou dobu to funguje na výbornou i přes pár úchylných scén. ()
Á konečně další španělský bizárek a když z dílny Eduarda Casanovy, tak pěkně na růžovo. Hodně si cením toho, že jsem měla možnost být na poprojekční debatě s režisérem a dozvědět se mnoho zdrojů inspirace, významy symboliky a podprahové zprávy, které Pietu tiše doprovázely a tudíž posílily můj zážitek z filmu. Po jeho předchozím, trochu pochybném snímku La Piel, dostává Pieta zcela nový rozměr a díky krásně vymazleným kulisám, skvělé kameře a brilantním hereckým výkonům to byl zážitek skutečně nadprůměrný a ač bych to zařadila spíše do kategorie pro otrlejší, vyprávěcí forma byla citlivá a smyslná. KVIFF 2022 ()
S parádnou kamerou, výbornými hereckými výkonmi, super interiérmi a s celou tou ružovou môže ísť Casanova do riti, ked som sa celý čas u toho nudil! Jeho prvotina Pieles (2017), na ktorú tu naráža obalom od cereálií, sa mi lúbila oveľa viac. ()
Zvrácený, podivný, bizární Španělský Mindfuck od Eduarda Casanovy ( Jehož kůže je taky fajn bizár) tenhle režisér rozhodně má specifický vkus, který nemusí sednout úplně každému, ale kdo má rád filmy, které se trochu vymykají běžným produkcím a snaží se diváka šokovat, tak ten si rozhodně příjde na své. Už jen samotný plakát napovídá, že tohle je trochu jiný kafe.Příběh je jakousi alegorii na lidskou manipulaci. Máme tu vyloženě toxický vztah matky se synem ( Oidipovský komplex-Stockholmský syndrom), kde matka hraje roli psychického diktátora a syna mezitím sžírá agresivní rakovina, který podstupuje hodně brutální léčbu, až je divákovi hodně nepříjemně. Scéna, kde se chlapci otvírá lebka a vyndávají kusy mozku při operaci, tak proběhne střih na souložící matku- geniální ! Mám rád filmy, které boří hranice, snaží se šokovat a neštítí se násilí a Pieta se neštítí ničeho. Došlo i na trhání nehtů, sebevraždy, všudepřítomná nahota a jeden hodně zvrácenéj porod a to vše v lehce artovější formě. JO Casanova je španělskéj gurmán a doufám, že někdo vytvoří titulky, protože si zaslouží pozornost.75% ()
Asi nejlepší film, co jsem letos na KVIFFu viděl. Eduardo Casanova je prostě fantastický režisér, který má jasnou vizi a ví, co a jak chce divákům předat. Vztah mezi přehnaně ochranářskou matkou a dítětem tu byl už mnohokrát, ale ještě nikdy ve formě, jakou má právě tento film. Růžové bydliště matky a syna vs. chladné modré bydliště otce. Dva světy, které se prolnou a vyústí ve výborný závěr. Určitě všechny také budou bavit dějové přesuny do KLDR, které pro mě byly další fackou, když jsem si myslel, že mě už nemůže nic překvapit. Film je prostě 10/10 a až bude někde znova k vidění, běžím tam. ()
Galéria (18)
Fotka © Barton Films
Reklama