Gekijōban Karakai Jōzu no Takagi-san

Během prvních zhruba dvaceti minut jsem měl dojem, že se jen dívám na další epizodu seriálu a o tom, že tu jde vlastně o film, mě dokázala přesvědčit akorát tak o něco lepší animace a mnohem důraznější a výraznější hudba. Zbytek byl v podstatě jen obyčejné škádlení, kterého jsem už viděl spoustu a nic nového, co by příběh nebo vztah hlavní dvojice někam výrazně posouvalo. Jistě, byla tu chvílemi patrná určitá tíseň, plynoucí z toho, že jde o poslední společné letní prázdniny na nižší střední škole, ale ta se promítala spíš do příběhu vedlejších postav. Vše se změnilo až díky bílému kotěti, které se náhle objevilo. Příběh pak byl mnohem zajímavější, měl spoustu hezkých i trošku smutnějších momentů, a hlavně se opět začal rozvíjet vztah ústřední dvojice. Takže jsem dostal pár silných a příjemných romantických momentů, díky kterým jsem si vše velmi užil. Dá se říct, že příběh kolem bílého koťátka byl hodně jednoduchý, že jeho směřování bylo poměrně průhledné a že bylo jasné, jak přesně chtějí autoři na diváka zapůsobit a jak to celé skončí. Ale povedlo se jim to a já byl místy dojatý, většinou se mile usmíval, takže pro mě ideálně fungoval. Dokonce na mě zabrala i vedlejší linka kolem Sanae a spol. kde jsem si také užil její vyústění. Ve výsledku to byla sympatická podívaná, fajnová hodinka a něco, kterou krásně podtrhla potitulková scéna. Pro fanoušky Profesionální provokatérky Takagi tedy milá povinnost, která potěší a zároveň vzbudí i jistou chuť na další nejspíš už závěrečnou část seriálu, která snad brzy dorazí. 7,5/10 (03.01.2023)

Skvělé zakončení skvělého příběhu. 高木さんを幸せにすれ. I will make you happy, Takagi-san. (24.04.2023)