You Hurt My Feelings

9/10. Jedna věc, kterou můžete s jistotou říci o filmech spisovatelky a režisérky Nicole Holofcenerové, je, že zřídkakdy jsou to, co očekáváte, ale vždy přinesou více, než v co doufáte. A co víc, vzhledem k jejím nedávným výsledkům je s každým vydáním lepší a lepší. Staví na vynalézavých stylech vyprávění, precizním filmovém tempu, skvělém vývoji postav, schopnosti zachytit neočekávanou a dokonalou kvalitu psaní vyvinutou v jejích nedávných režijních dílech „Please Give“ (2010) a „Enough Said“ (2013), stejně jako její dokonalá schopnost scénáře v "Can You Ever Forgive Me?" (2018), filmařka to dokázala znovu v tomto bystrém komediálním dramatu, pravděpodobně jejím dosud nejzábavnějším a nejpřístupnějším díle. Holofcenerův mnohovrstevný přístup k vyprávění pokrývá mnoho oblastí, od toho, kolik poctivosti je příliš mnoho přes převzetí osobní odpovědnosti za řešení vlastních problémů až po zápas s nádechem otravných výzev středního věku (zejména tam, kde jde o záležitosti týkající se výkonu kariéry) a překrývající se příběhová vlákna se hladce integrují, často s pečlivě vytvořenými, drsně vtipnými bumerangovými efekty. Kromě toho, že diváky rozesmívá, film je také nutí k zamyšlení a nabízí pronikavé scénáře, které dávají divákům skutečně mnoho k zamyšlení, včetně incidentů, které by jinak možná nezohlednili. To vše úžasně oživuje pozitivně hvězdné herecké obsazení, zejména Julia Louis-Dreyfus v jednom z jejích vůbec nejlepších hlavních hereckých výkonů. Jistě, příběh se na začátku trochu klikatí, ale úvodní dějství je rozhodně navrženo tak, aby nastavilo to, co přijde, a to vše se odehrává bezchybně, jak se obraz odvíjí. „You Hurt My Feelings“ možná neodpovídá konvencím ani nepřináší to, co diváci očekávají, ale stejně jako dobře připravená večeře rozhodně uspokojí chuť na dokonale uspokojující jídlo. Podívejte se srdečně, všichni. (27.06.2023)

Nácek Arsenal do recenze opět motá duhu a rasy, jako kdyby mezilidské vztahy měly hodnotu jen tehdy, odehrávají-li se mezi bílými heterosexuály. No nechejme teď hlupáka hlupákem a věnujme se filmu - žádná převratná myšlenka se v něm z mého pohledu neodehrála, jen snad že než někoho odsoudíme za jeho chybu, měli bychom si nalít čistého vína i sami o sobě. Taková příjemná jednohubka na víkendový večer. (10.12.2023)

Námetovo vydarené, ale na môj vkus až príliš jednotvárne a mám pocit, akoby ústredná dvojica točila dokola len o tom istom. Na tomto sa dal dej rozvinúť aj lepšie. A keď už to chceli ladiť do komédie, tak aspoň tie dialógy mali byť na tej žánrovej vlne. Myslím si však, že na danú zápletku by sa na to viac hodila dráma, dokonca s psychologickým podtónom. Nuž, ale pozerať sa to dalo, len mám pocit, že Nicole Holofcener z toho vydolovala príliš málo... (24.12.2023)

Nicole Holofcener a jej ďalší zrelý pohľad na vzťahy, drobné i väčšie radosti i trápenia, na každodennú rovnováhu i nerovnováhu života, o hľadaní a nachádzaní, úspešnom i tom menej úspešnom, balansu a spokojnosti v nás. Skvele odsledované, pravdivé, i krásne filmové. Občas strácajúce rytmus tak, ako vzťahy i život sám. Julia LD výborná, Tobias M.subjektívne ešte zaujímavejší a Owen T.znova a znova potvrdzujúci, že je jedným z najviac talentov svojej generácie. Žiaden cukrík, prosto už pán herec. "But this is my world. My small, narcissistic world. And you know, I am hurt..." (22.10.2023)

Ako povedačka dobré a vlastne sama režisérka priznáva, že ide o jej vlastné pocity, ktoré ale zažíva veľa ľudí: chceme vôbec počuť pravdu, ak by si naši blízki mysleli o nás, že svoju prácu nerobíme dobre? Asi nie a o tom to je. Samozrejme, že pani Holofcener je veľmi moderná a tak jemne aj naznačí, že kým hetero páry sa hádajú a chodia na terapie, tak napríklad v rasovo zmiešanom páre funguje všetko skvelé, za to sto dúhových bodov navyše, ale keď si odmyslím túto krátku dildo linku, tak má film svoju pravdivosť, ale zase to nie je nič pre tých, ktorí nemajú radi nekonečné ceny a priveľa dramatizácie všetkého zo strany žien. (16.11.2023)