Inspektor Taggart

Sleduji původní sérii s Markem McManusem. Ten chlap je obrovsky charimsatický sympaťák, inspektor Taggart je nesmírně zajímavý a drsný charakter, atmosféra je nesmírně hutná a scénáře a zápletky velice realistické, což je jedině dobře (taky to psal Glenn Chandler, že jo). Zahráno na jedničku, se skvělou hudbou, prostě další anglická (skotská) detektivka, která stojí za pozornost a i teď dovede zaujmout. Těším se na další díl, je to neskutečně podmanivá paráda, které pomalejší tempo a rozdělení jednotlivých případů na tři části velmi prospívá a přínáší ještě lepší zážitek. Zatím jsem nadšen a hodlám pokračovat dál, ale ten McManus je fakt perfektní, nemá konkurenci. Velmi silných 85%. (06.02.2016)

Prvních 10 let se postupně vytvořil tým Mark McManus, James MacPherson, Blythe Duff a superintendant Iain Anders. Díly z 80ých let jsou za 4 frčky a pro mě je to nostalgická záležitost okořeněná songem k závěrečným titulkům. Detektivkové seriály z osmdesátek jsou príma, ještě za komoušů na našich TV obrazovkách v Itálii řádil Cattani, v Západním Německu Schimanski a ve Skotsku Taggart. Seriál se v novém obsazení točí i po roce 2010, ale o už je jen odvar toho původního. Z nostalgie 4 frčky a 70% (11.04.2017)

Jsem moc rád, že ČT začala dávat stará díly od počátku seriálu, s vynikajícím dabingem dua Haničinec/Svoboda (díly, které jsou dabovány jinými herci tak dobře nepůsobí). Staré díly jsem nikdy neviděl, nemůžu se tedy dočkat čtvrtečního večera. Novější díly, od 43. epizody, jsem viděl všechny až po ten úplně poslední. Taggart je naprostá špička krimi seriálů, původně v podstatě celovečerních filmů. Každý z dílů by si zasloužil své vlastní hodnocení, na to ovšem není prostor. Zajímavostí také je, že autoři nechali zemřít 2x hlavní postavu, není to rozhodně obvyklé. Zejména smrt Mike Jardina v epizodě The Death Trap byl pro mě neskutečně silný zážitek. Přestože posledních pár epizod je na můj vkus už hodně moderně pojatých a nejsou mým šálkem čaje, v celkovém hodnocení nemůžu dát jinak než absolutní hodnocení. P2t hvězd a 100% (10.10.2016)

Nejlepší detektivky jsou ty britské. Po vzoru Agathy Christie pekelně zamotané, s co nejvíce podezřelými, a to je to, co se mi na nich líbí. Nejsou předvídatelné. Ještě se mi nestalo, že bych dopředu věděla, kdo je vrahem. Další plus je, že nikdy nezůstane jen u jedné mrtvoly, a většinou se jedná o zločiny z vášně, či něco více ušlechtilého. A k seriálu - hlavní představitelé jsou civilní, jsou jedni z nás, se svými životy. Když bych srovnávala s americkými detektivními seriály, tam jsou hlavní postavy pečlivě vybrané, a co do kvality jednotlivých dílů, je to vykompenzováno tím, že je alespoň na co, resp. na koho, se dívat. U britských detektivek je to jiné, jde tam hlavně o děj, a co díl, to skvost. Abych se nemusela vyjadřovat ke každému seriálu zvlášť, tak k Taggartovi bych přidala ještě Dalziela a Pascoa a Vraždy v Midsomeru. Každý seriál má své, ale jak jsem uvedla na začátku, není lepších detektivek, než těch britských..:-) (26.01.2012)

Anglické klenoty v podobách seriálových detektivek, pro mě vždy znamenaly a stále znamenají vysokou úroveň kvality a nacházím v nich takovou prazvláštní energii. První série Taggerta tuto zažitou skutečnost potvrzuje a příběhy mě vždy dokázali nejen potěšit, ale i občas zamyslet se. Tato série není tolik cítit tv produkcí, respektive není cítí tv produkcí 21.století. Neumím si to vysvětlit, jelikož ztvárnění není nějak světaborné. Jde prostě jen o tu atmosféru, snad o bezpečí teplých kámen, u kterých obrazně člověk při sledování sedí. Toť vše. Tuším, že hodnocení nebylo vůbec objektivní, ale při neustále snaze toto dodržovat, mám občas chuť, jako v tomto případě, nechat se unést i blbostí a takříkajíc zalibovat si v těch slovech. (19.12.2009)